Francie: Soud vyšší instance v Nanterre a v Paříži [Právní rozhledy 12/2000 str. 576]
V judikatuře soudů cizích států lze v poslední době zaznamenat výrazný nárůst rozhodnutí, která se týkají případů užití doménových jmen. Tato tendence nárůstu zmíněných rozhodnutí, jejichž častější výskyt lze v nebližší době očekávat i u nás, je výrazem stále hojnějšího užívání doménových jmen, a to nejen na stránkách internetu, kde tato doménová jména slouží zejména jako prostředek elektronického obchodního styku, ale i v každodenním životě. S doménovými jmény se lze stále častěji setkat v rámci reklamních sdělení, v dennímtisku a časopisech, nadopravních prostředcích či na obalech nejrůznějšíchvýrobků. Doménová jména jakožtonehmotný statek získávají stále větší hodnotu. Tato skutečnost, stejně tak jako ještě ne zcela vyjasněný právní režim doménových jmen (včetně objasnění jejich vztahu zejména k ochranné známce aobchodnímu jménu), tak následně vede k rostoucímu počtu soudních sporů týkajících se jejich užívání.
Nemalá část těchto sporů se přitom dotýká jednání nazývaného domain-grabbing. Jeho podstata spočívá ve spekulativní registraci doménového jména, které je zpravidla shodné nebo zaměnitelné s velmi známou ochrannou známkou či obchodním jménem, a to s cílem nabídnout takto zaregistrované doménové jméno ke koupi či pronájmu majiteli práv k těmto označením, nebo za účelem blokace jeho faktického užívání při označování určitých výrobků nebo služeb ze strany jiné osoby. Toto jednání bývá v případě splnění zákonem stanovených podmínek následně kvalifikováno nejčastěji jako jednání v rámci nekalé soutěže.
Způsob, jakým se s touto praxí vypořádávají a prostředky k ochraně před ní, jaké poskytují například soudy ve Francii, lze demonstrovat na dvou níže předkládaných rozhodnutích․ Jen ve stručnosti poznamenávám, že v obou posuzovaných případech došlo k výraznému postihu užití doménových jmen výše popsaným způsobem.
Soud vyšší instance v Nanterre (Tribunal de grande instance de Nanterre) - rozsudek z 18.1.1999 - société Francaise du Radiotéléphone c/ société W3 Systems INC.*
Registrace doménového jména nemá za následek propůjčení žádného výlučného práva k tomuto jménu a může zakládat porušení práv ke starší ochranné známce ji reprodukující.
K věci:
Společnost Francaise du Radiotéléphone (dále jen „SFR“), která byla založena v lednu roku 1988 a která má jako svůj předmět činnosti koncipování a provoz sítě radiotelefonů, je majitelem ochranné známky „SFR“ zaregistrované u INPI a OMPI a chránící svým zařazením do třídy 38 telekomunikační služby. Tato společnost je zároveň majitelem stejné ochranné známky zaregistrované u Amerického úřadu pro patenty a ochranné známky.
Společnost W3 Systems INC. je americkou společností se sídlem ve státě Nevada, která se specializuje na oblast informatiky, jakož i poskytování přístupů k síti internet. Na této síti disponuje adresou „http://www.w3inc.com“. Z údajů poskytnutých správcem internetových domén Internic vyplývá, že W3 Systems INC. si 26.5.1997 zaregistrovala doménové jméno „sfr.com“.
Společnost SFR se rozhodla rozšířit sféru svého vlivu na internetu, kde disponuje stránkou pod doménovým jménem „sfr.fr.“, a to registrací doménového jména „sfr.com.“. Doménové jméno stejného znění má však již zaregistrováno společnost W3 Systems INC., která na internetu komercionalizuje katalog generických doménových jmen odpovídajícím známým francouzským ochranným známkám.
SFR se rozhodla podat u Soudu vyšší instance v Nanterre, který je příslušný pro spory týkající se internetu a konfliktu mezi doménovými jmény a ochrannými známkami, žalobu na W3 Systems INC., a to pro porušení práv ke své ochranné známce „SFR“ a pro parazitní jednání.
SFR ve své žalobě uvádí, že společnost W3 Systems INC. je obecně známá svými protiprávními registracemi doménových jmen odpovídajících notoricky známým ochranným známkám a že reprodukce ochranné známky „SFR“ jakožto doménového jména zakládá porušení práv k ochranné známce (contrefacon). Dále uvádí, že právo k ochranným známkám převažuje nad registrací doménového jména u amerického orgánu Internic a že společnost W3 Systems INC. přisvojujíc si doménové jméno „SFR“, které je již od r. 1995 předmětem velmi široké medializace a značných investic, vykazuje parazitní chovaní a pokouší se o zpeněžení doménových jmen jejich prodejem legitimním majitelům ochranných známek. Tímto jednáním spočívajícím v registraci její ochranné známky „SFR“ jakožto doménového jména, utrpěla společnost SFR újmu. Z důvodu nemožnosti použít doménového jména „sfr.com“ byla tato společnost nucena zřídit webovou stránku odpovídající adrese „sfr.fr.“, jejíž návštěvnost je nižší než u generického doménového jména první úrovně. SFR nakonec ve své žalobě uvádí, že existuje nebezpečí záměny u uživatelů sítě internet, kteří se prostřednictvím doménového jména „sfr.com“ pokoušejí spojit s její webovou stránkou a kteří se dostanou na nepoužitelný server.
Z odůvodnění:
Soud vzal za prokázané následující skutečnosti a rozhodl níže uvedeným způsobem. Společnost SFR, která má jako svůj předmět činnosti koncipování a provoz sítě radiotelefonů, přihlásila u INPI dne 15. 12. 1988 k ochraně ochrannou známku „SFR“. Tuto ochrannou známku dne 5. 11. a 3. 12.1996 zaregistrovala u Amerického úřadu pro patenty a ochranné známky. Stejně učinila i dne 2. 8. 1995 u OMPI, a to ve třídách 9 a 38, které vypočítávají telekomunikační služby a zejména informatické, telematické a telefonické servery, služby transmisivní, telekomunikační a teleinformatické.
Ochranná známka společnosti SFR je chráněna pro komunikační služby mezi koncovými počítači na informačních sítích.
Společnost SFR je oprávněna jednat z titulu porušení práv k její ochranné známce, jestliže tato ochranná známka je reprodukována jakožto doménové jméno na internetu pro výrobky a služby uvedené v žalobě.
Z předložených dokladů se ukazuje, že společnost W3 Systems INC., americká společnost specializujicí se ve věcech informatiky, která na internetu disponuje stránkou „http://www.w3inc.com“, nabízí k pronájmu nebo k prodeji katalog generických doménových jmen odpovídajících většinou známým francouzským ochranným známkám, a zejména „sfr.com“.
Z průzkumu uskutečněného na základě údajů Internicu, amerického orgánu pověřeného přidělováním doménových jmen: „com“, vyplývá, že W3 Systems INC. si platně zaregistrovala „sfr.com“ dne 26. 5. 1997.
Společnost SFR, která disponuje stránkou „sfr.fr.“, si již nemůže nechat přidělit generické doménové jméno „sfr.com“.
Uživatelé sítě internet spojující se s touto adresou obdrží chybové hlášení: neexistující server.
Užití doménového jména „sfr.com“ společností W3 Systems INC. na síti internet zakládá porušení práv k ochranné známce „SFR“. Toto porušení práv k ochranné známce je charakterizováno samotným faktem registrace doménového jména ji reprodukující.
Společnost W3 Systems INC. vybírajíc si ke zpeněžení v rámci své stránky na síti internet, a to prostřednictvím katalogu doménových jmen zmiňující četné, velmi známé francouzské ochranné známky, známku „SFR“, prokazuje svou vůli těžit z obecné známosti těchto známek.
Společnost W3 Systems INC. se nepokoušela jen prodat společnosti SFR doménové jméno „sfr.com“. Z dokumentů předložených v rámci řízení je prokázáno, že v říjnu 1997 užívala toto doménové jméno způsobem přivozujícím újmu společnosti SFR, kdy uživatelé spojující se s adresou „sfr.com“ se dostali na stránku France Télécom, konkurenta SFR.
Toto zneužití bylo předmětem několika článků v tisku a elektronických zpráv zasílaných různými uživateli sítě internet.
Existuje zřejmé nebezpečí záměny pro uživatele, kteří se domnívají, že se prostřednictvím adresy „sfr.com“ spojují se serverem společnosti SFR, a kteří současně obdrží chybové hlášení.
Registrace ochranné známky „SFR“ společnosti SFR jakožto doménového jména za odsouzeníhodných podmínek způsobilo újmu právům této společnosti k této ochranné známce. Tato společnost z důvodu jednání společnosti W3 Systems INC. zároveň utrpěla obchodní újmu.
S ohledem na výše uvedené soud nařídil společnosti W3 Systems INC. ukončení jednání porušujících práva k ochranné známce „SFR“ a jednání parazitních.
Zakázal jí proto z jakéhokoliv důvodu reprodukovat a užívat ochrannou známku „SFR“, a to pod pokutou 10 000 franků denně, po uplynutí lhůty 8 dnů následujících po doručení rozsudku.
Přikázal jí pod stejnou pokutou vyřídit u Internic a Network Solutions Inc. formality týkající se převodu doménového jména „sfr.com“ ve prospěch společnosti SFR.
Odsoudil ji k zaplacení společnosti SFR částky 1 000 000 franků z důvodu náhrady škody, která bude produkovat úroky podle zákonné úrokové sazby počítaných ode dne rozhodnutí a které budou kapitalizované v souladu s článkem 1154 Code Civil.
K doplnění náhrady škody ji odsoudil, po přeložení do anglického jazyka a na její vlastní náklady, k publikaci rozhodnutí na úvodní stránce své webové stránky přístupné na adrese „http://www.w3inc.com“ pod pokutou 10 000 franků denně, po uplynutí lhůty 8 dnů následujících po doručení rozsudku.
Odsoudil ji pod stejnou pokutou k vytvoření hypertextového spojení, a to od úvodní stránky své webové stránky zahrnující přepis rozsudku v anglickém jazyce směrem k webové stránce společnosti SFR přístupné na adrese „http://www.sfr.fr.“, vše po dobu 6 měsíců.
Odsoudil ji k zaplacení společnosti SFR částky 50 000 franků z důvodu ustanovení článku 700 Code de Procédure Civil a nařídil prozatímní výkon rozhodnutí, který je podle něj nezbytný a slučitelný s povahou věci.
Soud vyšší instance v Paříži (Tribunal de grande instance de Paris) - rozsudek z 19.10.1999 - SA Marc Laurent c/ Monsieur Eric Jonvel*
1. Neoprávněné užití obchodního jména společnosti a zneužití práva svobodné rezervace doménových jmen na internetu zakládá úmyslné protiprávní jednání. Toto dvojité zaviněné protiprávní jednání vylučující danou společnost z možnosti přihlásit si k ochraně své obchodní jméno jako doménové jméno na internetu jí způsobuje újmu, a tím brzdí její mezinárodní vývoj.
2. Na druhé straně by tato jednání neměla zakládat akt porušení práv k ochranné známce v případě, kdy se výrobky označené určitou ochrannou známkou netýkají komunikačních výrobků a služeb, ale jedině výrobků těch tříd mezinárodní klasifikace, kterým nemůže být přizpůsoben informatický server, a kdy žalující společnost nepředloží důkaz, že její ochranná známka je známá širší veřejnosti, že vykazuje sílu zvláštní přitažlivosti nezávislé na označení předmětu, který ji nese, a že požívá určitou dobrou pověst v oblasti výrobků, které označuje.
K věci:
Společnost Marc Laurent byla založena v r. 1978 a od této doby je nositelem obchodního jména „CELIO“. Zároveň je majitelem několika francouzských ochranných známek „CELIO“, kdy jedna z nich byla přihlášena k ochraně dne 21. 7. 1978 pod č. 1 059 343 a zaregistrována pod no 1 584 844, a to pro označení zboží pret-a-porter a pánských oděvů. Ochranná doba této ochranné známky je pravidelně obnovována, naposledy dne 13. 10.1997.
Dne 4.3.1999 podala společnost Marc Laurent k soudu žalobu, v níž se domáhá, aby byl pan E. J. uznán vinným, že se přihlášením k ochraně doménového jména „celio.com“ na internetu dopustil porušení práv k ochranné známce a neoprávněného užívání obchodního jména, a to ke škodě této společnosti. Dále se domáhá zákazu pokračování v těchto jednáních, jeho odsouzení k odejmutí tohoto doménového jména pod pokutou, jejíž určení ponechává na soudu, a k zaplacení částky 1 000 000 franků z důvodu náhrady škody (s výhradou doplnění), a částky 20 000 franků podle ustanovení článku 700 NCPC. To vše s požadavkem na prozatímní výkon rozhodnutí a na publikaci rozhodnutí.
Z odůvodnění:
Soud vzal za prokázané následující skutečnosti a rozhodl níže uvedeným způsobem. Společnost Marc Laurent byla založena 3.8.1978 a užívá jako obchodní jméno označení „CELIO“. Zároveň je majitelem ochranné známky „CELIO“ no 1 584 844, přihlášené k ochraně dne 21.7.1978 pro označení zboží pret-a-porter a pánských oděvů. Tato ochranná známka je pravidelně obnovována. Z amerického osvědčení vyplývá, že ochranná známka „CELIO“ byla též přihlášena k ochraně ve Spojených státech amerických. Z výňatků z časopiseckých článků je zřejmé, že tato ochranná známka je užívána hojným způsobem ve více než 200 časopisech ve Francii a v zahraničí, a to pro obchod s obleky a sportovním zbožím. Výpisem ze seznamu doménových jmen u Internicu je prokázáno, že pan M. J. přihlásil k ochraně jako doménové jméno „celio.com“, jakož i určitý počet jiných označení obsahujících jména známých obchodních společností. Dne 8.3.1998 pan M. J. adresoval společnosti Marc Laurent dopis, ve kterém této společnosti nabídl prodej doménového jména „CELIO“.
Podle soudu se s přihlédnutím k výše uvedenému ukazuje, že přihlášením k ochraně doménového jména „celio.com“ měl pan M. J. v úmyslu prodat jej společnosti Marc Laurent, jediné způsobilé k jejímu užívání, neboť jako všechny obchodní společnosti v té či jiné chvíli musela chtít vytvořit internetovou stránku pro nabízení svých výrobků a služeb své klientele.
Neoprávněným užitím obchodního jména žalobkyně a zneužitím práva svobodné rezervace doménových jmen na internetu se pan M. J. dopustil k její újmě úmyslného protiprávního jednání. Toto dvojité zaviněné protiprávní jednání způsobilo újmu společnosti Marc Laurent vylučujíc ji z možnosti přihlásit si k ochraně své obchodní jméno, rozlišující označení pro svoji klientelu, jako doménové jméno na internetu, a tím zabrzdilo její mezinárodní vývoj.
Na druhé straně by tato jednání neměla zakládat akt porušení práv k ochranné známce v případě, kdy se výrobky označené ochrannou známkou „CELIO“ netýkají komunikačních výrobků a služeb, ale jedině výrobků tříd 18 a 25 mezinárodní klasifikace, kterým nemůže být přizpůsoben informatický server, a kdy společnost Marc Laurent nepředložila důkaz, že její ochranná známka je známá širší veřejnosti, že vykazuje sílu zvláštní přitažlivosti nezávislé na označení předmětu, který ji nese, a že požívá určitou dobrou pověst v oblasti oděvního zboží pro muže. Články L.713-2, L.713-3 a L. 713-5 Code de la propriété intellectuelle jsou v důsledku toho neaplikovatelné.
S ohledem na výše uvedené soud konstatoval, že přihlášením označení „celio.com“ jakožto doménového jména k ochraně u Internicu se M. J. dopustil neoprávněného užití obchodního jména společnosti Marc Laurent a zneužití práva podle čl. 1382 Code civil.
Zakázal M. J. užívat v jakékoliv formě označení „CELIO“ a odsoudil jej pod pokutou 10 000 franků denně, po uplynutí lhůty 8 dnů následujících po doručení rozsudku, k provedení stažení doménového jména „celio.com“ na síti internet. Zároveň si vyhradil určení výše pokuty.
Odsoudil M. J. k zaplacení společnosti Marc Laurent částky 100 000 franků z důvodu náhrady škody.
Zmocnil společnost Marc Laurent k publikaci výroku rozsudku ve třech denících nebo časopisech podle jejího výběru, a to na náklady M. J. do výše 25 000 franků za inzerci.
Odsoudil M. J. k zaplacení společnosti Marc Laurent částky 15 000 franků podle čl. 700 NCPC a k náhradě výloh, které budou vymáhány advokátem v souladu s čl. 699 NCPC.
Nařídil prozatímní výkon rozhodnutí a zamítl žalobkyni žalobu ve zbylých částech.
Mgr. Pavel Utěšený, Brno
________
*Rozhodnutí bylo publikováno v Revue internationale de la propriété industrielle et artistique, 1er TRIMESTRE 2000, num. 199, s. 3-7 a bylo upraveno pro publikační účely.
*Rozhodnutí bylo publikováno v Revue internationale de la propriété industrielle et artistique, 1er TRIMESTRE 2000, num. 199, s. 40-44 a bylo upraveno pro publikační účely.
V judikatuře soudů cizích států lze v poslední době zaznamenat výrazný nárůst rozhodnutí, která se týkají případů užití doménových jmen. Tato tendence nárůstu zmíněných rozhodnutí, jejichž častější výskyt lze v nebližší době očekávat i u nás, je výrazem stále hojnějšího užívání doménových jmen, a to nejen na stránkách internetu, kde tato doménová jména slouží zejména jako prostředek elektronického obchodního styku, ale i v každodenním životě. S doménovými jmény se lze stále častěji setkat v rámci reklamních sdělení, v dennímtisku a časopisech, nadopravních prostředcích či na obalech nejrůznějšíchvýrobků. Doménová jména jakožtonehmotný statek získávají stále větší hodnotu. Tato skutečnost, stejně tak jako ještě ne zcela vyjasněný právní režim doménových jmen (včetně objasnění jejich vztahu zejména k ochranné známce aobchodnímu jménu), tak následně vede k rostoucímu počtu soudních sporů týkajících se jejich užívání.
Nemalá část těchto sporů se přitom dotýká jednání nazývaného domain-grabbing. Jeho podstata spočívá ve spekulativní registraci doménového jména, které je zpravidla shodné nebo zaměnitelné s velmi známou ochrannou známkou či obchodním jménem, a to s cílem nabídnout takto zaregistrované doménové jméno ke koupi či pronájmu majiteli práv k těmto označením, nebo za účelem blokace jeho faktického užívání při označování určitých výrobků nebo služeb ze strany jiné osoby. Toto jednání bývá v případě splnění zákonem stanovených podmínek následně kvalifikováno nejčastěji jako jednání v rámci nekalé soutěže.
Způsob, jakým se s touto praxí vypořádávají a prostředky k ochraně před ní, jaké poskytují například soudy ve Francii, lze demonstrovat na dvou níže předkládaných rozhodnutích․ Jen ve stručnosti poznamenávám, že v obou posuzovaných případech došlo k výraznému postihu užití doménových jmen výše popsaným způsobem.
Soud vyšší instance v Nanterre (Tribunal de grande instance de Nanterre) - rozsudek z 18.1.1999 - société Francaise du Radiotéléphone c/ société W3 Systems INC.*
Registrace doménového jména nemá za následek propůjčení žádného výlučného práva k tomuto jménu a může zakládat porušení práv ke starší ochranné známce ji reprodukující.
K věci:
Společnost Francaise du Radiotéléphone (dále jen „SFR“), která byla založena v lednu roku 1988 a která má jako svůj předmět činnosti koncipování a provoz sítě radiotelefonů, je majitelem ochranné známky „SFR“ zaregistrované u INPI a OMPI a chránící svým zařazením do třídy 38 telekomunikační služby. Tato společnost je zároveň majitelem stejné ochranné známky zaregistrované u Amerického úřadu pro patenty a ochranné známky.
Společnost W3 Systems INC. je americkou společností se sídlem ve státě Nevada, která se specializuje na oblast informatiky, jakož i poskytování přístupů k síti internet. Na této síti disponuje adresou „http://www.w3inc.com“. Z údajů poskytnutých správcem internetových domén Internic vyplývá, že W3 Systems INC. si 26.5.1997 zaregistrovala doménové jméno „sfr.com“.
Společnost SFR se rozhodla rozšířit sféru svého vlivu na internetu, kde disponuje stránkou pod doménovým jménem „sfr.fr.“, a to registrací doménového jména „sfr.com.“. Doménové jméno stejného znění má však již zaregistrováno společnost W3 Systems INC., která na internetu komercionalizuje katalog generických doménových jmen odpovídajícím známým francouzským ochranným známkám.
SFR se rozhodla podat u Soudu vyšší instance v Nanterre, který je příslušný pro spory týkající se internetu a konfliktu mezi doménovými jmény a ochrannými známkami, žalobu na W3 Systems INC., a to pro porušení práv ke své ochranné známce „SFR“ a pro parazitní jednání.
SFR ve své žalobě uvádí, že společnost W3 Systems INC. je obecně známá svými protiprávními registracemi doménových jmen odpovídajících notoricky známým ochranným známkám a že reprodukce ochranné známky „SFR“ jakožto doménového jména zakládá porušení práv k ochranné známce (contrefacon). Dále uvádí, že právo k ochranným známkám převažuje nad registrací doménového jména u amerického orgánu Internic a že společnost W3 Systems INC. přisvojujíc si doménové jméno „SFR“, které je již od r. 1995 předmětem velmi široké medializace a značných investic, vykazuje parazitní chovaní a pokouší se o zpeněžení doménových jmen jejich prodejem legitimním majitelům ochranných známek. Tímto jednáním spočívajícím v registraci její ochranné známky „SFR“ jakožto doménového jména, utrpěla společnost SFR újmu. Z důvodu nemožnosti použít doménového jména „sfr.com“ byla tato společnost nucena zřídit webovou stránku odpovídající adrese „sfr.fr.“, jejíž návštěvnost je nižší než u generického doménového jména první úrovně. SFR nakonec ve své žalobě uvádí, že existuje nebezpečí záměny u uživatelů sítě internet, kteří se prostřednictvím doménového jména „sfr.com“ pokoušejí spojit s její webovou stránkou a kteří se dostanou na nepoužitelný server.
Z odůvodnění:
Soud vzal za prokázané následující skutečnosti a rozhodl níže uvedeným způsobem. Společnost SFR, která má jako svůj předmět činnosti koncipování a provoz sítě radiotelefonů, přihlásila u INPI dne 15. 12. 1988 k ochraně ochrannou známku „SFR“. Tuto ochrannou známku dne 5. 11. a 3. 12.1996 zaregistrovala u Amerického úřadu pro patenty a ochranné známky. Stejně učinila i dne 2. 8. 1995 u OMPI, a to ve třídách 9 a 38, které vypočítávají telekomunikační služby a zejména informatické, telematické a telefonické servery, služby transmisivní, telekomunikační a teleinformatické.
Ochranná známka společnosti SFR je chráněna pro komunikační služby mezi koncovými počítači na informačních sítích.
Společnost SFR je oprávněna jednat z titulu porušení práv k její ochranné známce, jestliže tato ochranná známka je reprodukována jakožto doménové jméno na internetu pro výrobky a služby uvedené v žalobě.
Z předložených dokladů se ukazuje, že společnost W3 Systems INC., americká společnost specializujicí se ve věcech informatiky, která na internetu disponuje stránkou „http://www.w3inc.com“, nabízí k pronájmu nebo k prodeji katalog generických doménových jmen odpovídajících většinou známým francouzským ochranným známkám, a zejména „sfr.com“.
Z průzkumu uskutečněného na základě údajů Internicu, amerického orgánu pověřeného přidělováním doménových jmen: „com“, vyplývá, že W3 Systems INC. si platně zaregistrovala „sfr.com“ dne 26. 5. 1997.
Společnost SFR, která disponuje stránkou „sfr.fr.“, si již nemůže nechat přidělit generické doménové jméno „sfr.com“.
Uživatelé sítě internet spojující se s touto adresou obdrží chybové hlášení: neexistující server.
Užití doménového jména „sfr.com“ společností W3 Systems INC. na síti internet zakládá porušení práv k ochranné známce „SFR“. Toto porušení práv k ochranné známce je charakterizováno samotným faktem registrace doménového jména ji reprodukující.
Společnost W3 Systems INC. vybírajíc si ke zpeněžení v rámci své stránky na síti internet, a to prostřednictvím katalogu doménových jmen zmiňující četné, velmi známé francouzské ochranné známky, známku „SFR“, prokazuje svou vůli těžit z obecné známosti těchto známek.
Společnost W3 Systems INC. se nepokoušela jen prodat společnosti SFR doménové jméno „sfr.com“. Z dokumentů předložených v rámci řízení je prokázáno, že v říjnu 1997 užívala toto doménové jméno způsobem přivozujícím újmu společnosti SFR, kdy uživatelé spojující se s adresou „sfr.com“ se dostali na stránku France Télécom, konkurenta SFR.
Toto zneužití bylo předmětem několika článků v tisku a elektronických zpráv zasílaných různými uživateli sítě internet.
Existuje zřejmé nebezpečí záměny pro uživatele, kteří se domnívají, že se prostřednictvím adresy „sfr.com“ spojují se serverem společnosti SFR, a kteří současně obdrží chybové hlášení.
Registrace ochranné známky „SFR“ společnosti SFR jakožto doménového jména za odsouzeníhodných podmínek způsobilo újmu právům této společnosti k této ochranné známce. Tato společnost z důvodu jednání společnosti W3 Systems INC. zároveň utrpěla obchodní újmu.
S ohledem na výše uvedené soud nařídil společnosti W3 Systems INC. ukončení jednání porušujících práva k ochranné známce „SFR“ a jednání parazitních.
Zakázal jí proto z jakéhokoliv důvodu reprodukovat a užívat ochrannou známku „SFR“, a to pod pokutou 10 000 franků denně, po uplynutí lhůty 8 dnů následujících po doručení rozsudku.
Přikázal jí pod stejnou pokutou vyřídit u Internic a Network Solutions Inc. formality týkající se převodu doménového jména „sfr.com“ ve prospěch společnosti SFR.
Odsoudil ji k zaplacení společnosti SFR částky 1 000 000 franků z důvodu náhrady škody, která bude produkovat úroky podle zákonné úrokové sazby počítaných ode dne rozhodnutí a které budou kapitalizované v souladu s článkem 1154 Code Civil.
K doplnění náhrady škody ji odsoudil, po přeložení do anglického jazyka a na její vlastní náklady, k publikaci rozhodnutí na úvodní stránce své webové stránky přístupné na adrese „http://www.w3inc.com“ pod pokutou 10 000 franků denně, po uplynutí lhůty 8 dnů následujících po doručení rozsudku.
Odsoudil ji pod stejnou pokutou k vytvoření hypertextového spojení, a to od úvodní stránky své webové stránky zahrnující přepis rozsudku v anglickém jazyce směrem k webové stránce společnosti SFR přístupné na adrese „http://www.sfr.fr.“, vše po dobu 6 měsíců.
Odsoudil ji k zaplacení společnosti SFR částky 50 000 franků z důvodu ustanovení článku 700 Code de Procédure Civil a nařídil prozatímní výkon rozhodnutí, který je podle něj nezbytný a slučitelný s povahou věci.
Soud vyšší instance v Paříži (Tribunal de grande instance de Paris) - rozsudek z 19.10.1999 - SA Marc Laurent c/ Monsieur Eric Jonvel*
1. Neoprávněné užití obchodního jména společnosti a zneužití práva svobodné rezervace doménových jmen na internetu zakládá úmyslné protiprávní jednání. Toto dvojité zaviněné protiprávní jednání vylučující danou společnost z možnosti přihlásit si k ochraně své obchodní jméno jako doménové jméno na internetu jí způsobuje újmu, a tím brzdí její mezinárodní vývoj.
2. Na druhé straně by tato jednání neměla zakládat akt porušení práv k ochranné známce v případě, kdy se výrobky označené určitou ochrannou známkou netýkají komunikačních výrobků a služeb, ale jedině výrobků těch tříd mezinárodní klasifikace, kterým nemůže být přizpůsoben informatický server, a kdy žalující společnost nepředloží důkaz, že její ochranná známka je známá širší veřejnosti, že vykazuje sílu zvláštní přitažlivosti nezávislé na označení předmětu, který ji nese, a že požívá určitou dobrou pověst v oblasti výrobků, které označuje.
K věci:
Společnost Marc Laurent byla založena v r. 1978 a od této doby je nositelem obchodního jména „CELIO“. Zároveň je majitelem několika francouzských ochranných známek „CELIO“, kdy jedna z nich byla přihlášena k ochraně dne 21. 7. 1978 pod č. 1 059 343 a zaregistrována pod no 1 584 844, a to pro označení zboží pret-a-porter a pánských oděvů. Ochranná doba této ochranné známky je pravidelně obnovována, naposledy dne 13. 10.1997.
Dne 4.3.1999 podala společnost Marc Laurent k soudu žalobu, v níž se domáhá, aby byl pan E. J. uznán vinným, že se přihlášením k ochraně doménového jména „celio.com“ na internetu dopustil porušení práv k ochranné známce a neoprávněného užívání obchodního jména, a to ke škodě této společnosti. Dále se domáhá zákazu pokračování v těchto jednáních, jeho odsouzení k odejmutí tohoto doménového jména pod pokutou, jejíž určení ponechává na soudu, a k zaplacení částky 1 000 000 franků z důvodu náhrady škody (s výhradou doplnění), a částky 20 000 franků podle ustanovení článku 700 NCPC. To vše s požadavkem na prozatímní výkon rozhodnutí a na publikaci rozhodnutí.
Z odůvodnění:
Soud vzal za prokázané následující skutečnosti a rozhodl níže uvedeným způsobem. Společnost Marc Laurent byla založena 3.8.1978 a užívá jako obchodní jméno označení „CELIO“. Zároveň je majitelem ochranné známky „CELIO“ no 1 584 844, přihlášené k ochraně dne 21.7.1978 pro označení zboží pret-a-porter a pánských oděvů. Tato ochranná známka je pravidelně obnovována. Z amerického osvědčení vyplývá, že ochranná známka „CELIO“ byla též přihlášena k ochraně ve Spojených státech amerických. Z výňatků z časopiseckých článků je zřejmé, že tato ochranná známka je užívána hojným způsobem ve více než 200 časopisech ve Francii a v zahraničí, a to pro obchod s obleky a sportovním zbožím. Výpisem ze seznamu doménových jmen u Internicu je prokázáno, že pan M. J. přihlásil k ochraně jako doménové jméno „celio.com“, jakož i určitý počet jiných označení obsahujících jména známých obchodních společností. Dne 8.3.1998 pan M. J. adresoval společnosti Marc Laurent dopis, ve kterém této společnosti nabídl prodej doménového jména „CELIO“.
Podle soudu se s přihlédnutím k výše uvedenému ukazuje, že přihlášením k ochraně doménového jména „celio.com“ měl pan M. J. v úmyslu prodat jej společnosti Marc Laurent, jediné způsobilé k jejímu užívání, neboť jako všechny obchodní společnosti v té či jiné chvíli musela chtít vytvořit internetovou stránku pro nabízení svých výrobků a služeb své klientele.
Neoprávněným užitím obchodního jména žalobkyně a zneužitím práva svobodné rezervace doménových jmen na internetu se pan M. J. dopustil k její újmě úmyslného protiprávního jednání. Toto dvojité zaviněné protiprávní jednání způsobilo újmu společnosti Marc Laurent vylučujíc ji z možnosti přihlásit si k ochraně své obchodní jméno, rozlišující označení pro svoji klientelu, jako doménové jméno na internetu, a tím zabrzdilo její mezinárodní vývoj.
Na druhé straně by tato jednání neměla zakládat akt porušení práv k ochranné známce v případě, kdy se výrobky označené ochrannou známkou „CELIO“ netýkají komunikačních výrobků a služeb, ale jedině výrobků tříd 18 a 25 mezinárodní klasifikace, kterým nemůže být přizpůsoben informatický server, a kdy společnost Marc Laurent nepředložila důkaz, že její ochranná známka je známá širší veřejnosti, že vykazuje sílu zvláštní přitažlivosti nezávislé na označení předmětu, který ji nese, a že požívá určitou dobrou pověst v oblasti oděvního zboží pro muže. Články L.713-2, L.713-3 a L. 713-5 Code de la propriété intellectuelle jsou v důsledku toho neaplikovatelné.
S ohledem na výše uvedené soud konstatoval, že přihlášením označení „celio.com“ jakožto doménového jména k ochraně u Internicu se M. J. dopustil neoprávněného užití obchodního jména společnosti Marc Laurent a zneužití práva podle čl. 1382 Code civil.
Zakázal M. J. užívat v jakékoliv formě označení „CELIO“ a odsoudil jej pod pokutou 10 000 franků denně, po uplynutí lhůty 8 dnů následujících po doručení rozsudku, k provedení stažení doménového jména „celio.com“ na síti internet. Zároveň si vyhradil určení výše pokuty.
Odsoudil M. J. k zaplacení společnosti Marc Laurent částky 100 000 franků z důvodu náhrady škody.
Zmocnil společnost Marc Laurent k publikaci výroku rozsudku ve třech denících nebo časopisech podle jejího výběru, a to na náklady M. J. do výše 25 000 franků za inzerci.
Odsoudil M. J. k zaplacení společnosti Marc Laurent částky 15 000 franků podle čl. 700 NCPC a k náhradě výloh, které budou vymáhány advokátem v souladu s čl. 699 NCPC.
Nařídil prozatímní výkon rozhodnutí a zamítl žalobkyni žalobu ve zbylých částech.
Mgr. Pavel Utěšený, Brno
________
*Rozhodnutí bylo publikováno v Revue internationale de la propriété industrielle et artistique, 1er TRIMESTRE 2000, num. 199, s. 3-7 a bylo upraveno pro publikační účely.
*Rozhodnutí bylo publikováno v Revue internationale de la propriété industrielle et artistique, 1er TRIMESTRE 2000, num. 199, s. 40-44 a bylo upraveno pro publikační účely.