Soudní dvůr Evropských společenství, C-98/01, [SR 10/2003 str. 364]
čl. 43 a 56 Smlouvy ES
Níže předkládané rozhodnutí Evropského soudního dvora se blíže zabývá právně i politicky citlivou problematikou tzv. zlatých akcií držených členskými státy v některých strategických společnostech. Rozhodnutí navazuje na sérii tří rozhodnutí vydaných v červnu minulého roku a potvrzuje jimi nastolený trend výkladu ustanovení Smlouvy ES týkajících se volného pohybu kapitálu a svobody usazování ve vztahu k opatřením přijímaných členskými státy v návaznosti na proces privatizace zmíněných společností. V posuzovaném případě Evropský soudní dvůr judikoval, že dále specifikovaná pravidla stanov britské akciové společnosti zabývající se řízením letového provozu, jež podmiňují přijetí některých důležitých rozhodnutí předchozím souhlasem státu a jež mu umožňují uměle zachovávat vliv nad akcionářskou strukturou a správou společnosti, jsou právně nepřípustná. K tomuto závěru uvedený soudní orgán dospěl i přes skutečnost, že uvedená pravidla nevykazovala diskriminační charakter, tj. byla aplikována bez rozdílu státní příslušnosti a z tohoto pohledu tak neomezovala přístup na trh pro skutečné nebo potencionální investory z jiných členských států.
1. Úprava, jež omezuje získání držby akcií nebo která jiným způsobem omezuje možnost účinně se účastnit na správě společnosti nebo na její kontrole, jako je případ systému předchozího schvalování, zakládá omezení volného pohybu kapitálu.
2. Ačkoli se příslušná omezení týkající se investičních operací aplikují bez rozdílu jak na residenty, tak na neresidenty, musí být přesto konstatováno, že ovlivňují postavení osoby nabývající akcie jako takové a jsou schopné odradit investory jiných členských států v uskutečnění takových investic a v důsledku toho ovlivnit přístup k trhu.
Evropský soudní dvůr – rozsudek z 13. 5. 2003, právní věc C-98/01 – Komise Evropských společenství v. Spojené království Velké Británie a Severního Irska
K věci:
Žalobou podanou k Soudnímu dvoru dne 27. 2. 2001 zahájila Komise Evropských společenství na základě čl. 226 ES proti Spojenému království Velké Británie a Severního Irska řízení, a to za účelem konstatování, že ustanovení omezující možnost nabytí akcií s hlasovacím právem společnosti BAA (dále jen „BAA“), jakož i schvalovací postup týkající se dispozice s majetkem této společnosti, kontroly jejich dceřiných společností a její likvidace, jsou neslučitelná s čl. 43 ES a 56 ES.
Právní rámec – komunitární právo
Článek 56 odstavec 1 ES zní následovně: „V rámci stanoveném touto kapitolou jsou zakázána všechna omezení pohybu kapitálu mezi členskými státy a mezi členskými státy a třetími zeměmi․“
Článek 58 odstavec 1 písm. b) ES stanoví: „Ustanoveními článku 56 není dotčeno právo členských států:
[…]
b) učinit všechna nezbytná opatření, jež by zabránila porušování vnitrostátních právních předpisů, zejména v oblasti zdanění a dohledu nad finančními institucemi nebo stanovit postupy pro ohlašování kapitálových pohybů pro účely administrativní či statistické, nebo učinit opatření odůvodněná veřejným pořádkem či veřejnou bezpečností.“
Příloha I směrnice č. 88/361/EES Rady z 24. 6. 1988 k provedení čl. 67 Smlouvy (OJ 1988 L 178, s. 5) obsahuje seznam pohybů kapitálu zmíněných v článku 1 této směrnice. Vyjmenovává zejména následující pohyby:
„I. Přímé investice
1. Založení a rozšíření poboček nebo nových podniků patřících výlučně osobě poskytující kapitál a úplná akvizice existujících podniků.
2. Účast v nových nebo existujících podnicích za účelem vytvoření nebo zachování trvalých ekonomických spojení.
[…]“
Vysvětlivky nacházející se na konci přílohy I směrnice č. 88/361 stanoví, že „přímé investice“ znamenají: „Investice jakékoli povahy fyzickými osobami nebo obchodními, průmyslovými nebo finančními podniky, a které slouží k vytvoření nebo zachování trvalých a přímých spojení mezi osobou poskytující kapitál a podnikatelem nebo podnikem, kterému je tento kapitál určen, za účelem výkonu ekonomické aktivity. Tento pojem tedy musí být chápán ve svém nejširším smyslu. […] Pokud jde o podniky zmíněné v bodě I 2 seznamu a které mají statut akciových společností, jde o účast mající charakter přímých investic, jestliže balík akcií, který se nachází v držení fyzické osoby, dalšího podniku nebo jakéhokoli jiného držitele, dává těmto akcionářům, buď na základě ustanovení národního práva týkajících se akciových společností nebo jinak, možnost účinně se účastnit na správě této společnosti nebo na její kontrole.“
Seznam nacházející se v příloze I směrnice č. 88/361 zároveň zmiňuje následující pohyby:
„III. Operace s cennými papíry běžně obchodovanými na kapitálovém trhu
[…]
Transakce s cennými papíry na kapitálovém trhu
1. Nabytí národních cenných papírů obchodovaných na burze neresidenty
[…]
3. Nabytí národních cenných papírů neobchodovaných na burze neresidenty
[…]“
Článek 295 ES stanoví:
„Tato smlouva se v ničem nedotýká úpravy vlastnictví v členských státech.“
Právní rámec – národní právo
British Airports Authority, která ve Spojeném království užívá a vlastní sedm mezinárodních letišť, byla privatizována na základě Airports Act 1986 (zákon o letištích z roku 1986) z 8. 7. 1986. Na základě něj ministr disponoval pravomocí schvalovat se změnami nebo bez nich stanovy společnosti určené k převzetí funkcí British Airports Authority. BAA byla založena za tímto účelem v roce 1987. Ve prospěch ministra pro dopravu byla vytvořena zvláštní librová akcie („One Pound Special Share“).
Stanovy BAA, schválené 7. 6. 1987, podrobněji definují tuto zvláštní akcii. Článek 10 stanov BAA, nazvaný „Zvláštní akcie“, v této souvislosti stanoví:
„(1) Zvláštní akcie může být převedena pouze na jednoho z ministrů Jejího veličenstva, na jiného šéfa ministerstva Koruny nebo na jakoukoli jinou osobu jednající jménem Koruny.
(2) Nehledě na jakékoli opačné ustanovení v těchto stanovách, každá z následujících skutečností bude považována za změnu práv spojených se zvláštní akcií a bude tudíž účinná pouze s písemným souhlasem zvláštního akcionáře:
(a) změna, odstranění nebo úprava účinnosti všech nebo některých z následujících článků:
(i) článek 1, pokud jde o definice „akcionáře“, „zvláštní akcie“ a „burzovního zmocněnce“;
(ii) tento článek;
(iii) článek 39;
(iv) článek 40;
(b) jestliže společnost přestala mít (z jakéhokoli důvodu) právo vykonávat nebo kontrolovat výkon více než poloviny hlasovacích práv, jež mohou být vykonána pro všechna rozhodnutí zamýšlená k přijetí na valné hromadě jakékoli dceřinné společnosti vlastnící určené letiště nebo jestliže byla uzavřena jakákoli dohoda, aby společnost přestala toto právo mít;
(c) jakýkoli návrh dobrovolné likvidace nebo zrušení společnosti nebo jakékoli dceřinné společnosti vlastnící určené letiště s výjimkou dobrovolné likvidace nebo zrušení dceřinné společnosti, jež je součástí plánu reorganizace nebo fúze, v rámci nějž je s uvedeným určeným letištěm nakládáno takovým způsobem, že se společnost nebo jiná dceřinná společnost stanou provozovateli tohoto letiště;
(d) jestliže společnost nebo jakákoli z jejich dceřinných společností disponuje nebo uzavírá dohodu mající za cíl disponovat s určeným letištěm nebo s jakoukoli jeho částí takovým způsobem, že ani společnost ani jakákoli z jejich dceřinných společností se nestane provozovatelem tohoto letiště.
(3) Pro účely tohoto článku:
(a) výraz „určené letiště“ znamená letiště, které je prozatím určeno pro účely článku 40 Airports Act 1986;
(b) výraz „disponovat“ bude zahrnovat prodej, převod, postoupení, zastavení, založení jakéhokoli majetku, zájmu nebo práva, zcizení vlastnictví nebo kontroly a dispozice jakýmkoli jiným způsobem;
(c) výraz „letištní provozovatel“ bude mít význam zmíněný v článku 82 odstavec 1 Airports Act 1986.
(4) Ředitelé společnosti budou vykonávat veškeré kontrolní pravomoci, které mohou být společností vykonávány ve vztahu k jejím dceřiným společnostem, tak aby zajistili (pokud to mohou tímto výkonem zajistit), že žádná dceřiná společnost nepodnikne žádný krok, který by (buď sám nebo podniknut ve spojení s jakýmkoli jiným krokem) mohl přivodit změnu jakéhokoli z práv spojených se zvláštní akcií.
(5) Zvláštní akcionář má právo být pozván, být přítomen a vyjadřovat se na jakékoli valné hromadě nebo jakékoli schůzce akcionářů společnosti jakéhokoli druhu, ale zvláštní akcie neuděluje na těchto shromážděních žádné hlasovací právo nebo jakákoli jiná práva.
(6) V rámci rozdělení kapitálu při likvidaci společnosti bude mít zvláštní akcionář právo na vyplacení kapitálu splaceného pro zvláštní akcii před jakýmkoli jiným vyplacením kapitálu jakémukoli jinému akcionáři. Zvláštní akcie neuděluje žádné jiné právo účastnit se na kapitálu nebo ziscích společnosti.
(7) S výhradou zákonných ustanoveni může zvláštní akcionář kdykoli žádat společnost o vyplacení zvláštní akcie za nominální hodnotu zasláním písemného oznámení společnosti a odevzdáním listiny dané akcie.“
Článek 40 odstavec 1 stanov BAA stanoví:
„Účelem tohoto článku je zabránit jakékoli osobě (jiné než autorizované osobě) být majitelem, být pokládán nebo v očích ředitelů shledáván za majitele akcií společnosti, jež má (nebo může podle jejich podmínek emise za určitých okolností mít) právo disponovat s více než 15 % hlasů, jež by mohly být odevzdány při hlasování o jakémkoli rozhodnutí na jakékoli valné hromadě společnosti (až už hlasů, jež by mohly být odevzdány či nikoli při hlasování o jakýchkoli rozhodnutích přijímaných na všech valných hromadách).“
Odstavce 2 a 3 čl. 40 podrobně popisují způsoby provedení pravidla stanoveného odstavcem 1.
Řízení před zahájením sporu
Dopisem ze dne 3. 2. 1999 Komise informovala vládu Spojeného království, že zvláštní pravomoci udělené mu stanovami BAA by mohly porušovat ustanovení Smlouvy ES týkající se volného pohybu kapitálu a svobody usazování. Komise vládě stanovila dvouměsíční lhůtu pro předložení jejích připomínek.
Vláda Spojeného království na tento dopis o oficiálním oznámení neodpověděla.
Komise proto zaslala Spojenému království odůvodněné stanovisko ze dne 6. 8. 1999 vyzývajíc ho, aby mu vyhovělo ve lhůtě dvou měsíců.
Vláda Spojeného království odpověděla na odůvodněné stanovisko dopisem ze dne 5. 11. 1999. V tomto dopise hájí názor, že členské státy mají právo definovat v rámci národního společenstevního práva základní charakteristiky akcií v soukromých společnostech obchodovaných na trhu a že využití tohoto práva nebrání přístupu na trh s těmito akciemi.
Komise byla nespokojena s touto odpovědí a rozhodla se podat k Soudnímu dvoru stávající žalobu.
Námitky a argumenty stran
Komise ve své žalobě nejdříve odkazuje na Sdělení z 19. 6. 1997 o určitých právních aspektech týkajících se intrakomunitárních investic (97/C 220/06) (OJ 1997 C 220, s. 15, dále jen „Sdělení 1997“). Poznamenává, že v tomto Sdělení publikovala svůj názor na výklad ustanovení Smlouvy týkajících se volného pohybu kapitálu a svobody usazování v rámci opatření přijímaných členských státem během privatizace veřejného podniku.
Podle Komise ustanovení čl. 40 stanov BAA omezující možnost nabytí akcií s hlasovacím právem této společnosti, jakož i schvalovací postup týkající se dispozice s majetkem společnosti, kontroly jejich dceřinných společností a její likvidace (čl. 10 stanov), nerespektují podmínky stanovené ve Sdělení 1997 a porušují tedy čl. 43 ES a 56 ES.
Předmětná národní ustanovení, ačkoli aplikovatelná bez rozdílu, by mohla vytvořit překážky právu usazování příslušníků jiných členských států, jakož i svobodě volného pohybu kapitálu uvnitř Společenství, neboť mohou bránit nebo činit málo atraktivní výkon těchto svobod. Pokud jde o volný pohyb kapitálu, bylo by vhodné vzít v úvahu přílohu I směrnice č. 88/361, jež odkazuje na jedné straně na portfoliové investice, tedy nabytí cenných papírů bez úmyslu ovlivňovat správu společnosti, na straně druhé na investice přímé, charakterizované skutečností, že nabyté akcie dávají jejich majiteli možnost účinně se účastnit na správě společnosti nebo na její kontrole.
I když je pravdou, že členské státy mohou na základě výjimek předvídaných Smlouvou ukládat za určitých okolností spojených s výkonem veřejné pravomoci, veřejným pořádkem, veřejnou bezpečností a veřejným zdravím omezení těmto svobodám, výjimky musí být vykládány restriktivním způsobem a jejich rozsah nemůže být členským státem jednostranně určován. Kromě toho musí odpovídat kritériu proporcionality, být ve shodě s principem právní jistoty a nesmí být implementována pro čistě ekonomické cíle (viz rozsudek z 31. 3. 1993, Kraus, C-19/92, ECR I-1663, a rozsudek z 30. 11. 1995, Gebhard, C-55/94, ECR I-4165).
Článek 40 stanov BAA je zřetelně neslučitelný s ustanoveními Smlouvy. Vláda Spojeného království se z tohoto pohledu nedovolávala ani jakéhokoli obecného zájmu, ani nespoléhala na zvláštní okolnosti k ospravedlnění takového opatření.
Podobně, čl. 10 odstavec 2 stanov BAA, který podmiňuje určitý počet důležitých rozhodnutí týkajících se činností společnosti schválením zvláštního akcionáře, uděluje Spojenému království výlučnou diskreční pravomoc, jejíž přesný rozsah není definován. Tato pravomoc omezuje možnost (jež je inherentní pro přímé investice) ostatních akcionářů účastnit se na správě společnosti. V důsledku toho brání nebo činí méně atraktivní výkon dotčených svobod.
Pokud jde o argument vznesený vládou Spojeného království v její odpovědi na odůvodněné stanovisko, a sice, že aplikace mechanismů soukromého společenstevního práva není prima facie podrobena požadavkům Smlouvy, Komise uvádí, že ačkoli jsou předmětná opatření přípustná podle národního společenstevního práva, nevyplývají z normální aplikace tohoto práva, ale byla přijata členským státem pomocí zákonného aktu a musí být tedy posuzována jako jednání státu.
Vláda Spojeného království ve své obhajobě uvádí, že práva udělená zvláštnímu akcionáři čl. 10 a 40 stanov BAA nezakládají omezení svobod předvídaných Smlouvou. Žaloba je tedy neopodstatněná a měla by být zamítnuta.
Vláda vysvětluje, že v národním společenstevním právu platném ve Spojeném království může existovat několik druhů akcií a že práva, která jsou s nimi spojena, mohou být různá, jak ve vztahu k podílení se na ziscích společnosti, tak k její správě. Zejména akcie bez hlasovacího práva jsou obvykle v oběhu v určitých společnostech.
Předmětná opatření jsou zcela slučitelná s právem Společenství, neboť jsou aplikovatelná na všechny příslušníky členských států bez rozdílu státní příslušnosti a neomezují přístup k trhu. Ospravedlnění těchto opatření proto není nezbytné.
Komise zastává nesprávné tvrzení, podle kterého jakékoli opatření, které brání nebo činí méně atraktivní výkon základních svobod, musí být ospravedlněno z pohledu požadavků principu proporcionality, když tyto požadavky se aplikují pouze na opatření omezující přístup k trhu. V kontextu volného pohybu zboží byla příliš extenzivní aplikace judikatury Soudního dvora opravena rozsudkem ve spojených věcech C-267/91 a C-268/91 Keck and Mithouard [1993] ECR I-6097. Důsledek argumentu Komise v tomto případě by byl ten, že veškeré obtíže, jež vedly k tomuto rozsudku, by byly stejným způsobem reprodukovány v kontextu svobody usazování a volného pohybu kapitálu.
V tomto případě ani pravidla soukromého práva, jež určují charakteristiky akcií dostupných na trhu, ani ty, jež opravňují zvláštní akcionáře účastnit se na rozhodnutích společnosti nebo jež vyžadují schválení těchto akcionářů před přijetím určitých rozhodnutí, nezakládají omezení přístupu na trh.
Práva, jež může zvláštní akcionář vykonávat na základě čl. 10 stanov BAA, nepřekážejí ani právu usazování ani volnému pohybu kapitálu od té doby, co společnosti nejsou zavázány prodat majetek, a až do té doby, než je majetek umístěn na trh, nemůže jít o porušení základních svobod osob, jež mohou mít zájem je nabýt. Překážky těchto svobod zde mohou být jen tehdy, když určitá osoba je nucena získat schválení, aby nabyla majetek umístěný na trh, což není tento případ.
Vláda Spojeného království vysvětluje, že práva zvláštního akcionáře předvídaná v článku 10 stanov BAA, jež vyžaduje předchozí a písemné schválení vlády před přijetím určitých rozhodnutí společností, jsou zcela v souladu s běžnými pravidly společenstevního práva platného ve Spojeném království, jež umožňují emisi různých druhů akcií. Je irelevantní, zda jsou tato pravidla „obvyklá“ či nikoli. Stanovy BAA nevytvářejí národní legislativu a nemohou jí být postaveny naroveň. Členské státy jsou oprávněny vykonávat ekonomické činnosti na stejném základě jako soukromí operátoři v rámci smluv soukromého práva. Při absenci harmonizace národního společenstevního práva komunitární právo nemůže společnosti, jež vydává akcie, ukládat povinnost umožnit trhu kontrolovat ji ani spojit s těmito akciemi řadu práv, jež si všichni skuteční a potencionální investoři s nimi přejí vidět spojeny.
Stejná analýza platí pro čl. 40 stanov BAA. Účelem tohoto ustanovení je definovat charakteristiky akcií uvedených na trh na základě aplikovatelného společenstevního práva a nikoli učinit předmětem schválení získání držby akcií určitým investorem a omezit tedy přístup k trhu s těmito akciemi.
Komise ve své odpovědi argumentuje, že zde nemůže být jakákoli pochybnost o tom, že předmětná opatření omezují přístup na trh pro investory z jiných členských států a že výkon daných svobod činí méně atraktivní. Jelikož jsou předmětné pravomoci vykonávány Spojeným královstvím jako státem, je irelevantní, že jsou vykonávány prostřednictvím národního společenstevního práva.
Principy rozvinuté Soudním dvorem v rozsudku Keck and Mithouard nemohou být na tento případ aplikovány. Tento rozsudek se týká zvláštního případu národních modalit prodej v rámci volného pohybu zboží. I kdyby tyto principy mohly být aplikovány na volný pohyb kapitálu a svobodu usazování, což Soudní dvůr již odmítl v několika rozsudcích učinit, jako v rozsudcích v případu C-384/93 Alpine Investments [1995] ECR I-1141, body 36 až 38, a v případu C-415/93 Bosman [1995] ECR I-4921, bod 103, je vhodné uvést, že v tomto případě nejde o modality nabytí nebo správy akcií, ale o princip jejich nabytí a tedy o popření základního aspektu předmětných svobod a skutečné omezení jejich výkonu.
Ve své replice vláda Spojeného království zdůrazňuje skutečnost, že zvláštní akcie, jíž se tato žaloba týká, utváří část pravidel odvozených od národního společenstevního práva a že předmětná opatření proto nevyžadují ospravedlnění. Pokud by bylo možné zvláštní akcii zpochybnit, platilo by to pro každý druh akcie, u kterého by mohlo být hlasovací právo uznáno jakýmkoli způsobem jako rozsáhlejší než u jiného druhu akcií. Argument Komise by znamenal, že držitelé normálních akcií by mohly spoléhat na Smlouvu, aby novelizovali práva spojená s akciemi, které koupili.
Vláda Spojeného království při slyšení opět zdůraznila, že systém předchozího schvalování neovlivňuje nezávislost každodenní správy BAA a že se vztahuje na eventuality příliš neurčité a příliš nepřímé pro založení omezení svobod předvídaných Smlouvou.
Komise při slyšení naznačila, že sdílí závěry formulované Soudním dvorem v rozsudcích vydaných ve srovnatelných případech po zahájení tohoto řízení, a sice v rozsudcích z 4. 6. 2002 ve věci C-367/98 Komise v. Portugalsko [2002] ECR I-4731, ve věci C-483/99 Komise v. Francie [2002] ECR I-4781, a ve věci C-503/99 Komise v. Belgie [2002] ECR I-4809. Soudní dvůr v těchto rozsudcích judikoval, že systémy předchozího schvalování, takového jako v tomto případě, jsou neslučitelné s volným pohybem kapitálu.
Z odůvodnění:
Článek 56 ES
38. Úvodem je vhodné připomenout, že čl. 56 odstavec 1 ES zavádí volný pohyb kapitálu mezi členskými státy a mezi členskými státy a třetími zeměmi. Za tímto účelem v rámci ustanovení kapitoly nazvané „Kapitál a platby“ stanoví, že všechna omezení pohybu kapitálu mezi členskými státy a mezi členskými státy a třetími zeměmi jsou zakázána.
39. I když Smlouva nedefinuje pojmy „pohyby kapitálu“ a „platby“, z rozhodovací praxe se podává, že směrnice 88/361 spolu se seznamem, který je k ní připojen, může být použita pro účely definování pojmu pohyby kapitálu (věc C-222/97 Trummer and Mayer [1999] ECR I-1661, body 20 a 21).
40. Body I a III seznamu obsaženém v příloze I směrnice 88/361, jakož i vysvětlivky objevující se v této příloze naznačují, že přímá investice ve formě účasti na podniku prostřednictvím držby akcií nebo nabytí cenných papírů na kapitálovém trhu zakládají pohyby kapitálu ve smyslu čl. 56 ES. Vysvětlivky stanoví, že přímá investice je charakterizována zejména možností účinně se účastnit na správě společnosti nebo na její kontrole.
41. Ve světle těchto úvah je vhodné posoudit, za prvé, zda-li systém, který podle článku 40 stanov BAA brání jakékoli osobě (jiné než autorizované osobě) nabýt nebo mít zájem o akcie BAA poskytující právo disponovat s více něž 15 % hlasů, zakládá omezení pohyb kapitálu mezi členskými státy. Za druhé, je vhodné posoudit, zda-li skutečnost, že předchozí schválení národním autoritou je vyžadováno pro rozhodnutí předvídaná v čl. 10 odstavec 2 těchto stanov, zahrnující dobrovolnou likvidaci společnosti, změnu ustanovení stanov týkající se práv spojených se zvláštní akcií, dispozici s některým z letišť společnosti nebo postoupení možnosti vykonávat více než polovinu hlasovacích práv v dceřinné společnosti vlastnící letiště, rovněž zakládá omezení pohybu kapitálu mezi členskými státy.
42. Vláda Spojeného království uvádí, že se daný systém aplikuje bez rozdílu státní příslušnosti. Nejde tedy o diskriminaci pokud jde o příslušníky jiných členských států. V důsledku toho tento systém nezakládá omezení volného pohybu kapitálu.
43. Tento argument nemůže být přijat. Z bodů 44 a 40 zmíněných rozsudků Komise v. Portugalsko a Komise v. Francie plyne, že zákaz předvídaný v čl. 56 ES jde dále, než pouhé omezení nerovného zacházení mezi operátory na finančních trzích z důvodu jejich státní příslušnosti.
44. Úprava, jež omezuje získání držby akcií, tak jak to činí čl. 40 stanov BAA, nebo která jiným způsobem omezují možnost účinně se účastnit na správě společnosti nebo na její kontrole, jako je případ systému předchozího schvalování předvídaného v čl. 10 odstavec 2 těchto stanov, zakládá omezení volného pohybu kapitálu.
45. Zejména argument vlády Spojeného království, podle kterého předmětná opatření neomezují přístup k trhu ve smyslu rozsudku Keck and Mithouard, nemůže být přijat. Předmětná opatření nejsou srovnatelná s pravidly týkajícími se modalit prodeje, jež tento rozsudek posoudil jako pravidla spadající mimo oblast aplikace čl. 30 Smlouvy ES (nyní, po změně, čl. 28 ES).
46. Podle uvedeného rozsudku aplikace národních ustanovení omezujících nebo zakazujících na území členského státu dovozu určité modality prodeje na výrobky pocházející z jiných členských států není způsobilá bránit obchodu mezi členskými státy, pokud, za prvé, tato ustanovení se aplikují na všechny příslušné operátory vykonávající svou činnost na národním území a za druhé, ovlivňují stejným způsobem, právně a fakticky, komercionalizaci národních výrobků a výrobků pocházejících z jiných členských států. Důvodem toho je, že aplikace těchto ustanovení není taková, aby bránila přístupu posledně uvedených výrobků na trh členského státu dovozu nebo aby ztěžovala takový přístupu více než ztěžuje přístup domácím výrobkům (Alpine Investments, bod 37).
47. Ačkoli se v tomto případě příslušná omezení týkající se investičních operací aplikují bez rozdílu jak na residenty tak na neresidenty, musí být přesto konstatováno, že ovlivňují postavení osoby nabývající akcie jako takové a jsou schopné odradit investory jiných členských států v uskutečnění takových investic a v důsledku toho ovlivnit přístup k trhu (viz též rozsudek z tohoto dne ve věci C-463/00 Komise v. Španělsko [2003] ECR I-0000, body 61).
48. Argument vlády Spojeného království, podle kterého se v tomto případě jedná pouze o aplikaci mechanismů soukromého společenstevního práva, nemůže být přijat. Předmětná omezení neplynou z normální aplikace společenstevního práva. Stanovy BAA byly schváleny ministrem na základě Airports Act 1986 a to bylo to, oč v tomto případě skutečně šlo. Za těchto okolností členský stát jednal v tomto případě ve své kvalitě jako veřejná autorita.
49. V důsledku toho předmětná pravidla zakládají omezení pohybu kapitálu ve smyslu čl. 56 ES. Jelikož vláda Velké Británie výslovně deklarovala, že se nemíní dovolávat ospravedlnění založeném na eventuálních naléhavých požadavcích obecného zájmu, není nezbytné posoudit, zda-li tato pravidla mohou být na tomto základě ospravedlněna.
50. Musí být tedy konstatováno, že ponecháním v platnosti ustanovení omezující možnost nabytí akcií s hlasovacím právem BAA, jakož i schvalovací postup týkající se dispozice s majetkem této společnosti, kontroly jejich dceřiných společností a její likvidace, Spojené království opomenulo splnit své závazky podle čl. 56 ES.
Článek 43 ES
51. Komise se také domáhá konstatování, že došlo k porušení čl. 43 ES, a sice svobody usazování, a to v míře, jež se dotýká podniků.
52. Z tohoto pohledu je vhodné vyzdvihnout, že v míře, jež předmětná pravidla zahrnují omezení svobody usazovaní, jsou taková omezení přímým důsledkem překážek výše uvedeného volného pohybu kapitálu, s nímž jsou neoddělitelně spjaty. V důsledku toho, poněvadž porušení čl. 56 ES bylo konstatováno, není nezbytné oddělené posouzení předmětných opatření ve světle pravidel Smlouvy týkajících se svobody usazování.
čl. 43 a 56 Smlouvy ES
Níže předkládané rozhodnutí Evropského soudního dvora se blíže zabývá právně i politicky citlivou problematikou tzv. zlatých akcií držených členskými státy v některých strategických společnostech. Rozhodnutí navazuje na sérii tří rozhodnutí vydaných v červnu minulého roku a potvrzuje jimi nastolený trend výkladu ustanovení Smlouvy ES týkajících se volného pohybu kapitálu a svobody usazování ve vztahu k opatřením přijímaných členskými státy v návaznosti na proces privatizace zmíněných společností. V posuzovaném případě Evropský soudní dvůr judikoval, že dále specifikovaná pravidla stanov britské akciové společnosti zabývající se řízením letového provozu, jež podmiňují přijetí některých důležitých rozhodnutí předchozím souhlasem státu a jež mu umožňují uměle zachovávat vliv nad akcionářskou strukturou a správou společnosti, jsou právně nepřípustná. K tomuto závěru uvedený soudní orgán dospěl i přes skutečnost, že uvedená pravidla nevykazovala diskriminační charakter, tj. byla aplikována bez rozdílu státní příslušnosti a z tohoto pohledu tak neomezovala přístup na trh pro skutečné nebo potencionální investory z jiných členských států.
1. Úprava, jež omezuje získání držby akcií nebo která jiným způsobem omezuje možnost účinně se účastnit na správě společnosti nebo na její kontrole, jako je případ systému předchozího schvalování, zakládá omezení volného pohybu kapitálu.
2. Ačkoli se příslušná omezení týkající se investičních operací aplikují bez rozdílu jak na residenty, tak na neresidenty, musí být přesto konstatováno, že ovlivňují postavení osoby nabývající akcie jako takové a jsou schopné odradit investory jiných členských států v uskutečnění takových investic a v důsledku toho ovlivnit přístup k trhu.
Evropský soudní dvůr – rozsudek z 13. 5. 2003, právní věc C-98/01 – Komise Evropských společenství v. Spojené království Velké Británie a Severního Irska
K věci:
Žalobou podanou k Soudnímu dvoru dne 27. 2. 2001 zahájila Komise Evropských společenství na základě čl. 226 ES proti Spojenému království Velké Británie a Severního Irska řízení, a to za účelem konstatování, že ustanovení omezující možnost nabytí akcií s hlasovacím právem společnosti BAA (dále jen „BAA“), jakož i schvalovací postup týkající se dispozice s majetkem této společnosti, kontroly jejich dceřiných společností a její likvidace, jsou neslučitelná s čl. 43 ES a 56 ES.
Právní rámec – komunitární právo
Článek 56 odstavec 1 ES zní následovně: „V rámci stanoveném touto kapitolou jsou zakázána všechna omezení pohybu kapitálu mezi členskými státy a mezi členskými státy a třetími zeměmi․“
Článek 58 odstavec 1 písm. b) ES stanoví: „Ustanoveními článku 56 není dotčeno právo členských států:
[…]
b) učinit všechna nezbytná opatření, jež by zabránila porušování vnitrostátních právních předpisů, zejména v oblasti zdanění a dohledu nad finančními institucemi nebo stanovit postupy pro ohlašování kapitálových pohybů pro účely administrativní či statistické, nebo učinit opatření odůvodněná veřejným pořádkem či veřejnou bezpečností.“
Příloha I směrnice č. 88/361/EES Rady z 24. 6. 1988 k provedení čl. 67 Smlouvy (OJ 1988 L 178, s. 5) obsahuje seznam pohybů kapitálu zmíněných v článku 1 této směrnice. Vyjmenovává zejména následující pohyby:
„I. Přímé investice
1. Založení a rozšíření poboček nebo nových podniků patřících výlučně osobě poskytující kapitál a úplná akvizice existujících podniků.
2. Účast v nových nebo existujících podnicích za účelem vytvoření nebo zachování trvalých ekonomických spojení.
[…]“
Vysvětlivky nacházející se na konci přílohy I směrnice č. 88/361 stanoví, že „přímé investice“ znamenají: „Investice jakékoli povahy fyzickými osobami nebo obchodními, průmyslovými nebo finančními podniky, a které slouží k vytvoření nebo zachování trvalých a přímých spojení mezi osobou poskytující kapitál a podnikatelem nebo podnikem, kterému je tento kapitál určen, za účelem výkonu ekonomické aktivity. Tento pojem tedy musí být chápán ve svém nejširším smyslu. […] Pokud jde o podniky zmíněné v bodě I 2 seznamu a které mají statut akciových společností, jde o účast mající charakter přímých investic, jestliže balík akcií, který se nachází v držení fyzické osoby, dalšího podniku nebo jakéhokoli jiného držitele, dává těmto akcionářům, buď na základě ustanovení národního práva týkajících se akciových společností nebo jinak, možnost účinně se účastnit na správě této společnosti nebo na její kontrole.“
Seznam nacházející se v příloze I směrnice č. 88/361 zároveň zmiňuje následující pohyby:
„III. Operace s cennými papíry běžně obchodovanými na kapitálovém trhu
[…]
Transakce s cennými papíry na kapitálovém trhu
1. Nabytí národních cenných papírů obchodovaných na burze neresidenty
[…]
3. Nabytí národních cenných papírů neobchodovaných na burze neresidenty
[…]“
Článek 295 ES stanoví:
„Tato smlouva se v ničem nedotýká úpravy vlastnictví v členských státech.“
Právní rámec – národní právo
British Airports Authority, která ve Spojeném království užívá a vlastní sedm mezinárodních letišť, byla privatizována na základě Airports Act 1986 (zákon o letištích z roku 1986) z 8. 7. 1986. Na základě něj ministr disponoval pravomocí schvalovat se změnami nebo bez nich stanovy společnosti určené k převzetí funkcí British Airports Authority. BAA byla založena za tímto účelem v roce 1987. Ve prospěch ministra pro dopravu byla vytvořena zvláštní librová akcie („One Pound Special Share“).
Stanovy BAA, schválené 7. 6. 1987, podrobněji definují tuto zvláštní akcii. Článek 10 stanov BAA, nazvaný „Zvláštní akcie“, v této souvislosti stanoví:
„(1) Zvláštní akcie může být převedena pouze na jednoho z ministrů Jejího veličenstva, na jiného šéfa ministerstva Koruny nebo na jakoukoli jinou osobu jednající jménem Koruny.
(2) Nehledě na jakékoli opačné ustanovení v těchto stanovách, každá z následujících skutečností bude považována za změnu práv spojených se zvláštní akcií a bude tudíž účinná pouze s písemným souhlasem zvláštního akcionáře:
(a) změna, odstranění nebo úprava účinnosti všech nebo některých z následujících článků:
(i) článek 1, pokud jde o definice „akcionáře“, „zvláštní akcie“ a „burzovního zmocněnce“;
(ii) tento článek;
(iii) článek 39;
(iv) článek 40;
(b) jestliže společnost přestala mít (z jakéhokoli důvodu) právo vykonávat nebo kontrolovat výkon více než poloviny hlasovacích práv, jež mohou být vykonána pro všechna rozhodnutí zamýšlená k přijetí na valné hromadě jakékoli dceřinné společnosti vlastnící určené letiště nebo jestliže byla uzavřena jakákoli dohoda, aby společnost přestala toto právo mít;
(c) jakýkoli návrh dobrovolné likvidace nebo zrušení společnosti nebo jakékoli dceřinné společnosti vlastnící určené letiště s výjimkou dobrovolné likvidace nebo zrušení dceřinné společnosti, jež je součástí plánu reorganizace nebo fúze, v rámci nějž je s uvedeným určeným letištěm nakládáno takovým způsobem, že se společnost nebo jiná dceřinná společnost stanou provozovateli tohoto letiště;
(d) jestliže společnost nebo jakákoli z jejich dceřinných společností disponuje nebo uzavírá dohodu mající za cíl disponovat s určeným letištěm nebo s jakoukoli jeho částí takovým způsobem, že ani společnost ani jakákoli z jejich dceřinných společností se nestane provozovatelem tohoto letiště.
(3) Pro účely tohoto článku:
(a) výraz „určené letiště“ znamená letiště, které je prozatím určeno pro účely článku 40 Airports Act 1986;
(b) výraz „disponovat“ bude zahrnovat prodej, převod, postoupení, zastavení, založení jakéhokoli majetku, zájmu nebo práva, zcizení vlastnictví nebo kontroly a dispozice jakýmkoli jiným způsobem;
(c) výraz „letištní provozovatel“ bude mít význam zmíněný v článku 82 odstavec 1 Airports Act 1986.
(4) Ředitelé společnosti budou vykonávat veškeré kontrolní pravomoci, které mohou být společností vykonávány ve vztahu k jejím dceřiným společnostem, tak aby zajistili (pokud to mohou tímto výkonem zajistit), že žádná dceřiná společnost nepodnikne žádný krok, který by (buď sám nebo podniknut ve spojení s jakýmkoli jiným krokem) mohl přivodit změnu jakéhokoli z práv spojených se zvláštní akcií.
(5) Zvláštní akcionář má právo být pozván, být přítomen a vyjadřovat se na jakékoli valné hromadě nebo jakékoli schůzce akcionářů společnosti jakéhokoli druhu, ale zvláštní akcie neuděluje na těchto shromážděních žádné hlasovací právo nebo jakákoli jiná práva.
(6) V rámci rozdělení kapitálu při likvidaci společnosti bude mít zvláštní akcionář právo na vyplacení kapitálu splaceného pro zvláštní akcii před jakýmkoli jiným vyplacením kapitálu jakémukoli jinému akcionáři. Zvláštní akcie neuděluje žádné jiné právo účastnit se na kapitálu nebo ziscích společnosti.
(7) S výhradou zákonných ustanoveni může zvláštní akcionář kdykoli žádat společnost o vyplacení zvláštní akcie za nominální hodnotu zasláním písemného oznámení společnosti a odevzdáním listiny dané akcie.“
Článek 40 odstavec 1 stanov BAA stanoví:
„Účelem tohoto článku je zabránit jakékoli osobě (jiné než autorizované osobě) být majitelem, být pokládán nebo v očích ředitelů shledáván za majitele akcií společnosti, jež má (nebo může podle jejich podmínek emise za určitých okolností mít) právo disponovat s více než 15 % hlasů, jež by mohly být odevzdány při hlasování o jakémkoli rozhodnutí na jakékoli valné hromadě společnosti (až už hlasů, jež by mohly být odevzdány či nikoli při hlasování o jakýchkoli rozhodnutích přijímaných na všech valných hromadách).“
Odstavce 2 a 3 čl. 40 podrobně popisují způsoby provedení pravidla stanoveného odstavcem 1.
Řízení před zahájením sporu
Dopisem ze dne 3. 2. 1999 Komise informovala vládu Spojeného království, že zvláštní pravomoci udělené mu stanovami BAA by mohly porušovat ustanovení Smlouvy ES týkající se volného pohybu kapitálu a svobody usazování. Komise vládě stanovila dvouměsíční lhůtu pro předložení jejích připomínek.
Vláda Spojeného království na tento dopis o oficiálním oznámení neodpověděla.
Komise proto zaslala Spojenému království odůvodněné stanovisko ze dne 6. 8. 1999 vyzývajíc ho, aby mu vyhovělo ve lhůtě dvou měsíců.
Vláda Spojeného království odpověděla na odůvodněné stanovisko dopisem ze dne 5. 11. 1999. V tomto dopise hájí názor, že členské státy mají právo definovat v rámci národního společenstevního práva základní charakteristiky akcií v soukromých společnostech obchodovaných na trhu a že využití tohoto práva nebrání přístupu na trh s těmito akciemi.
Komise byla nespokojena s touto odpovědí a rozhodla se podat k Soudnímu dvoru stávající žalobu.
Námitky a argumenty stran
Komise ve své žalobě nejdříve odkazuje na Sdělení z 19. 6. 1997 o určitých právních aspektech týkajících se intrakomunitárních investic (97/C 220/06) (OJ 1997 C 220, s. 15, dále jen „Sdělení 1997“). Poznamenává, že v tomto Sdělení publikovala svůj názor na výklad ustanovení Smlouvy týkajících se volného pohybu kapitálu a svobody usazování v rámci opatření přijímaných členských státem během privatizace veřejného podniku.
Podle Komise ustanovení čl. 40 stanov BAA omezující možnost nabytí akcií s hlasovacím právem této společnosti, jakož i schvalovací postup týkající se dispozice s majetkem společnosti, kontroly jejich dceřinných společností a její likvidace (čl. 10 stanov), nerespektují podmínky stanovené ve Sdělení 1997 a porušují tedy čl. 43 ES a 56 ES.
Předmětná národní ustanovení, ačkoli aplikovatelná bez rozdílu, by mohla vytvořit překážky právu usazování příslušníků jiných členských států, jakož i svobodě volného pohybu kapitálu uvnitř Společenství, neboť mohou bránit nebo činit málo atraktivní výkon těchto svobod. Pokud jde o volný pohyb kapitálu, bylo by vhodné vzít v úvahu přílohu I směrnice č. 88/361, jež odkazuje na jedné straně na portfoliové investice, tedy nabytí cenných papírů bez úmyslu ovlivňovat správu společnosti, na straně druhé na investice přímé, charakterizované skutečností, že nabyté akcie dávají jejich majiteli možnost účinně se účastnit na správě společnosti nebo na její kontrole.
I když je pravdou, že členské státy mohou na základě výjimek předvídaných Smlouvou ukládat za určitých okolností spojených s výkonem veřejné pravomoci, veřejným pořádkem, veřejnou bezpečností a veřejným zdravím omezení těmto svobodám, výjimky musí být vykládány restriktivním způsobem a jejich rozsah nemůže být členským státem jednostranně určován. Kromě toho musí odpovídat kritériu proporcionality, být ve shodě s principem právní jistoty a nesmí být implementována pro čistě ekonomické cíle (viz rozsudek z 31. 3. 1993, Kraus, C-19/92, ECR I-1663, a rozsudek z 30. 11. 1995, Gebhard, C-55/94, ECR I-4165).
Článek 40 stanov BAA je zřetelně neslučitelný s ustanoveními Smlouvy. Vláda Spojeného království se z tohoto pohledu nedovolávala ani jakéhokoli obecného zájmu, ani nespoléhala na zvláštní okolnosti k ospravedlnění takového opatření.
Podobně, čl. 10 odstavec 2 stanov BAA, který podmiňuje určitý počet důležitých rozhodnutí týkajících se činností společnosti schválením zvláštního akcionáře, uděluje Spojenému království výlučnou diskreční pravomoc, jejíž přesný rozsah není definován. Tato pravomoc omezuje možnost (jež je inherentní pro přímé investice) ostatních akcionářů účastnit se na správě společnosti. V důsledku toho brání nebo činí méně atraktivní výkon dotčených svobod.
Pokud jde o argument vznesený vládou Spojeného království v její odpovědi na odůvodněné stanovisko, a sice, že aplikace mechanismů soukromého společenstevního práva není prima facie podrobena požadavkům Smlouvy, Komise uvádí, že ačkoli jsou předmětná opatření přípustná podle národního společenstevního práva, nevyplývají z normální aplikace tohoto práva, ale byla přijata členským státem pomocí zákonného aktu a musí být tedy posuzována jako jednání státu.
Vláda Spojeného království ve své obhajobě uvádí, že práva udělená zvláštnímu akcionáři čl. 10 a 40 stanov BAA nezakládají omezení svobod předvídaných Smlouvou. Žaloba je tedy neopodstatněná a měla by být zamítnuta.
Vláda vysvětluje, že v národním společenstevním právu platném ve Spojeném království může existovat několik druhů akcií a že práva, která jsou s nimi spojena, mohou být různá, jak ve vztahu k podílení se na ziscích společnosti, tak k její správě. Zejména akcie bez hlasovacího práva jsou obvykle v oběhu v určitých společnostech.
Předmětná opatření jsou zcela slučitelná s právem Společenství, neboť jsou aplikovatelná na všechny příslušníky členských států bez rozdílu státní příslušnosti a neomezují přístup k trhu. Ospravedlnění těchto opatření proto není nezbytné.
Komise zastává nesprávné tvrzení, podle kterého jakékoli opatření, které brání nebo činí méně atraktivní výkon základních svobod, musí být ospravedlněno z pohledu požadavků principu proporcionality, když tyto požadavky se aplikují pouze na opatření omezující přístup k trhu. V kontextu volného pohybu zboží byla příliš extenzivní aplikace judikatury Soudního dvora opravena rozsudkem ve spojených věcech C-267/91 a C-268/91 Keck and Mithouard [1993] ECR I-6097. Důsledek argumentu Komise v tomto případě by byl ten, že veškeré obtíže, jež vedly k tomuto rozsudku, by byly stejným způsobem reprodukovány v kontextu svobody usazování a volného pohybu kapitálu.
V tomto případě ani pravidla soukromého práva, jež určují charakteristiky akcií dostupných na trhu, ani ty, jež opravňují zvláštní akcionáře účastnit se na rozhodnutích společnosti nebo jež vyžadují schválení těchto akcionářů před přijetím určitých rozhodnutí, nezakládají omezení přístupu na trh.
Práva, jež může zvláštní akcionář vykonávat na základě čl. 10 stanov BAA, nepřekážejí ani právu usazování ani volnému pohybu kapitálu od té doby, co společnosti nejsou zavázány prodat majetek, a až do té doby, než je majetek umístěn na trh, nemůže jít o porušení základních svobod osob, jež mohou mít zájem je nabýt. Překážky těchto svobod zde mohou být jen tehdy, když určitá osoba je nucena získat schválení, aby nabyla majetek umístěný na trh, což není tento případ.
Vláda Spojeného království vysvětluje, že práva zvláštního akcionáře předvídaná v článku 10 stanov BAA, jež vyžaduje předchozí a písemné schválení vlády před přijetím určitých rozhodnutí společností, jsou zcela v souladu s běžnými pravidly společenstevního práva platného ve Spojeném království, jež umožňují emisi různých druhů akcií. Je irelevantní, zda jsou tato pravidla „obvyklá“ či nikoli. Stanovy BAA nevytvářejí národní legislativu a nemohou jí být postaveny naroveň. Členské státy jsou oprávněny vykonávat ekonomické činnosti na stejném základě jako soukromí operátoři v rámci smluv soukromého práva. Při absenci harmonizace národního společenstevního práva komunitární právo nemůže společnosti, jež vydává akcie, ukládat povinnost umožnit trhu kontrolovat ji ani spojit s těmito akciemi řadu práv, jež si všichni skuteční a potencionální investoři s nimi přejí vidět spojeny.
Stejná analýza platí pro čl. 40 stanov BAA. Účelem tohoto ustanovení je definovat charakteristiky akcií uvedených na trh na základě aplikovatelného společenstevního práva a nikoli učinit předmětem schválení získání držby akcií určitým investorem a omezit tedy přístup k trhu s těmito akciemi.
Komise ve své odpovědi argumentuje, že zde nemůže být jakákoli pochybnost o tom, že předmětná opatření omezují přístup na trh pro investory z jiných členských států a že výkon daných svobod činí méně atraktivní. Jelikož jsou předmětné pravomoci vykonávány Spojeným královstvím jako státem, je irelevantní, že jsou vykonávány prostřednictvím národního společenstevního práva.
Principy rozvinuté Soudním dvorem v rozsudku Keck and Mithouard nemohou být na tento případ aplikovány. Tento rozsudek se týká zvláštního případu národních modalit prodej v rámci volného pohybu zboží. I kdyby tyto principy mohly být aplikovány na volný pohyb kapitálu a svobodu usazování, což Soudní dvůr již odmítl v několika rozsudcích učinit, jako v rozsudcích v případu C-384/93 Alpine Investments [1995] ECR I-1141, body 36 až 38, a v případu C-415/93 Bosman [1995] ECR I-4921, bod 103, je vhodné uvést, že v tomto případě nejde o modality nabytí nebo správy akcií, ale o princip jejich nabytí a tedy o popření základního aspektu předmětných svobod a skutečné omezení jejich výkonu.
Ve své replice vláda Spojeného království zdůrazňuje skutečnost, že zvláštní akcie, jíž se tato žaloba týká, utváří část pravidel odvozených od národního společenstevního práva a že předmětná opatření proto nevyžadují ospravedlnění. Pokud by bylo možné zvláštní akcii zpochybnit, platilo by to pro každý druh akcie, u kterého by mohlo být hlasovací právo uznáno jakýmkoli způsobem jako rozsáhlejší než u jiného druhu akcií. Argument Komise by znamenal, že držitelé normálních akcií by mohly spoléhat na Smlouvu, aby novelizovali práva spojená s akciemi, které koupili.
Vláda Spojeného království při slyšení opět zdůraznila, že systém předchozího schvalování neovlivňuje nezávislost každodenní správy BAA a že se vztahuje na eventuality příliš neurčité a příliš nepřímé pro založení omezení svobod předvídaných Smlouvou.
Komise při slyšení naznačila, že sdílí závěry formulované Soudním dvorem v rozsudcích vydaných ve srovnatelných případech po zahájení tohoto řízení, a sice v rozsudcích z 4. 6. 2002 ve věci C-367/98 Komise v. Portugalsko [2002] ECR I-4731, ve věci C-483/99 Komise v. Francie [2002] ECR I-4781, a ve věci C-503/99 Komise v. Belgie [2002] ECR I-4809. Soudní dvůr v těchto rozsudcích judikoval, že systémy předchozího schvalování, takového jako v tomto případě, jsou neslučitelné s volným pohybem kapitálu.
Z odůvodnění:
Článek 56 ES
38. Úvodem je vhodné připomenout, že čl. 56 odstavec 1 ES zavádí volný pohyb kapitálu mezi členskými státy a mezi členskými státy a třetími zeměmi. Za tímto účelem v rámci ustanovení kapitoly nazvané „Kapitál a platby“ stanoví, že všechna omezení pohybu kapitálu mezi členskými státy a mezi členskými státy a třetími zeměmi jsou zakázána.
39. I když Smlouva nedefinuje pojmy „pohyby kapitálu“ a „platby“, z rozhodovací praxe se podává, že směrnice 88/361 spolu se seznamem, který je k ní připojen, může být použita pro účely definování pojmu pohyby kapitálu (věc C-222/97 Trummer and Mayer [1999] ECR I-1661, body 20 a 21).
40. Body I a III seznamu obsaženém v příloze I směrnice 88/361, jakož i vysvětlivky objevující se v této příloze naznačují, že přímá investice ve formě účasti na podniku prostřednictvím držby akcií nebo nabytí cenných papírů na kapitálovém trhu zakládají pohyby kapitálu ve smyslu čl. 56 ES. Vysvětlivky stanoví, že přímá investice je charakterizována zejména možností účinně se účastnit na správě společnosti nebo na její kontrole.
41. Ve světle těchto úvah je vhodné posoudit, za prvé, zda-li systém, který podle článku 40 stanov BAA brání jakékoli osobě (jiné než autorizované osobě) nabýt nebo mít zájem o akcie BAA poskytující právo disponovat s více něž 15 % hlasů, zakládá omezení pohyb kapitálu mezi členskými státy. Za druhé, je vhodné posoudit, zda-li skutečnost, že předchozí schválení národním autoritou je vyžadováno pro rozhodnutí předvídaná v čl. 10 odstavec 2 těchto stanov, zahrnující dobrovolnou likvidaci společnosti, změnu ustanovení stanov týkající se práv spojených se zvláštní akcií, dispozici s některým z letišť společnosti nebo postoupení možnosti vykonávat více než polovinu hlasovacích práv v dceřinné společnosti vlastnící letiště, rovněž zakládá omezení pohybu kapitálu mezi členskými státy.
42. Vláda Spojeného království uvádí, že se daný systém aplikuje bez rozdílu státní příslušnosti. Nejde tedy o diskriminaci pokud jde o příslušníky jiných členských států. V důsledku toho tento systém nezakládá omezení volného pohybu kapitálu.
43. Tento argument nemůže být přijat. Z bodů 44 a 40 zmíněných rozsudků Komise v. Portugalsko a Komise v. Francie plyne, že zákaz předvídaný v čl. 56 ES jde dále, než pouhé omezení nerovného zacházení mezi operátory na finančních trzích z důvodu jejich státní příslušnosti.
44. Úprava, jež omezuje získání držby akcií, tak jak to činí čl. 40 stanov BAA, nebo která jiným způsobem omezují možnost účinně se účastnit na správě společnosti nebo na její kontrole, jako je případ systému předchozího schvalování předvídaného v čl. 10 odstavec 2 těchto stanov, zakládá omezení volného pohybu kapitálu.
45. Zejména argument vlády Spojeného království, podle kterého předmětná opatření neomezují přístup k trhu ve smyslu rozsudku Keck and Mithouard, nemůže být přijat. Předmětná opatření nejsou srovnatelná s pravidly týkajícími se modalit prodeje, jež tento rozsudek posoudil jako pravidla spadající mimo oblast aplikace čl. 30 Smlouvy ES (nyní, po změně, čl. 28 ES).
46. Podle uvedeného rozsudku aplikace národních ustanovení omezujících nebo zakazujících na území členského státu dovozu určité modality prodeje na výrobky pocházející z jiných členských států není způsobilá bránit obchodu mezi členskými státy, pokud, za prvé, tato ustanovení se aplikují na všechny příslušné operátory vykonávající svou činnost na národním území a za druhé, ovlivňují stejným způsobem, právně a fakticky, komercionalizaci národních výrobků a výrobků pocházejících z jiných členských států. Důvodem toho je, že aplikace těchto ustanovení není taková, aby bránila přístupu posledně uvedených výrobků na trh členského státu dovozu nebo aby ztěžovala takový přístupu více než ztěžuje přístup domácím výrobkům (Alpine Investments, bod 37).
47. Ačkoli se v tomto případě příslušná omezení týkající se investičních operací aplikují bez rozdílu jak na residenty tak na neresidenty, musí být přesto konstatováno, že ovlivňují postavení osoby nabývající akcie jako takové a jsou schopné odradit investory jiných členských států v uskutečnění takových investic a v důsledku toho ovlivnit přístup k trhu (viz též rozsudek z tohoto dne ve věci C-463/00 Komise v. Španělsko [2003] ECR I-0000, body 61).
48. Argument vlády Spojeného království, podle kterého se v tomto případě jedná pouze o aplikaci mechanismů soukromého společenstevního práva, nemůže být přijat. Předmětná omezení neplynou z normální aplikace společenstevního práva. Stanovy BAA byly schváleny ministrem na základě Airports Act 1986 a to bylo to, oč v tomto případě skutečně šlo. Za těchto okolností členský stát jednal v tomto případě ve své kvalitě jako veřejná autorita.
49. V důsledku toho předmětná pravidla zakládají omezení pohybu kapitálu ve smyslu čl. 56 ES. Jelikož vláda Velké Británie výslovně deklarovala, že se nemíní dovolávat ospravedlnění založeném na eventuálních naléhavých požadavcích obecného zájmu, není nezbytné posoudit, zda-li tato pravidla mohou být na tomto základě ospravedlněna.
50. Musí být tedy konstatováno, že ponecháním v platnosti ustanovení omezující možnost nabytí akcií s hlasovacím právem BAA, jakož i schvalovací postup týkající se dispozice s majetkem této společnosti, kontroly jejich dceřiných společností a její likvidace, Spojené království opomenulo splnit své závazky podle čl. 56 ES.
Článek 43 ES
51. Komise se také domáhá konstatování, že došlo k porušení čl. 43 ES, a sice svobody usazování, a to v míře, jež se dotýká podniků.
52. Z tohoto pohledu je vhodné vyzdvihnout, že v míře, jež předmětná pravidla zahrnují omezení svobody usazovaní, jsou taková omezení přímým důsledkem překážek výše uvedeného volného pohybu kapitálu, s nímž jsou neoddělitelně spjaty. V důsledku toho, poněvadž porušení čl. 56 ES bylo konstatováno, není nezbytné oddělené posouzení předmětných opatření ve světle pravidel Smlouvy týkajících se svobody usazování.