Soudní dvůr Evropských společenství, C-375/97, [Soudní rozhledy 4/2001 str. 136]
čl. 5 odst. 2 směrnice č. 89/104/ EHS Rady z 21. 12. 1988
Známkoprávní předpisy jednotlivých států, stejně jako mezinárodní smlouvy regulující oblast ochranných známek, nezřídka operují s pojmy jako je například všeobecně známá ochranná známka, ochranná známka světově proslulá nebo jen proslulá, notoricky známá ochranná známka, dobrá pověst ochranné známky apod. Zmíněné právní úpravy však některé tyto pojmy, které mají často rozdílný význam a je s nimi tak spojován různý stupeň ochrany, vůbec nedefinují, a to i přesto, že jejich aplikace na konkrétní případ s sebou přináší závažné právní důsledky. V praxi je tak ponecháno na příslušných průmyslověprávních úřadech, soudech, mezinárodních institucích spravujících oblast průmyslového vlastnictví či odborné literatuře, aby obsah těchto neurčitých pojmů samy vymezily.
Před stejný výkladový problém byl postaven i Evropský soudní dvůr v níže uvedeném případě, kdy jeho pozornost se soustředila na vymezení pojmu ochranná známka požívající dobrého jména uvedeného v článku 4 a 5 „evropské“ známkoprávní směrnice z roku 1988. Hlavní zájem se při vymezení přesného významu pojmu „dobré jméno ochranné známky“ přitom upíral na vztah mezi touto ochrannou známkou a ochrannou známkou všeobecně známou ve smyslu článku 6bis Pařížské unijní úmluvy o ochraně průmyslového vlastnictví a na otázku týkající se územního rozsahu dobrého jména ochranné známky.
Předmětné rozhodnutí Evropského soudního dvora je zajímavé i z pohledu českého práva, neboť náš zákon o ochranných známkách, který je silně ovlivněn níže interpretovanou „evropskou“ směrnicí, sám používal v ustanovení § 26 odst. 2 do účinnosti své novely (zákon č. 116/2000 Sb.) pojem dobrého jména, a to v souvislosti s výmazem ochranné známky na základě soudního rozhodnutí, kdy užití ochranné známky je podle tohoto rozhodnutí nedovoleným soutěžním jednáním, neboť nepoctivě těží z rozlišovací způsobilosti nebo dobrého jména všeobecně známé ochranné známky nebo je jí na újmu․ Při koncipování shora uvedeného ustanovení se zákonodárce nepochybně inspiroval článkem 4 odst. 4 písm. a) směrnice, který při vymezení důvodu zamítnutí nebo neplatnosti ochranné známky, jež je obsahově téměř totožný s výmazovým důvodem našeho zákona, používá formulaci „dobré jméno starší ochranné známky“. Podle článku 4 odst. 2 písm. d) směrnice se přitom starší ochrannou známkou rozumí i ochranná známka všeobecně známá ve smyslu článku 6bis Pařížské unijní úmluvy o ochraně průmyslového vlastnictví. Vzhledem k tomu, že Evropským soudním dvorem vykládaný článek 5 odst. 2 směrnice odpovídá, a to s výjimkou absence výrazu „ochranná známka všeobecně známá“, shora uvedenému článku 4 odst. 4 písm. a), lze právní úvahy a závěry, ke kterým Evropský soudní dvůr došel v předkládaném rozhodnutí, mutatis mutandis aplikovat i na oblast naší právní úpravy a využít tak u dosud probíhajících soudních sporů.
Článek 5 odst. 2 První směrnice č. 89/104/ EHS Rady z 21. prosince 1988 ke sblížení zákonů členských států o ochranných známkách musí být vykládán v tom smyslu, že pro požívání ochrany rozšířené na nepodobné výrobky nebo služby musí být zapsaná ochranná známka známa významné části veřejnosti dotčené výrobky nebo službami jí označovanými. Na území Beneluxu stačí, aby zapsaná ochranná známka byla známa významné části příslušné veřejnosti na podstatné části tohoto území, která v případě potřeby může odpovídat části jednoho ze států ho tvořících.
Evropský soudní dvůr - rozsudek z 14. 9. 1999, právní věc C-375/97 - General Motors Corporation v. Yplon SA
K věci:
K Soudnímu dvoru byla Obchodním soudem v Tournai vznesena na základě článku 177 Smlouvy ES (nyní čl. 234) předběžná otázka týkající se výkladu článku 5 odst. 2 První směrnice Rady EHS č. 89/104 z 21.12.1988 ke sblížení zákonů členských států o ochranných známkách (JO 1989, L 40, s. 1, dále jen „směrnice“).
Tato předběžná otázka byla vznesena v rámci právního sporu vzniklého mezi žalujícím General Motors Corporation (dále jen „General Motors“), se sídlem v Detroitu (Spojené státy americké), a Yplon SA (dále jen „Yplon“), se sídlem v Estaimpuis (Belgie), týkajícího se užívání ochranné známky Chevy.
Komunitární právo
Článek 1 směrnice, nazvaný „Rozsah použití“, stanoví:
„Tato směrnice se použije pro každou ochrannou známku pro výrobky nebo služby, která je předmětem zápisu nebo přihlášky v členském státu jako individuální, kolektivní, garanční nebo certifikační známka, nebo která je předmětem zápisu nebo přihlášky u Úřadu pro ochranné známky Beneluxu nebo předmětem mezinárodního zápisu s účinky pro členský stát.“
Článek 5 odst. 1 a 2 směrnice, nazvaný „Práva z ochranné známky“, stanoví:
„1. Zapsaná ochranná známka uděluje svému majiteli výlučné právo. Majitel je oprávněn zabránit všem třetím stranám, které nemají jeho souhlas, aby v obchodním styku užívaly:
a) označení, které je totožné s ochrannou známkou, pro výrobky nebo služby, které jsou totožné s těmi, pro které je ochranná známka zapsána;
b) označení, u kterého z důvodu jeho totožnosti nebo podobnosti s ochrannou známkou a z důvodu totožnosti nebo podobnosti výrobků nebo služeb, označovaných ochrannou známkou a označením, existuje na straně veřejnosti pravděpodobnost záměny, včetně pravděpodobnosti asociace mezi označením a ochrannou známkou.
2. Každý členský stát může zároveň stanovit, že majitel je oprávněn zabránit všem třetím stranám, které nemají jeho souhlas, aby užívaly v obchodním styku jakékoli označení, které je totožné nebo podobné ochranné známce, pro výrobky nebo služby, které nejsou podobné těm, pro které je ochranná známka zapsána, jestliže ochranná známka požívá v členském státu dobrého jména a jestliže by užívání označení bez řádného důvodu nepoctivě těžilo z rozlišovací způsobilosti nebo dobrého jména ochranné známky nebo jim bylo na újmu.“
Právní úprava Beneluxu
Článek 13, A, bod 1, písm. c) Jednotného zákona Beneluxu o ochranných známkách (dále jen „Jednotný zákon Beneluxu“), který transponoval do právní úpravy Beneluxu článek 5 odst. 2 směrnice, stanoví:
„Bez újmy možného použití obecného práva týkajícího se civilní odpovědnosti, výlučné právo k ochranné známce dovoluje jejímu majiteli bránit se:
....
c) každému užívaní, v obchodním styku a bez řádného důvodu, ochranné známky, která požívá dobrého jména na území Beneluxu nebo podobného označení pro výrobky, které nejsou podobné těm, pro které je ochranná známka zapsána, jestliže užívání tohoto označení by nepoctivě těžilo z rozlišovací způsobilosti nebo dobrého jména ochranné známky nebo by jim bylo na újmu;
...“
Toto ustanovení, které vstoupilo v platnost 1. 1. 1996, nahradilo od tohoto data bývalý článek 13, A, bod 2 Jednotného zákona Beneluxu, podle kterého výlučné právo k ochranné známce dovolovalo jejímu majiteli bránit se „každému jinému užití [užití jinému než tomu, uvedenému v bodě 1, tj. užití pro totožný nebo podobný výrobek] ochranné známky nebo podobného označení v obchodním styku a bez řádného důvodu, které by bylo schopné způsobit újmu majiteli ochranné známky.“
Podstata sporu
General Motors je majitelem ochranné známky Beneluxu Chevy, přihlášené k ochraně 18. 10. 1971 u Úřadu pro ochranné známky Beneluxu pro výrobky tříd 4, 7, 9, 11 a 12 a zejména pro motorová vozidla. Tento zápis potvrdil práva získaná první belgickou přihláškou ze dne 1. 9. 1961 a prvním užíváním v Nizozemí v roce 1961 a v Lucemburku v roce 1962. V současné době je ochranná známka Chevy užívána speciálně v Belgii pro označování nákladních a podobných vozidel.
Yplon je rovněž majitelem ochranné známky Beneluxu Chevy, přihlášené k ochraně u Úřadu pro ochranné známky Beneluxu 30. 3. 1988 pro výrobky třídy 3, a potom 10. 7. 1991 pro výrobky tříd 1, 3 a 5. Tyto ochranné známky užívá pro čistící prostředky a různé úklidové výrobky. Je také majitelem ochranné známky Chevy v jiných státech, včetně členských států.
Dne 28. 12. 1995 podal General Motors k Obchodnímu soudu v Tournai žalobu, kterou se domáhá, aby Yplonu bylo zakázáno užívat označení Chevy pro označování čistících prostředků nebo úklidových výrobků, a to z důvodu, že takové užívání přivozuje rozmělnění jeho vlastní ochranné známky a způsobuje takto újmu její reklamní funkci. Jeho žaloba je pro dřívější období ke dni 1. 1. 1996 založena na bývalém článku 13, A, bod 2 Jednotného zákona Beneluxu a od 1. 1. 1996 na novém článku 13, A, bod 1, písm. c) téhož zákona. V této souvislosti tvrdí, že jeho ochranná známka Chevy je „ochrannou známkou dobrého jména“ ve smyslu tohoto posledního ustanovení.
Yplon žalobu popírá zejména z důvodu, že General Motors nepředložil důkaz, že jeho ochranná známka Chevy požívá „dobrého jména“ na území Beneluxu ve smyslu nového článku 13, A, bod 1, písm. c) Jednotného zákona Beneluxu.
Obchodní soud v Tournai se rozhodl, domnívajíc se, že řešení podstaty sporu vyžadovalo upřesnění pojmu „ochranná známka dobrého jména“ a otázky, zda se dobré jméno musí vztahovat na celé území Beneluxu nebo zda postačuje, aby existovalo na části tohoto území, rozhodnutí odložit a předložit Soudnímu dvoru následující předběžnou otázku:
„Jaký je přesný význam pojmu „dobré jméno ochranné známky“ podle článku 13, A, bod 1, písm. c) Jednotného zákona Beneluxu, uvedeného podle pozměňovacího protokolu v platnost od 1. ledna 1996, a je možné zároveň říci, že toto „dobré jméno“ se aplikuje na celé území Beneluxu nebo na část tohoto území?“
K předběžné otázce
12. Národní soud v podstatě svojí předběžnou otázkou Soudní dvůr žádá na straně jedné o upřesnění významu pojmu „požívá dobrého jména“, pomocí kterého je v článku 5 odst. 2 směrnice vyjádřena první ze dvou podmínek, které zapsaná ochranná známka musí splňovat pro požívání ochrany rozšířené na nepodobné výrobky nebo služby, a na straně druhé o určení, zda tato podmínka musí být splněna pro celé území Beneluxu nebo zda postačuje, aby tomu bylo na části tohoto území.
13. General Motors tvrdí, že, aby měla dobré jméno ve smyslu článku 5 odst. 2 směrnice, musí být starší ochranná známka známa u příslušné veřejnosti, aniž by dosáhla stupně známosti ochranné známky „všeobecně známé“ ve smyslu článku 6bis Pařížské unijní úmluvy o ochraně průmyslového vlastnictví z 20. března 1883 (dále jen „Pařížská úmluva“), pojmu, na který výslovně odkazuje v jiné souvislosti článek 4 odst. 2 písm. d) směrnice. Dále podle něj stačí, aby se dobré jméno vztahovalo na podstatnou část území členského státu, která může odpovídat společenství nebo oblasti tohoto státu.
14. Yplon na druhé straně tvrdí, že ochranná známka zapsaná pro výrobek nebo službu určenou široké veřejnosti, má dobré jméno ve smyslu článku 5 odst. 2 směrnice, jestliže je známa široké části této veřejnosti. Odchýlení se od pravidla speciality je možné jen u ochranných známek, které mohou být spontánně asociovány s určitým výrobkem nebo službou. Dobré jméno ochranné známky by mělo existovat na celém území členského státu nebo, v případě území Beneluxu, na jednom z jeho států.
15. Belgická vláda tvrdí, že je vhodné pojem „ochranná známka dobrého jména“ vykládat pružně a že existuje stupňování známosti, zejména mezi ochrannou známkou dobrého jména a ochrannou známkou všeobecně známou. Tento pojem by se neměl propůjčovat abstraktnímu odhadu, například stanovení procentní sazby známosti... Dobré jméno v jediném ze tří států Beneluxu by bylo platné pro celé území Beneluxu.
16. Francouzská vláda navrhuje Soudnímu dvoru odpovědět, že dobré jméno ochranné známky ve smyslu článku 5 odst. 2 směrnice nemůže být přesně definováno. Je to otázkou posouzení případ od případu, zda starší ochranná známka je známa u široké části příslušné veřejnosti výrobky označených oběma ochrannými známkami a zda starší ochranná známka má pověst postačující pro to, aby veřejnost provedla srovnání mezi ní a pozdější spornou ochrannou známkou. Je-li jednou zjištěno, že starší ochranná známka má dobré jméno, jeho stupeň potom určuje rozsah ochrany udělené článkem 5 odst. 2 směrnice. Územně by postačovalo dobré jméno v jediném státě Beneluxu.
17. Nizozemská vláda má za postačující, že ochranná známka požívá dobrého jména u veřejnosti, na kterou se obzvláště zaměřuje. Stupeň potřebné známosti by neměl být určován abstraktně. Bylo by nutné zjistit, zda s ohledem všechny okolnosti daného případu má starší ochranná známka dobré jméno, kterému užívání této ochranné známky pro nepodobné výrobky může způsobit újmu. Nebylo by nezbytné, aby ochranná známka byla známa na celém území členského státu a pro ochranné známky Beneluxu na celém území Beneluxu.
18. Britská vláda tvrdí, že rozhodující otázka je ta, zda užívání pozdější ochranné známky je konáno bez řádného důvodu a zda tato dovoluje nepoctivě těžit nebo způsobovat újmu rozlišovací způsobilosti nebo dobrému jménu starší ochranné známky. Odpověď na tuto otázku by závisela na celkovém hodnocení všech významných faktorů a zejména na rozlišovací způsobilosti spojené s ochrannou známkou, na rozsahu dobrého jména, které získala, na stupni podobnosti mezi oběma ochrannými známkami a na rozsahu rozdílů mezi označovanými výrobky nebo službami. Ochrana by měla být poskytnuta všem ochranným známkám, které získaly pověst, a určovací kritéria by měla být potom aplikována pro ohraničení ochrany ochranným známkám, jejichž pověst to ospravedlňuje, ochrany poskytnuté, jen jestliže byly předloženy zřejmé důkazy o skutečné újmě. Právně by nebylo nezbytné, aby dobré jméno bylo rozšířeno na celé území členského státu. Avšak v praxi by důkaz o skutečné újmě nemohl být předložen v případě ochranné známky, jejíž pověst by byla omezena na část členského státu.
19. Komise navrhuje, aby pojem „ochranná známka dobrého jména“ byl chápán jako pojem mířený na ochrannou známku mající pověst u příslušné veřejnosti. Tento pojem by byl velmi jasně odlišen od pojmu ochranná známka „všeobecně známá“ ve smyslu článku 6bis Pařížské úmluvy. Stačilo by, aby ochranná známka měla dobré jméno na podstatné části území Beneluxu a ochranné známky požívající oblastního dobrého jména by zasluhovaly tolik ochrany, kolik ochranné známky požívající dobrého jména na celém území Beneluxu.
20. Je vhodné připomenout, že první podmínka rozšířené ochrany předvídané v článku 5 odst. 2 směrnice je v tomto ustanovení vyjádřena výrazem „er renommeret“ v dánské verzi, „bekannt ist“ v německé verzi, „ŚaěÄnśaŚe ťoďÁiŤcÁo“ v řecké verzi, „goce de renombre“ ve španělské verzi, „jouit d'une renommée“ ve francouzské verzi, „gode di notorieta“ v italské verzi, „bekend is“ v nizozemské verzi, „goze de prestigio“ v portugalské verzi, „laajalti tunnettu“ ve finské verzi, „är känt“ ve švédské verzi a „has a reputation“ v anglické verzi.
21. Německá, nizozemská a švédská verze používají výrazy naznačující, že ochranná známka musí být „známa“, bez jiného upřesnění, co se týče rozsahu požadované znalosti, zatímco jiné jazykové verze používají výrazu „dobré jméno“ nebo výrazy zahrnující v kvantitativní rovině, jako ten výraz poslední, určitý stupeň známosti mezi veřejností.
22. Tento jemný rozdíl, který nezahrnuje skutečný rozpor, vyplývá z největší neutrálnosti výrazů použitých v německé, nizozemské a švédské verzi. Nedovoluje nicméně popírat požadavek prahu znalosti, který v rámci jednotného výkladu komunitárního práva vyplývá ze srovnání všech jazykových verzí směrnice.
23. Takový požadavek zároveň vyplývá ze všeobecné systematiky a cíle směrnice. Poněvadž článek 5 odst. 2 směrnice, na rozdíl od článku 5 odst. 1, chrání ochranné známky zapsané pro nepodobné výrobky nebo služby, jeho první podmínka, kterou stanoví, zahrnuje určitý stupeň známosti starší ochranné známky mezi veřejností. To je jen za domněnky postačujícího stupně známosti této ochranné známky, kdy veřejnost konfrontovaná pozdější ochrannou známkou může eventuálně dokonce i pro nepodobné výrobky nebo služby provést srovnání mezi oběma ochrannými známkami a kdy následkem toho může být starší ochranné známce způsobena újma.
24. Veřejnost, mezi kterou starší ochranná známka musí mít získáno dobré jméno, je veřejnost dotčená touto ochrannou známkou, tj. ve vztahu ke komercionalizovanému výrobku nebo službě buď široká veřejnost nebo veřejnost specializovanější, například určité odborné prostředí.
25. Ani litera, ani smysl článku 5 odst. 2 směrnice neumožňují vyvodit, že ochranná známka musí být známa u určité procentní sazby veřejnosti takto definované.
26. Požadovaný stupeň známosti musí být považován za dosažený, jestliže starší ochranná známka je známa významné části veřejnosti dotčené výrobky nebo službami označovanými touto ochrannou známkou.
27. Při posuzování této podmínky musí národní soud vzít v úvahu všechna významná fakta případu, a to zejména část trhu pokrytého ochrannou známkou, intenzitu, zeměpisný rozsah a dobu jejího užívání, jakož i objem investic uskutečněných podnikem pro její propagaci.
28. Územně je podmínka splněna, jestliže v souladu se zněním článku 5 odst. 2 směrnice ochranná známka požívá dobrého jména „v členském státě“. Vzhledem k nedostatku upřesnění komunitárního ustanovení v tomto smyslu, nemůže být vyžadováno, aby dobré jméno existovalo na „celém“ území členského státu. Stačí, aby existovalo na jeho podstatné části.
29. Pokud se týče ochranných známek zapsaných u Úřadu pro ochranné známky Beneluxu, území Beneluxu musí být posuzováno stejně jako území členského státu, poněvadž článek 1 směrnice považuje ochranné známky Beneluxu za ochranné známky zapsané v členském státě. Článek 5 odst. 2 musí být tedy chápán jako mířený na dobré jméno získané „na“ území Beneluxu. Pro tytéž důvody, jako ty týkající se podmínky existence dobrého jména v členském státě, nemůže být tedy vyžadováno u ochranné známky Beneluxu, aby se její dobré jméno vztahovalo k celému území Beneluxu. Stačí, aby toto dobré jméno existovalo u podstatné části tohoto území, která v případě potřeby může odpovídat části jednoho ze států Beneluxu.
30. Jestliže národní soud u konce své analýzy rozhodne, že podmínka vyvozená z dobrého jména je splněna, pokud jde jak o příslušnou veřejnost, tak o dané území, musí přistoupit k posouzení druhé podmínky předvídané v článku 5 odst. 2 směrnice, a to existence újmy u starší ochranné známky bez řádného důvodu. V tomto směru je vhodné poznamenat, že čím více budou rozlišovací způsobilost a dobré jméno této ochranné známky silnější, tím více se bude předpokládat, že újma jí byla způsobena.
31. Je vhodné tedy odpovědět na položenou otázku, že článek 5 odst. 2 směrnice musí být vykládán v tom smyslu, že pro požívání ochrany rozšířené na nepodobné výrobky nebo služby musí být zapsaná ochranná známka známa významné části veřejnosti dotčené výrobky nebo službami jí označovanými. Na území Beneluxu stačí, aby zapsaná ochranná známka byla známa významné části příslušné veřejnosti na podstatné části tohoto území, která v případě potřeby může odpovídat části jednoho ze států ho tvořících.
čl. 5 odst. 2 směrnice č. 89/104/ EHS Rady z 21. 12. 1988
Známkoprávní předpisy jednotlivých států, stejně jako mezinárodní smlouvy regulující oblast ochranných známek, nezřídka operují s pojmy jako je například všeobecně známá ochranná známka, ochranná známka světově proslulá nebo jen proslulá, notoricky známá ochranná známka, dobrá pověst ochranné známky apod. Zmíněné právní úpravy však některé tyto pojmy, které mají často rozdílný význam a je s nimi tak spojován různý stupeň ochrany, vůbec nedefinují, a to i přesto, že jejich aplikace na konkrétní případ s sebou přináší závažné právní důsledky. V praxi je tak ponecháno na příslušných průmyslověprávních úřadech, soudech, mezinárodních institucích spravujících oblast průmyslového vlastnictví či odborné literatuře, aby obsah těchto neurčitých pojmů samy vymezily.
Před stejný výkladový problém byl postaven i Evropský soudní dvůr v níže uvedeném případě, kdy jeho pozornost se soustředila na vymezení pojmu ochranná známka požívající dobrého jména uvedeného v článku 4 a 5 „evropské“ známkoprávní směrnice z roku 1988. Hlavní zájem se při vymezení přesného významu pojmu „dobré jméno ochranné známky“ přitom upíral na vztah mezi touto ochrannou známkou a ochrannou známkou všeobecně známou ve smyslu článku 6bis Pařížské unijní úmluvy o ochraně průmyslového vlastnictví a na otázku týkající se územního rozsahu dobrého jména ochranné známky.
Předmětné rozhodnutí Evropského soudního dvora je zajímavé i z pohledu českého práva, neboť náš zákon o ochranných známkách, který je silně ovlivněn níže interpretovanou „evropskou“ směrnicí, sám používal v ustanovení § 26 odst. 2 do účinnosti své novely (zákon č. 116/2000 Sb.) pojem dobrého jména, a to v souvislosti s výmazem ochranné známky na základě soudního rozhodnutí, kdy užití ochranné známky je podle tohoto rozhodnutí nedovoleným soutěžním jednáním, neboť nepoctivě těží z rozlišovací způsobilosti nebo dobrého jména všeobecně známé ochranné známky nebo je jí na újmu․ Při koncipování shora uvedeného ustanovení se zákonodárce nepochybně inspiroval článkem 4 odst. 4 písm. a) směrnice, který při vymezení důvodu zamítnutí nebo neplatnosti ochranné známky, jež je obsahově téměř totožný s výmazovým důvodem našeho zákona, používá formulaci „dobré jméno starší ochranné známky“. Podle článku 4 odst. 2 písm. d) směrnice se přitom starší ochrannou známkou rozumí i ochranná známka všeobecně známá ve smyslu článku 6bis Pařížské unijní úmluvy o ochraně průmyslového vlastnictví. Vzhledem k tomu, že Evropským soudním dvorem vykládaný článek 5 odst. 2 směrnice odpovídá, a to s výjimkou absence výrazu „ochranná známka všeobecně známá“, shora uvedenému článku 4 odst. 4 písm. a), lze právní úvahy a závěry, ke kterým Evropský soudní dvůr došel v předkládaném rozhodnutí, mutatis mutandis aplikovat i na oblast naší právní úpravy a využít tak u dosud probíhajících soudních sporů.
Článek 5 odst. 2 První směrnice č. 89/104/ EHS Rady z 21. prosince 1988 ke sblížení zákonů členských států o ochranných známkách musí být vykládán v tom smyslu, že pro požívání ochrany rozšířené na nepodobné výrobky nebo služby musí být zapsaná ochranná známka známa významné části veřejnosti dotčené výrobky nebo službami jí označovanými. Na území Beneluxu stačí, aby zapsaná ochranná známka byla známa významné části příslušné veřejnosti na podstatné části tohoto území, která v případě potřeby může odpovídat části jednoho ze států ho tvořících.
Evropský soudní dvůr - rozsudek z 14. 9. 1999, právní věc C-375/97 - General Motors Corporation v. Yplon SA
K věci:
K Soudnímu dvoru byla Obchodním soudem v Tournai vznesena na základě článku 177 Smlouvy ES (nyní čl. 234) předběžná otázka týkající se výkladu článku 5 odst. 2 První směrnice Rady EHS č. 89/104 z 21.12.1988 ke sblížení zákonů členských států o ochranných známkách (JO 1989, L 40, s. 1, dále jen „směrnice“).
Tato předběžná otázka byla vznesena v rámci právního sporu vzniklého mezi žalujícím General Motors Corporation (dále jen „General Motors“), se sídlem v Detroitu (Spojené státy americké), a Yplon SA (dále jen „Yplon“), se sídlem v Estaimpuis (Belgie), týkajícího se užívání ochranné známky Chevy.
Komunitární právo
Článek 1 směrnice, nazvaný „Rozsah použití“, stanoví:
„Tato směrnice se použije pro každou ochrannou známku pro výrobky nebo služby, která je předmětem zápisu nebo přihlášky v členském státu jako individuální, kolektivní, garanční nebo certifikační známka, nebo která je předmětem zápisu nebo přihlášky u Úřadu pro ochranné známky Beneluxu nebo předmětem mezinárodního zápisu s účinky pro členský stát.“
Článek 5 odst. 1 a 2 směrnice, nazvaný „Práva z ochranné známky“, stanoví:
„1. Zapsaná ochranná známka uděluje svému majiteli výlučné právo. Majitel je oprávněn zabránit všem třetím stranám, které nemají jeho souhlas, aby v obchodním styku užívaly:
a) označení, které je totožné s ochrannou známkou, pro výrobky nebo služby, které jsou totožné s těmi, pro které je ochranná známka zapsána;
b) označení, u kterého z důvodu jeho totožnosti nebo podobnosti s ochrannou známkou a z důvodu totožnosti nebo podobnosti výrobků nebo služeb, označovaných ochrannou známkou a označením, existuje na straně veřejnosti pravděpodobnost záměny, včetně pravděpodobnosti asociace mezi označením a ochrannou známkou.
2. Každý členský stát může zároveň stanovit, že majitel je oprávněn zabránit všem třetím stranám, které nemají jeho souhlas, aby užívaly v obchodním styku jakékoli označení, které je totožné nebo podobné ochranné známce, pro výrobky nebo služby, které nejsou podobné těm, pro které je ochranná známka zapsána, jestliže ochranná známka požívá v členském státu dobrého jména a jestliže by užívání označení bez řádného důvodu nepoctivě těžilo z rozlišovací způsobilosti nebo dobrého jména ochranné známky nebo jim bylo na újmu.“
Právní úprava Beneluxu
Článek 13, A, bod 1, písm. c) Jednotného zákona Beneluxu o ochranných známkách (dále jen „Jednotný zákon Beneluxu“), který transponoval do právní úpravy Beneluxu článek 5 odst. 2 směrnice, stanoví:
„Bez újmy možného použití obecného práva týkajícího se civilní odpovědnosti, výlučné právo k ochranné známce dovoluje jejímu majiteli bránit se:
....
c) každému užívaní, v obchodním styku a bez řádného důvodu, ochranné známky, která požívá dobrého jména na území Beneluxu nebo podobného označení pro výrobky, které nejsou podobné těm, pro které je ochranná známka zapsána, jestliže užívání tohoto označení by nepoctivě těžilo z rozlišovací způsobilosti nebo dobrého jména ochranné známky nebo by jim bylo na újmu;
...“
Toto ustanovení, které vstoupilo v platnost 1. 1. 1996, nahradilo od tohoto data bývalý článek 13, A, bod 2 Jednotného zákona Beneluxu, podle kterého výlučné právo k ochranné známce dovolovalo jejímu majiteli bránit se „každému jinému užití [užití jinému než tomu, uvedenému v bodě 1, tj. užití pro totožný nebo podobný výrobek] ochranné známky nebo podobného označení v obchodním styku a bez řádného důvodu, které by bylo schopné způsobit újmu majiteli ochranné známky.“
Podstata sporu
General Motors je majitelem ochranné známky Beneluxu Chevy, přihlášené k ochraně 18. 10. 1971 u Úřadu pro ochranné známky Beneluxu pro výrobky tříd 4, 7, 9, 11 a 12 a zejména pro motorová vozidla. Tento zápis potvrdil práva získaná první belgickou přihláškou ze dne 1. 9. 1961 a prvním užíváním v Nizozemí v roce 1961 a v Lucemburku v roce 1962. V současné době je ochranná známka Chevy užívána speciálně v Belgii pro označování nákladních a podobných vozidel.
Yplon je rovněž majitelem ochranné známky Beneluxu Chevy, přihlášené k ochraně u Úřadu pro ochranné známky Beneluxu 30. 3. 1988 pro výrobky třídy 3, a potom 10. 7. 1991 pro výrobky tříd 1, 3 a 5. Tyto ochranné známky užívá pro čistící prostředky a různé úklidové výrobky. Je také majitelem ochranné známky Chevy v jiných státech, včetně členských států.
Dne 28. 12. 1995 podal General Motors k Obchodnímu soudu v Tournai žalobu, kterou se domáhá, aby Yplonu bylo zakázáno užívat označení Chevy pro označování čistících prostředků nebo úklidových výrobků, a to z důvodu, že takové užívání přivozuje rozmělnění jeho vlastní ochranné známky a způsobuje takto újmu její reklamní funkci. Jeho žaloba je pro dřívější období ke dni 1. 1. 1996 založena na bývalém článku 13, A, bod 2 Jednotného zákona Beneluxu a od 1. 1. 1996 na novém článku 13, A, bod 1, písm. c) téhož zákona. V této souvislosti tvrdí, že jeho ochranná známka Chevy je „ochrannou známkou dobrého jména“ ve smyslu tohoto posledního ustanovení.
Yplon žalobu popírá zejména z důvodu, že General Motors nepředložil důkaz, že jeho ochranná známka Chevy požívá „dobrého jména“ na území Beneluxu ve smyslu nového článku 13, A, bod 1, písm. c) Jednotného zákona Beneluxu.
Obchodní soud v Tournai se rozhodl, domnívajíc se, že řešení podstaty sporu vyžadovalo upřesnění pojmu „ochranná známka dobrého jména“ a otázky, zda se dobré jméno musí vztahovat na celé území Beneluxu nebo zda postačuje, aby existovalo na části tohoto území, rozhodnutí odložit a předložit Soudnímu dvoru následující předběžnou otázku:
„Jaký je přesný význam pojmu „dobré jméno ochranné známky“ podle článku 13, A, bod 1, písm. c) Jednotného zákona Beneluxu, uvedeného podle pozměňovacího protokolu v platnost od 1. ledna 1996, a je možné zároveň říci, že toto „dobré jméno“ se aplikuje na celé území Beneluxu nebo na část tohoto území?“
K předběžné otázce
12. Národní soud v podstatě svojí předběžnou otázkou Soudní dvůr žádá na straně jedné o upřesnění významu pojmu „požívá dobrého jména“, pomocí kterého je v článku 5 odst. 2 směrnice vyjádřena první ze dvou podmínek, které zapsaná ochranná známka musí splňovat pro požívání ochrany rozšířené na nepodobné výrobky nebo služby, a na straně druhé o určení, zda tato podmínka musí být splněna pro celé území Beneluxu nebo zda postačuje, aby tomu bylo na části tohoto území.
13. General Motors tvrdí, že, aby měla dobré jméno ve smyslu článku 5 odst. 2 směrnice, musí být starší ochranná známka známa u příslušné veřejnosti, aniž by dosáhla stupně známosti ochranné známky „všeobecně známé“ ve smyslu článku 6bis Pařížské unijní úmluvy o ochraně průmyslového vlastnictví z 20. března 1883 (dále jen „Pařížská úmluva“), pojmu, na který výslovně odkazuje v jiné souvislosti článek 4 odst. 2 písm. d) směrnice. Dále podle něj stačí, aby se dobré jméno vztahovalo na podstatnou část území členského státu, která může odpovídat společenství nebo oblasti tohoto státu.
14. Yplon na druhé straně tvrdí, že ochranná známka zapsaná pro výrobek nebo službu určenou široké veřejnosti, má dobré jméno ve smyslu článku 5 odst. 2 směrnice, jestliže je známa široké části této veřejnosti. Odchýlení se od pravidla speciality je možné jen u ochranných známek, které mohou být spontánně asociovány s určitým výrobkem nebo službou. Dobré jméno ochranné známky by mělo existovat na celém území členského státu nebo, v případě území Beneluxu, na jednom z jeho států.
15. Belgická vláda tvrdí, že je vhodné pojem „ochranná známka dobrého jména“ vykládat pružně a že existuje stupňování známosti, zejména mezi ochrannou známkou dobrého jména a ochrannou známkou všeobecně známou. Tento pojem by se neměl propůjčovat abstraktnímu odhadu, například stanovení procentní sazby známosti... Dobré jméno v jediném ze tří států Beneluxu by bylo platné pro celé území Beneluxu.
16. Francouzská vláda navrhuje Soudnímu dvoru odpovědět, že dobré jméno ochranné známky ve smyslu článku 5 odst. 2 směrnice nemůže být přesně definováno. Je to otázkou posouzení případ od případu, zda starší ochranná známka je známa u široké části příslušné veřejnosti výrobky označených oběma ochrannými známkami a zda starší ochranná známka má pověst postačující pro to, aby veřejnost provedla srovnání mezi ní a pozdější spornou ochrannou známkou. Je-li jednou zjištěno, že starší ochranná známka má dobré jméno, jeho stupeň potom určuje rozsah ochrany udělené článkem 5 odst. 2 směrnice. Územně by postačovalo dobré jméno v jediném státě Beneluxu.
17. Nizozemská vláda má za postačující, že ochranná známka požívá dobrého jména u veřejnosti, na kterou se obzvláště zaměřuje. Stupeň potřebné známosti by neměl být určován abstraktně. Bylo by nutné zjistit, zda s ohledem všechny okolnosti daného případu má starší ochranná známka dobré jméno, kterému užívání této ochranné známky pro nepodobné výrobky může způsobit újmu. Nebylo by nezbytné, aby ochranná známka byla známa na celém území členského státu a pro ochranné známky Beneluxu na celém území Beneluxu.
18. Britská vláda tvrdí, že rozhodující otázka je ta, zda užívání pozdější ochranné známky je konáno bez řádného důvodu a zda tato dovoluje nepoctivě těžit nebo způsobovat újmu rozlišovací způsobilosti nebo dobrému jménu starší ochranné známky. Odpověď na tuto otázku by závisela na celkovém hodnocení všech významných faktorů a zejména na rozlišovací způsobilosti spojené s ochrannou známkou, na rozsahu dobrého jména, které získala, na stupni podobnosti mezi oběma ochrannými známkami a na rozsahu rozdílů mezi označovanými výrobky nebo službami. Ochrana by měla být poskytnuta všem ochranným známkám, které získaly pověst, a určovací kritéria by měla být potom aplikována pro ohraničení ochrany ochranným známkám, jejichž pověst to ospravedlňuje, ochrany poskytnuté, jen jestliže byly předloženy zřejmé důkazy o skutečné újmě. Právně by nebylo nezbytné, aby dobré jméno bylo rozšířeno na celé území členského státu. Avšak v praxi by důkaz o skutečné újmě nemohl být předložen v případě ochranné známky, jejíž pověst by byla omezena na část členského státu.
19. Komise navrhuje, aby pojem „ochranná známka dobrého jména“ byl chápán jako pojem mířený na ochrannou známku mající pověst u příslušné veřejnosti. Tento pojem by byl velmi jasně odlišen od pojmu ochranná známka „všeobecně známá“ ve smyslu článku 6bis Pařížské úmluvy. Stačilo by, aby ochranná známka měla dobré jméno na podstatné části území Beneluxu a ochranné známky požívající oblastního dobrého jména by zasluhovaly tolik ochrany, kolik ochranné známky požívající dobrého jména na celém území Beneluxu.
20. Je vhodné připomenout, že první podmínka rozšířené ochrany předvídané v článku 5 odst. 2 směrnice je v tomto ustanovení vyjádřena výrazem „er renommeret“ v dánské verzi, „bekannt ist“ v německé verzi, „ŚaěÄnśaŚe ťoďÁiŤcÁo“ v řecké verzi, „goce de renombre“ ve španělské verzi, „jouit d'une renommée“ ve francouzské verzi, „gode di notorieta“ v italské verzi, „bekend is“ v nizozemské verzi, „goze de prestigio“ v portugalské verzi, „laajalti tunnettu“ ve finské verzi, „är känt“ ve švédské verzi a „has a reputation“ v anglické verzi.
21. Německá, nizozemská a švédská verze používají výrazy naznačující, že ochranná známka musí být „známa“, bez jiného upřesnění, co se týče rozsahu požadované znalosti, zatímco jiné jazykové verze používají výrazu „dobré jméno“ nebo výrazy zahrnující v kvantitativní rovině, jako ten výraz poslední, určitý stupeň známosti mezi veřejností.
22. Tento jemný rozdíl, který nezahrnuje skutečný rozpor, vyplývá z největší neutrálnosti výrazů použitých v německé, nizozemské a švédské verzi. Nedovoluje nicméně popírat požadavek prahu znalosti, který v rámci jednotného výkladu komunitárního práva vyplývá ze srovnání všech jazykových verzí směrnice.
23. Takový požadavek zároveň vyplývá ze všeobecné systematiky a cíle směrnice. Poněvadž článek 5 odst. 2 směrnice, na rozdíl od článku 5 odst. 1, chrání ochranné známky zapsané pro nepodobné výrobky nebo služby, jeho první podmínka, kterou stanoví, zahrnuje určitý stupeň známosti starší ochranné známky mezi veřejností. To je jen za domněnky postačujícího stupně známosti této ochranné známky, kdy veřejnost konfrontovaná pozdější ochrannou známkou může eventuálně dokonce i pro nepodobné výrobky nebo služby provést srovnání mezi oběma ochrannými známkami a kdy následkem toho může být starší ochranné známce způsobena újma.
24. Veřejnost, mezi kterou starší ochranná známka musí mít získáno dobré jméno, je veřejnost dotčená touto ochrannou známkou, tj. ve vztahu ke komercionalizovanému výrobku nebo službě buď široká veřejnost nebo veřejnost specializovanější, například určité odborné prostředí.
25. Ani litera, ani smysl článku 5 odst. 2 směrnice neumožňují vyvodit, že ochranná známka musí být známa u určité procentní sazby veřejnosti takto definované.
26. Požadovaný stupeň známosti musí být považován za dosažený, jestliže starší ochranná známka je známa významné části veřejnosti dotčené výrobky nebo službami označovanými touto ochrannou známkou.
27. Při posuzování této podmínky musí národní soud vzít v úvahu všechna významná fakta případu, a to zejména část trhu pokrytého ochrannou známkou, intenzitu, zeměpisný rozsah a dobu jejího užívání, jakož i objem investic uskutečněných podnikem pro její propagaci.
28. Územně je podmínka splněna, jestliže v souladu se zněním článku 5 odst. 2 směrnice ochranná známka požívá dobrého jména „v členském státě“. Vzhledem k nedostatku upřesnění komunitárního ustanovení v tomto smyslu, nemůže být vyžadováno, aby dobré jméno existovalo na „celém“ území členského státu. Stačí, aby existovalo na jeho podstatné části.
29. Pokud se týče ochranných známek zapsaných u Úřadu pro ochranné známky Beneluxu, území Beneluxu musí být posuzováno stejně jako území členského státu, poněvadž článek 1 směrnice považuje ochranné známky Beneluxu za ochranné známky zapsané v členském státě. Článek 5 odst. 2 musí být tedy chápán jako mířený na dobré jméno získané „na“ území Beneluxu. Pro tytéž důvody, jako ty týkající se podmínky existence dobrého jména v členském státě, nemůže být tedy vyžadováno u ochranné známky Beneluxu, aby se její dobré jméno vztahovalo k celému území Beneluxu. Stačí, aby toto dobré jméno existovalo u podstatné části tohoto území, která v případě potřeby může odpovídat části jednoho ze států Beneluxu.
30. Jestliže národní soud u konce své analýzy rozhodne, že podmínka vyvozená z dobrého jména je splněna, pokud jde jak o příslušnou veřejnost, tak o dané území, musí přistoupit k posouzení druhé podmínky předvídané v článku 5 odst. 2 směrnice, a to existence újmy u starší ochranné známky bez řádného důvodu. V tomto směru je vhodné poznamenat, že čím více budou rozlišovací způsobilost a dobré jméno této ochranné známky silnější, tím více se bude předpokládat, že újma jí byla způsobena.
31. Je vhodné tedy odpovědět na položenou otázku, že článek 5 odst. 2 směrnice musí být vykládán v tom smyslu, že pro požívání ochrany rozšířené na nepodobné výrobky nebo služby musí být zapsaná ochranná známka známa významné části veřejnosti dotčené výrobky nebo službami jí označovanými. Na území Beneluxu stačí, aby zapsaná ochranná známka byla známa významné části příslušné veřejnosti na podstatné části tohoto území, která v případě potřeby může odpovídat části jednoho ze států ho tvořících.