Nárokem na náhradu škody, která Vám byla způsobena v důsledku krizových opatření, jsme se zabývali v předchozím článku. Pro účely shrnutí krátce rekapitulujeme, že stát je podle § 36 zákona č. 240/2000 Sb., krizový zákon, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „krizový zákon“), odpovědný k náhradě škody, která byla způsobena jakékoliv právnické a fyzické osobě v příčinné souvislosti s přijatými (provedenými) krizovými opatřeními. Otázkou, jejímž zodpovězením se pak v následujících řádcích budeme věnovat, pak je, jakým způsobem lze takový nárok vůči státu uplatnit, v jaké lhůtě a u koho konkrétně.
Pokud jste ve Vašem svém vlastním případě z informací obsažených v našem předchozím článku dovodili možnou právní odpovědnost státu za škodu způsobenou výše naznačeným způsobem, nezbývá, než tuto správně uplatnit.
Podle ustanovení § 36 odst. 5 krizového zákona se nárok na náhradu škody uplatňuje písemně u příslušného orgánu krizového řízení, a to do 6 měsíců od doby, kdy se o takové škodě poškozená fyzická nebo právnická osoba dozvěděla. Nárok na náhradu škody tedy musí být uplatněn v subjektivní lhůtě 6 měsíců, která počíná běžet již tím, že se poškozený o škodě prokazatelně dozvěděl. V této souvislosti postačuje, že poškozená osoba získá povědomí o tom, že jí byla způsobena škoda určitého druhu a rozsahu, a tuto dokáže objektivně vyčíslit. S odkazem na soudní judikaturu (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 3798/2007 ze dne 22.10.2009) lze doplnit, že na počátek běhu této subjektivní lhůty nemá vliv to, že si například poškozený zadal vypracování znaleckého posudku k přesnému ocenění škody a vyčkává na jeho zpracování. Rovněž tak nemá vliv na běh této lhůty uplatnění nároku vůči pojišťovně a řízení u ní. V neposlední řadě je nutné mít na paměti, že uvedená lhůta má prekluzivní charakter, a tedy jejím uplynutím nárok zaniká. V § 36 odst. 5 krizového je také zmíněna prekluzivní lhůta objektivní, a sice 5 let od vzniku škody. Lhůta subjektivní a objektivní však běží nezávisle na sobě a uplynutím jen jedné z nich nárok zaniká. Stejné ustanovení krizového zákona současně stanoví, že orgán krizového řízení může v případech hodných zvláštního zřetele přiznat náhradu škody i po uplynutí termínu k podání žádosti nebo i bez podání žádosti, ale nejdéle do 5 let od vzniku škody. Na toto přiznání však není právní nárok.
Jak uvedeno již výše, nárok na náhradu škody je nutné uplatnit písemně u příslušného orgánu krizového řízení. Odpovědným subjektem je sice podle § 36 odst. 1 krizového zákona stát, nicméně samotný nárok je nutné uplatnit u příslušného orgánu krizového řízení, který o něm také rozhodne. Podle § 36 odst. 4 krizového zákona je příslušným k poskytnutí náhrady ten orgán krizového řízení, který nařídil krizové opatření nebo cvičení, při němž anebo v jehož důsledku vznikla škoda či újma.
Váš nárok na náhradu škody je pak takto nezbytné uplatnit u tohoto orgánu dříve, než se případně rozhodnete podat žalobu na náhradu škody k civilnímu soudu (pokud by příslušný orgán krizového řízení Vaší písemné žádosti o odškodnění nevyhověl, ať již zcela nebo částečně). Pokud se obrátíte na civilní soud se svojí škodní žalobou dříve, než uplatníte nárok mimosoudně u příslušného orgánu krizového řízení, nemůže být Vaše žaloba úspěšná a tato bude soudem zamítnuta.
Pro úplnost uvádíme, že příslušný orgán krizového řízení si nelze plést se subjektem, který je zmocněn k zastupování státu před soudem (ve sporu o náhradu škody po neúspěšném uplatnění tohoto nároku u příslušného orgánu krizového řízení) ve smyslu § 21a odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“). Podle § 12 odst. 1 písm. m) zákona č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, ve znění pozdějších předpisů, je ministerstvo vnitra ústředním orgánem státní správy pro krizové řízení. Jelikož krizový zákon nestanoví svojí zvláštní úpravou orgán, který bude stát zastupovat v řízeních o náhradě škody podle krizového zákona, bude za stát ve výše uvedeném sporu jednat ministerstvo vnitra.
V neposlední řadě je potřeba se vypořádat s tím, co v samotném uplatnění nároku na náhradu škody uvést. Krizový zákon v tomto směru pouze uvádí: „nárok na náhradu škody s uvedením důvodů,…“ (§ 36 odst. 5 krizového zákona). Poškozená fyzická nebo právnická osoba tak v písemné žádosti zjevně musí skutkově vykreslit naplnění 3 bodů (zákonných předpokladů odpovědnosti za škodu), o kterých byla řeč výše. Musí tak uvést, jakým konkrétním krizovým opatřením mu byla škoda způsobena škoda, v čem konkrétně spočívá, resp. v jakém rozsahu mu vznikla, a v čem spatřuje kauzální (příčinnou) souvislost s uvedeným krizovým opatřením a způsobenou škodou. Je také více než vhodné se vyjádřit k naplnění (dodržení) výše zmíněné subjektivní lhůty 6 měsíců, tedy, že nárok je uplatňován včas.
V posledně uvedené souvislosti doplňujeme, že žádný formulář či vzor, jak nárok na náhradu škody uplatnit, krizový zákon neobsahuje (nepředvídá). Je tedy na poškozené osobě, jaký konkrétní obsah zvolí (spolu s dostatečnou identifikací svojí osoby), to vše při dodržení toho, co jsme uvedli v předchozím odstavci. Bude samozřejmě i nutné, aby poškozená osoba nárok na náhradu škody důkazně doložila, tedy, aby k žádosti připojila podklady, ze kterých vzniklou škodu vyvozuje (například smlouvy, faktury, e-maily, písemnosti u ukončení smluv druhou smluvní stranou, doklady o zaplacení nákladů vynaložených v souvislosti s přijatými krizovými opatřeními, přehled vývoje tržeb, přehled nerealizovaných zakázek atd.). Již bylo uvedeno výše, je na poškozené osobě, aby odpovědnost státu za škodu (zákonné předpoklady této odpovědnosti) prokázala. V tomto směru tedy doporučujeme, aby si poškozené osoby doklady prokazující vznik škody na jejich straně průběžně uchovávaly, tak, aby je následně mohly přiložit ke své žádosti.
Závěrem ještě uvádíme, že pokud příslušný orgán krizového řízení uplatněný nárok na náhradu škody dobrovolně neuspokojí, může jej poškozená osoba soudně vymáhat u civilního soudu v subjektivní promlčecí lhůtě 3 let, resp. v objektivní promlčecí lhůtě 10 let (viz § 628 a 629 občanského zákoníku).
Článek byl publikován dne 25.3.2020
Advokátní kancelář Rytikov & Utěšený Legal s.r.o.
Pokud jste ve Vašem svém vlastním případě z informací obsažených v našem předchozím článku dovodili možnou právní odpovědnost státu za škodu způsobenou výše naznačeným způsobem, nezbývá, než tuto správně uplatnit.
Podle ustanovení § 36 odst. 5 krizového zákona se nárok na náhradu škody uplatňuje písemně u příslušného orgánu krizového řízení, a to do 6 měsíců od doby, kdy se o takové škodě poškozená fyzická nebo právnická osoba dozvěděla. Nárok na náhradu škody tedy musí být uplatněn v subjektivní lhůtě 6 měsíců, která počíná běžet již tím, že se poškozený o škodě prokazatelně dozvěděl. V této souvislosti postačuje, že poškozená osoba získá povědomí o tom, že jí byla způsobena škoda určitého druhu a rozsahu, a tuto dokáže objektivně vyčíslit. S odkazem na soudní judikaturu (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 3798/2007 ze dne 22.10.2009) lze doplnit, že na počátek běhu této subjektivní lhůty nemá vliv to, že si například poškozený zadal vypracování znaleckého posudku k přesnému ocenění škody a vyčkává na jeho zpracování. Rovněž tak nemá vliv na běh této lhůty uplatnění nároku vůči pojišťovně a řízení u ní. V neposlední řadě je nutné mít na paměti, že uvedená lhůta má prekluzivní charakter, a tedy jejím uplynutím nárok zaniká. V § 36 odst. 5 krizového je také zmíněna prekluzivní lhůta objektivní, a sice 5 let od vzniku škody. Lhůta subjektivní a objektivní však běží nezávisle na sobě a uplynutím jen jedné z nich nárok zaniká. Stejné ustanovení krizového zákona současně stanoví, že orgán krizového řízení může v případech hodných zvláštního zřetele přiznat náhradu škody i po uplynutí termínu k podání žádosti nebo i bez podání žádosti, ale nejdéle do 5 let od vzniku škody. Na toto přiznání však není právní nárok.
Jak uvedeno již výše, nárok na náhradu škody je nutné uplatnit písemně u příslušného orgánu krizového řízení. Odpovědným subjektem je sice podle § 36 odst. 1 krizového zákona stát, nicméně samotný nárok je nutné uplatnit u příslušného orgánu krizového řízení, který o něm také rozhodne. Podle § 36 odst. 4 krizového zákona je příslušným k poskytnutí náhrady ten orgán krizového řízení, který nařídil krizové opatření nebo cvičení, při němž anebo v jehož důsledku vznikla škoda či újma.
Váš nárok na náhradu škody je pak takto nezbytné uplatnit u tohoto orgánu dříve, než se případně rozhodnete podat žalobu na náhradu škody k civilnímu soudu (pokud by příslušný orgán krizového řízení Vaší písemné žádosti o odškodnění nevyhověl, ať již zcela nebo částečně). Pokud se obrátíte na civilní soud se svojí škodní žalobou dříve, než uplatníte nárok mimosoudně u příslušného orgánu krizového řízení, nemůže být Vaše žaloba úspěšná a tato bude soudem zamítnuta.
Pro úplnost uvádíme, že příslušný orgán krizového řízení si nelze plést se subjektem, který je zmocněn k zastupování státu před soudem (ve sporu o náhradu škody po neúspěšném uplatnění tohoto nároku u příslušného orgánu krizového řízení) ve smyslu § 21a odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“). Podle § 12 odst. 1 písm. m) zákona č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, ve znění pozdějších předpisů, je ministerstvo vnitra ústředním orgánem státní správy pro krizové řízení. Jelikož krizový zákon nestanoví svojí zvláštní úpravou orgán, který bude stát zastupovat v řízeních o náhradě škody podle krizového zákona, bude za stát ve výše uvedeném sporu jednat ministerstvo vnitra.
V neposlední řadě je potřeba se vypořádat s tím, co v samotném uplatnění nároku na náhradu škody uvést. Krizový zákon v tomto směru pouze uvádí: „nárok na náhradu škody s uvedením důvodů,…“ (§ 36 odst. 5 krizového zákona). Poškozená fyzická nebo právnická osoba tak v písemné žádosti zjevně musí skutkově vykreslit naplnění 3 bodů (zákonných předpokladů odpovědnosti za škodu), o kterých byla řeč výše. Musí tak uvést, jakým konkrétním krizovým opatřením mu byla škoda způsobena škoda, v čem konkrétně spočívá, resp. v jakém rozsahu mu vznikla, a v čem spatřuje kauzální (příčinnou) souvislost s uvedeným krizovým opatřením a způsobenou škodou. Je také více než vhodné se vyjádřit k naplnění (dodržení) výše zmíněné subjektivní lhůty 6 měsíců, tedy, že nárok je uplatňován včas.
V posledně uvedené souvislosti doplňujeme, že žádný formulář či vzor, jak nárok na náhradu škody uplatnit, krizový zákon neobsahuje (nepředvídá). Je tedy na poškozené osobě, jaký konkrétní obsah zvolí (spolu s dostatečnou identifikací svojí osoby), to vše při dodržení toho, co jsme uvedli v předchozím odstavci. Bude samozřejmě i nutné, aby poškozená osoba nárok na náhradu škody důkazně doložila, tedy, aby k žádosti připojila podklady, ze kterých vzniklou škodu vyvozuje (například smlouvy, faktury, e-maily, písemnosti u ukončení smluv druhou smluvní stranou, doklady o zaplacení nákladů vynaložených v souvislosti s přijatými krizovými opatřeními, přehled vývoje tržeb, přehled nerealizovaných zakázek atd.). Již bylo uvedeno výše, je na poškozené osobě, aby odpovědnost státu za škodu (zákonné předpoklady této odpovědnosti) prokázala. V tomto směru tedy doporučujeme, aby si poškozené osoby doklady prokazující vznik škody na jejich straně průběžně uchovávaly, tak, aby je následně mohly přiložit ke své žádosti.
Závěrem ještě uvádíme, že pokud příslušný orgán krizového řízení uplatněný nárok na náhradu škody dobrovolně neuspokojí, může jej poškozená osoba soudně vymáhat u civilního soudu v subjektivní promlčecí lhůtě 3 let, resp. v objektivní promlčecí lhůtě 10 let (viz § 628 a 629 občanského zákoníku).
Článek byl publikován dne 25.3.2020
Advokátní kancelář Rytikov & Utěšený Legal s.r.o.