Soudní dvůr Evropských společenství, C-306/96, [Soudní rozhledy 10/2000 str. 320]
čl. 85 odst. 1 Smlouvy ES
V poslední době se u nás v souvislosti s prodejem značkového luxusního zboží (kosmetika, automobily, elektronika) stávají stále častějším předmětem zájmu soutěžního práva, a to zejména jeho „veřejnoprávní“ větve (práva proti omezení soutěže), dohody, jejichž prostřednictvím dochází k vytváření systémů selektivní (výběrové) distribuce. S ohledem na možný blízký vstup našeho státu do Evropské unie, a touto skutečností i odůvodňovaným přibližováním se úrovně našeho právního řádu evropským právním standardům, je jistě užitečné a aktuální zabývat se danou problematikou i z pohledu komunitárního práva, neboť již od počátku 70. let Komise ES a Evropský soudní dvůr usilují v rámci své rozhodovací praxe o vytváření určitých pravidel a zásad, na jejichž základě je posuzován význam a důsledky těchto dohod pro společný, resp. jednotný vnitřní trh.
Hlavním účelem a cílem sledovaným při uzavírání výše zmíněných, svojí povahou vertikálních, dohod je zřizování sítě distribučních míst, jejichž provozovatelé (distributoři) splňují výrobcem (dodavatelem) předem stanovená (objektivní) kritéria. Tato kritéria přitom výrobci garantují jím preferovaný vysoký stupeň kvality zboží nebo služeb, což je v konečném důsledku samozřejmě prospěšné pro samotného spotřebitele. Právě snahou zajistit vysokou kvalitu zboží či služeb však výrobci často také odůvodňují (ex ante, tj. v procesu kontraktace, ex post, tj. v řízení před antimonopolním nebo soudním orgánem) v dohodách zakotvená a distributorům ukládaná omezení a závazky, které jsou zpravidla teritoriálního a množstevního (kvantitativního) charakteru. Jejich existence tak může následně zakládat rozpor s čl. 85 odst. 1 Smlouvy ES (ve znění Amsterodamské smlouvy čl. 81 odst. 1), který obecným způsobem reprobuje dohody omezující soutěž v rámci Společenství.
Níže uvedené rozhodnutí Evropského soudního dvora, týkající se právě distribučních dohod, je zajímavé z toho důvodu, že vymezuje určitá kritéria, která umožňují stanovit, za jakých podmínek je dohoda obsahující závazek vývozu výrobků do nečlenských států, jakož i zákaz zpětného dovozu a komercionalizace těchto výrobků v rámci Společenství, neslučitelná se zájmem na ochraně hospodářské soutěže a řádném fungování jednotného vnitřního trhu․To vše navíczasituace, kdydodavatel daných výrobků distribuuje své výrobky uvnitř Společenství prostřednictvím sítě selektivní distribuce, která je předmětem rozhodnutí o individuální výjimce na základě čl. 85 odst. 3 Smlouvy ES.
1. Čl. 85 odst. 1 Smlouvy brání dodavateli, umístěnému v jednom členském státě Společenství, v ukládání distributorovi, umístěnému v jiném členském státě, kterému svěří distribuci svých výrobků na území mimo Společenství, zákazu každého prodeje na jakémkoliv území jiném než smluvním, včetně území Společenství, jak přímou komercionalizací, tak i zpětným vývozem ze smluvního území, jestliže tento zákaz má za účinek vyloučení, omezení nebo narušení soutěže uvnitř Společenství a jestliže je schopný vyloučit obchodní výměny mezi členskými státy. To může být případ, kdy komunitární trh daných výrobků je charakterizován oligopolistickou strukturou nebo citelným rozdílem mezi cenami smluvního výrobku praktikovaných uvnitř Společenství a těmi praktikovanými mimo Společenství a když, s přihlédnutím k postavení dodavatele předmětných výrobků a rozsahu výroby a prodejů ve členských státech, zákaz zahrnuje nebezpečí citelného vlivu na obchodní výměny mezi členskými státy způsobilého ohrozit uskutečňování cílů společného trhu.
2. Ustanovení, která směřují k vyloučení distributora přímo z prodeje ve Společenství, jakož i ze zpětného vývozu smluvních výrobků, které se distributor zavázal prodávat v nečlenských státech, do Společenství, neunikají zákazu v čl. 85 odst. 1 Smlouvy z důvodu, že komunitární dodavatel daných výrobků distribuuje své výrobky uvnitř Společenství prostřednictvím sítě selektivní distribuce, která je předmětem rozhodnutí o výjimce na základě čl. 85 odst. 3 Smlouvy.
Evropský soudní dvůr - rozsudek z 8.4.1998, právní věc C-306/96 - Javico International et Javico AG v. Yves Saint Laurent Parfums SA
K věci:
K Evropskému soudnímu dvoru byly Odvolacím soudem ve Versailles (Cour dŞappel de Versailles) vzneseny na základě čl. 177 Smlouvy ES dvě předběžné otázky týkající se výkladu čl. 85 odst. 1 Smlouvy ES, a to za účelem posouzení platnosti dohody obsahující závazek vývozu luxusních kosmetických výrobků do nečlenských států, jakož i zákaz zpětného dovozu a komercionalizace těchto výrobků v rámci Společenství.
Tyto předběžné otázky byly vzneseny v rámci právního sporu vzniklého na základě žaloby podané společností Yves Saint Laurent Parfums SA (dále jen „YSLP“) proti Javico International et Javico AG (dále jen „Javico“), kterou se YSLP domáhal soudního uznání porušení smluvních závazků ze strany Javico, zrušení dvou smluv uzavřených mezi stranami a přiznání smluvního odstupného a náhrady škody.
YSLP požívá individuální výjimku pro selektivní distribuci svých výrobků v rámci Společenství (rozhodnutí Komise 92/33/CEE z 16.12.1991 týkající se řízení o aplikaci čl. 85 odst. 3 Smlouvy ES (IV 33.242 - Yves Saint Laurent Parfums) (JO 1992, L 12, p. 24), jehož zákonnost, co se týče hlavních ustanovení, byla uznána rozhodnutím Soudu první instance z 16.12.1996 v právní věci T-19/92 Leclerc c/ Commission.
YSLP uzavřel dne 5. 2. a 6. 5. 1992 s Javico International, jehož sídlo je v Německu a který není součástí sítě selektivní distribuce YSLP v rámci Společenství, dvě smlouvy týkající se distribuce jeho výrobků, a to jednu pro Rusko a Ukrajinu a druhou pro Slovinsko.
Distribuční smlouva pro Rusko a Ukrajinu stanoví:
1. Naše výrobky jsou určeny k prodeji jedině na území republik Ruska a Ukrajiny. Za žádných okolností nemohou opustit území republik Ruska a Ukrajiny.
2. Vaše společnost slibuje a zaručuje, že konečné místo určení výrobků bude na území republik Ruska a Ukrajiny a že výrobky bude prodávat jen obchodníkům umístěným na území republik Ruska a Ukrajiny. Vaše společnost proto poskytne adresy míst distribuce výrobků na území republik Ruska a Ukrajiny, jakož i detaily výrobků distribučními místy.
Distribuční smlouva pro Slovinsko stanoví:
Aby byla chráněna vysoká kvalita distribuce výrobků v jiných státech světa, distributor se zavazuje neprodávat výrobky mimo území nebo neautorizovaným obchodníkům na území.
Brzy po uzavření uvedených dohod YSLP zjistil ve Velké Británii, Belgii a Nizozemí přítomnost výrobků prodávaných Javico, které měly být distribuovány v Rusku, na Ukrajině a Slovinsku. YSLP tedy dohody vypověděl a zahájil řízení před Obchodním soudem v Nanterre, který rozhodnutím z 21.10.1994 potvrdil platnost výpovědi smluv a YSLP přiznal smluvní odstupné a náhradu škody.
Javico podalo do tohoto rozhodnutí odvolaní k Odvolacímu soudu ve Versailles, který usoudil, že platnost ustanovení předmětných distribučních smluv musí být posouzena z pohledu čl. 85 odst. 1 Smlouvy; odvolatelé namítali neplatnost těchto ustanovení na základě čl. 85 odst. 2 Smlouvy.
Za těchto podmínek se odvolací soud rozhodl odložit své rozhodnutí a položil Evropskému soudnímu dvoru následující otázky:
1. Jestliže podnik (dodavatel), umístěný v jednom členském státě Evropské unie, svěří dohodou jinému podniku (distributorovi), umístěnému v jiném členském státě, distribuci svých výrobků na území mimo Unii, musí být čl. 85 odst. 1 Smlouvy zakládající Evropské hospodářské společenství vykládán jako zakazující ve výše uvedené dohodě ustanovení bránící distributorovi v každém prodeji na jiném než smluvním území, tedy v každém prodeji v Unii, jak přímou komercionalizací, tak i zpětným vývozem ze smluvního území.
2. Za předpokladu, že by zmíněný čl. 85 odst. 1 takové smluvní ustanovení zakazoval, musí být vykládán jako nevhodný k aplikaci, jestliže dodavatel na druhé straně distribuuje své výrobky na území Unie prostřednictvím sítě selektivní distribuce, která je předmětem rozhodnutí o výjimce na základě odstavce 3 stejného článku.
Z odůvodnění:
K první předběžné otázce
10. Svojí první předběžnou otázkou se národní soud dotazuje, zda čl. 85 odst. 1 Smlouvy brání dodavateli, umístěnému v jednom členském státě, v zákazu distributorovi, umístěnému v jiném členském státě, kterému svěří distribuci svých výrobků na území mimo Společenství, každého prodeje na území jiném než území smluvním, včetně území Společenství, jak přímou komercionalizací, tak i zpětným vývozem ze smluvního území.
11. Podle konstantní judikatury (viz zejména rozsudek z 30. 6. 1966, C-56/65 Société technique miniére c/ Maschinenbau Ulm,Rec. p. 337, a rozsudek z 13. 7. 1966 ve spojených právních věcech C-56/64 a C-58/64 Consten et Grundig c/ Commission, Rec. p. 429) mohou dohody mezi ekonomickými operátory na různých úrovních ekonomického procesu spadat pod zákaz stanovený čl. 85 odst. 1 Smlouvy.
12. Pro určení, zda dohody, takové jako ty uzavřené mezi YSLP a Javico, podléhají zmíněnému zákazu v tomto ustanovení, je nutné posoudit, zda-li zákaz dodávat, který z toho vyplývá, má za účinek nebo cíl omezit citlivým způsobem soutěž uvnitř společného trhu a zda-li může vyloučit obchod mezi členskými státy.
13. Z tohoto pohledu je vhodné uvést, že, co se týče dohod určených k použití uvnitř Společenství, Evropský soudní dvůr již měl příležitost vyslovit se, že dohoda mající za cíl zbavit prodejce obchodní svobody vybrat si své zákazníky, ukládajíc mu prodávat jen zákazníkům nacházejících se na smluvním území, je omezením soutěže ve smyslu čl. 85 odst. 1 Smlouvy (viz v tomto smyslu rozsudek z 21.2.1984, C-86/82 Hasselblad c/ Commission, Rec.p. 883, bod 46, a rozsudek z 24.10.1995, C-70/93 BMW c/ ALD, Rec. p. I-3439, bod 19 a 21).
14. Stejně tak Evropský soudní dvůr judikoval, že dohoda, která ukládá prodejci neprodávat smluvní výrobky mimo smluvní území, má za cíl vyloučit paralelní dovozy v rámci Společenství a omezit tak konkurenci na společném trhu (viz v tomto smyslu rozsudek z 8. 2. 1990, C-279/87 Tipp-Ex c/ Commission, Rec. p. I-261, stručné vydání, bod 22). Taková ustanovení ve smlouvách o distribuci výrobků uvnitř Společenství tedy zakládají svojí samotnou povahou omezení soutěže (viz rozsudek z 1. 2. 1978, C-19/77 Miller c/ Commission, Rec. p. 131, bod 7).
15. Nicméně chování, která způsobují újmu soutěži, mohou být sankcionována na základě čl. 85 odst. 1 Smlouvy, jen jestliže jsou způsobilá vyloučit obchod mezi členskými státy.
16. Aby dohoda, rozhodnutí nebo praktika byly způsobilé vyloučit obchod mezi členskými státy, musí být možné s dostatečnou mírou pravděpodobnosti předvídat na základě souhrnu objektivních právních a faktických okolností, že mohou mít vliv, přímý nebo nepřímý, skutečný nebo potenciální, na obchodní výměnu mezi členskými státy, a to způsobem vyvolávajícím obavu, že by mohly ohrozit dosažení jednotného trhu mezi členskými státy. Mimo to je třeba, aby tento vliv nebyl nevýznamný (rozsudek z 9. 7. 1969, C-5/69 Volk c/ Vervaecke, Rec. p. 295, bod 5).
17. Vliv, který může mít dohoda na obchod mezi členskými státy, se posuzuje zejména s ohledem na postavení a důležitost účastníků na trhu předmětných výrobků (rozsudek z 10. 7. 1980, C-99/79 Lancome et Cosparfrance Nederland c/ Etos, Rec. p. 2511, bod 24). Tedy, dohoda obsahující absolutní teritoriální ochranu může uniknout zákazu v čl. 85 odst. 1 Smlouvy, jen jestliže postihuje trh nevýznamným způsobem, s přihlédnutím ke slabému postavení dotčených subjektů na trhu předmětných výrobků (rozsudek z 7. 6. 1983, C-100/80 až 103/80 Musique diffusion francaise e.a. c/ Commission, Rec. p. 1825, bod 85).
18. Je proto důležité určit, v jaké míře jsou předcházející úvahy zároveň použitelné na dohody tímto sporem dotčené, které jsou určeny k použití na území mimo Společenství.
19. Z tohoto pohledu je důležité uvést, že v rámci dohod této povahy musí být ustanovení typu zmíněného v předběžné otázce vykládána ne jako směřující k vyloučení paralelních dovozů a uvedení na trh smluvního výrobku v rámci Společenství, ale jako směřující k zaručení výrobci proniknout na trh mimo Společenství pomocí odbytu dostatečného množství smluvních výrobků pro tento trh. Tento výklad je podporován skutečností, že v předmětných dohodách se zákaz prodeje mimo smluvní území týká zároveň všech ostatních nečlenských států.
20. Z toho plyne, že by dohoda, ve které dá prodejce výrobci slib, že bude prodávat smluvní výrobky na území mimo Společenství, neměla být posuzována jako dohoda mající za cíl omezit citelným způsobem soutěž uvnitř společného trhu a jako způsobilá vyloučit, jako taková, obchod mezi členskými státy.
21. V důsledku toho předmětné dohody zakazující prodejci Javico prodávat smluvní výrobek mimo smluvní území, které mu bylo poskytnuto, nezakládají dohody, které jsou svojí samotnou povahou zakázány čl. 85 odst. 1 Smlouvy. Stejně tak ustanovení předmětných dohod, ve kterých zakazují přímý prodej uvnitř Společenství, jakož i zpětný vývoz smluvního výrobku do Společenství, by neměly být svojí samotnou povahou v rozporu s čl. 85 odst. 1 Smlouvy.
22. Přestože sporná ustanovení uvedených dohod nemají tedy svojí samotnou povahou za cíl vyloučit, omezit nebo narušit soutěž uvnitř společného trhu ve smyslu čl. 85 odst. 1 Smlouvy, přísluší nicméně národnímu soudu určit, zda-li nemají tento účinek. Posouzení účinků těchto dohod zahrnuje nezbytnost vzít v úvahu jejich ekonomický a právní kontext (viz rozsudek z 27. 4. 1994, C-393/92 Almelo e. a. c/ Energiebedrjif Ijsselmij, Rec. p. I-1477, bod 37), a zejména fakt, že YSLP zavedl uvnitř Společenství systém selektivní distribuce požívající výjimku.
23. Z tohoto pohledu je třeba nejdříve určit, zda-li struktura komunitárního trhu předmětných výrobků je oligopolistická, připouštějící slabý stupeň soutěže uvnitř komunitární sítě distribuce těchto výrobků.
24. Poté je nutné zjistit, zda-li existuje citelný cenový rozdíl mezi cenami smluvních výrobků praktikovanými uvnitř Společenství a těmi praktikovanými mimo Společenství. Takový rozdíl nicméně není schopný ovlivnit soutěž, jestliže je narušován hladinou celních poplatků, jakož i přepravními náklady a jinými náklady vyplývajícími z vývozu výrobku do nečlenského státu následovaným jeho zpětným dovozem do Společenství.
25. Jestliže z tohoto posouzení vyplynulo, že sporná ustanovení předmětných dohod mají za výsledek způsobení újmy soutěži ve smyslu čl. 85 odst. 1 Smlouvy, bylo by třeba dále určit, zda, s přihlédnutím k postavení YSLP na komunitárním trhu a rozsahu jeho výroby a prodeje ve členských státech, sporná ustanovení směřující k vyloučení přímého prodeje, jakož i zpětného vývozu smluvních výrobků do Společenství, zahrnují nebezpečí citelného vlivu na obchodní výměny mezi členskými státy způsobilého ohrozit uskutečňování cílů společného trhu.
26. Z tohoto pohledu by interkomunitární trh neměl být vyloučen citelným způsobem, jestliže výrobky určené trhům mimo Společenství představují jen velmi slabé procento celkového poměru těchto výrobků na území společného trhu.
27. Přísluší národnímu soudu na základě všech jemu dostupných informací určit, zda-li předmětné dohody skutečně naplňují podmínky zákazu v čl. 85 odst. 1 Smlouvy.
28. Za těchto podmínek je vhodné odpovědět na první otázku, že čl. 85 odst. 1 Smlouvy brání dodavateli, umístěnému v jednom členském státě Společenství, v ukládání distributorovi, umístěnému v jiném členském státě, kterému svěří distribuci svých výrobků na území mimo Společenství, zákazu každého prodeje na jakémkoliv území jiném než smluvním, včetně území Společenství, jak přímou komercionalizací, tak i zpětným vývozem ze smluvního území, jestliže tento zákaz má za účinek vyloučení, omezení nebo narušení soutěže uvnitř Společenství a jestliže je schopný vyloučit obchodní výměny mezi členskými státy. To může být případ, kdy komunitární trh daných výrobků je charakterizován oligopolistickou strukturou nebo citelným rozdílem mezi cenami smluvního výrobku praktikovaných uvnitř Společenství a těmi praktikovanými mimo Společenství a když, s přihlédnutím k postavení dodavatele předmětných výrobků a rozsahu výroby a prodeje ve členských státech, zákaz zahrnuje nebezpečí citelného vlivu na obchodní výměny mezi členskými státy způsobilého ohrozit uskutečňování cílů společného trhu.
Ke druhé předběžné otázce
29. Druhou předběžnou otázkou se národní soud dotazuje, zda ustanovení, která směřují k vyloučení distributora přímo z prodeje ve Společenství, jakož i ze zpětného vývozu smluvních výrobků, které se zavázal prodávat v nečlenských státech, do Společenství, mohou uniknout zákazu v čl. 85 odst. 1 Smlouvy z důvodu, že komunitární dodavatel předmětných výrobků tyto distribuuje uvnitř Společenství prostřednictvím sítě selektivní distribuce, která je předmětem rozhodnutí o výjimce na základě čl. 85 odst. 3 Smlouvy.
30. Z tohoto pohledu je nutné posoudit, zda se rozhodnutí o individuální výjimce vydané Komisí YSLP týká jen standardních dohod o selektivní distribuci, které tento dodavatel vypracoval pro maloobchodní prodej svých výrobků v rámci Společenství. Sporná ustanovení se týkají distribuce těchto výrobků mimo území Společenství a neměla by být proto dotčena výjimkou, kterou požívá systém selektivní distribuce uvnitř Společenství.
31. Ze stejných důvodů by tyto dohody neměly požívat výjimky na základě nařízení Komise (CEE) n° 1983/83 z 22. června 1983 týkající se aplikace čl. 85 odst. 3 Smlouvy na kategorii dohod o výlučné distribuci (JO 1983 L 173, p. 1), kterého se YSLP dovolává ve svůj prospěch. Toto nařízení se v souladu se svým čl. 1 týká jen dohod, ve kterých „jedna strana se dohodne s druhou dodávat určité zboží za účelem prodeje na celém společném trhu nebo jeho určené části pouze této druhé straně“.
32. Co se týče otázky, zda sporná ustanovení jsou způsobilá uniknout zákazu v čl. 85 odst. 1 Smlouvy z důvodu, že existuje v rámci Společenství systém selektivní distribuce požívající výjimku, která tato ustanovení vymezuje k ochraně, stačí jen připomenout, že přijetím rozhodnutí o výjimce na základě čl. 85 odst. 3 Smlouvy Komise povoluje, aby byl vyjmut ze zákazu předvídaným čl. 85 odst. 1. Z toho vyplývá, že rozhodnutí o výjimce musí být vykládána restriktivním způsobem tak, aby bylo zaručeno, že jejich účinky se nevztahují na dohody nebo situace, které nejsou určeny k ochraně (viz v tomto smyslu výše citovaný rozsudek BMW c/ ALD, bod 28).
33. Z pohledu předcházejících úvah je třeba odpovědět na druhou otázku, že ustanovení, která směřují k vyloučení distributora přímo z prodeje ve Společenství, jakož i ze zpětného vývozu smluvních výrobků, které se distributor zavázal prodávat v nečlenských státech, do Společenství, neunikají zákazu v čl. 85 odst. 1 Smlouvy z důvodu, že komunitární dodavatel daných výrobků distribuuje tyto výrobky uvnitř Společenství prostřednictvím sítě selektivní distribuce, která je předmětem rozhodnutí o výjimce na základě čl. 85 odst. 3 Smlouvy.
čl. 85 odst. 1 Smlouvy ES
V poslední době se u nás v souvislosti s prodejem značkového luxusního zboží (kosmetika, automobily, elektronika) stávají stále častějším předmětem zájmu soutěžního práva, a to zejména jeho „veřejnoprávní“ větve (práva proti omezení soutěže), dohody, jejichž prostřednictvím dochází k vytváření systémů selektivní (výběrové) distribuce. S ohledem na možný blízký vstup našeho státu do Evropské unie, a touto skutečností i odůvodňovaným přibližováním se úrovně našeho právního řádu evropským právním standardům, je jistě užitečné a aktuální zabývat se danou problematikou i z pohledu komunitárního práva, neboť již od počátku 70. let Komise ES a Evropský soudní dvůr usilují v rámci své rozhodovací praxe o vytváření určitých pravidel a zásad, na jejichž základě je posuzován význam a důsledky těchto dohod pro společný, resp. jednotný vnitřní trh.
Hlavním účelem a cílem sledovaným při uzavírání výše zmíněných, svojí povahou vertikálních, dohod je zřizování sítě distribučních míst, jejichž provozovatelé (distributoři) splňují výrobcem (dodavatelem) předem stanovená (objektivní) kritéria. Tato kritéria přitom výrobci garantují jím preferovaný vysoký stupeň kvality zboží nebo služeb, což je v konečném důsledku samozřejmě prospěšné pro samotného spotřebitele. Právě snahou zajistit vysokou kvalitu zboží či služeb však výrobci často také odůvodňují (ex ante, tj. v procesu kontraktace, ex post, tj. v řízení před antimonopolním nebo soudním orgánem) v dohodách zakotvená a distributorům ukládaná omezení a závazky, které jsou zpravidla teritoriálního a množstevního (kvantitativního) charakteru. Jejich existence tak může následně zakládat rozpor s čl. 85 odst. 1 Smlouvy ES (ve znění Amsterodamské smlouvy čl. 81 odst. 1), který obecným způsobem reprobuje dohody omezující soutěž v rámci Společenství.
Níže uvedené rozhodnutí Evropského soudního dvora, týkající se právě distribučních dohod, je zajímavé z toho důvodu, že vymezuje určitá kritéria, která umožňují stanovit, za jakých podmínek je dohoda obsahující závazek vývozu výrobků do nečlenských států, jakož i zákaz zpětného dovozu a komercionalizace těchto výrobků v rámci Společenství, neslučitelná se zájmem na ochraně hospodářské soutěže a řádném fungování jednotného vnitřního trhu․To vše navíczasituace, kdydodavatel daných výrobků distribuuje své výrobky uvnitř Společenství prostřednictvím sítě selektivní distribuce, která je předmětem rozhodnutí o individuální výjimce na základě čl. 85 odst. 3 Smlouvy ES.
1. Čl. 85 odst. 1 Smlouvy brání dodavateli, umístěnému v jednom členském státě Společenství, v ukládání distributorovi, umístěnému v jiném členském státě, kterému svěří distribuci svých výrobků na území mimo Společenství, zákazu každého prodeje na jakémkoliv území jiném než smluvním, včetně území Společenství, jak přímou komercionalizací, tak i zpětným vývozem ze smluvního území, jestliže tento zákaz má za účinek vyloučení, omezení nebo narušení soutěže uvnitř Společenství a jestliže je schopný vyloučit obchodní výměny mezi členskými státy. To může být případ, kdy komunitární trh daných výrobků je charakterizován oligopolistickou strukturou nebo citelným rozdílem mezi cenami smluvního výrobku praktikovaných uvnitř Společenství a těmi praktikovanými mimo Společenství a když, s přihlédnutím k postavení dodavatele předmětných výrobků a rozsahu výroby a prodejů ve členských státech, zákaz zahrnuje nebezpečí citelného vlivu na obchodní výměny mezi členskými státy způsobilého ohrozit uskutečňování cílů společného trhu.
2. Ustanovení, která směřují k vyloučení distributora přímo z prodeje ve Společenství, jakož i ze zpětného vývozu smluvních výrobků, které se distributor zavázal prodávat v nečlenských státech, do Společenství, neunikají zákazu v čl. 85 odst. 1 Smlouvy z důvodu, že komunitární dodavatel daných výrobků distribuuje své výrobky uvnitř Společenství prostřednictvím sítě selektivní distribuce, která je předmětem rozhodnutí o výjimce na základě čl. 85 odst. 3 Smlouvy.
Evropský soudní dvůr - rozsudek z 8.4.1998, právní věc C-306/96 - Javico International et Javico AG v. Yves Saint Laurent Parfums SA
K věci:
K Evropskému soudnímu dvoru byly Odvolacím soudem ve Versailles (Cour dŞappel de Versailles) vzneseny na základě čl. 177 Smlouvy ES dvě předběžné otázky týkající se výkladu čl. 85 odst. 1 Smlouvy ES, a to za účelem posouzení platnosti dohody obsahující závazek vývozu luxusních kosmetických výrobků do nečlenských států, jakož i zákaz zpětného dovozu a komercionalizace těchto výrobků v rámci Společenství.
Tyto předběžné otázky byly vzneseny v rámci právního sporu vzniklého na základě žaloby podané společností Yves Saint Laurent Parfums SA (dále jen „YSLP“) proti Javico International et Javico AG (dále jen „Javico“), kterou se YSLP domáhal soudního uznání porušení smluvních závazků ze strany Javico, zrušení dvou smluv uzavřených mezi stranami a přiznání smluvního odstupného a náhrady škody.
YSLP požívá individuální výjimku pro selektivní distribuci svých výrobků v rámci Společenství (rozhodnutí Komise 92/33/CEE z 16.12.1991 týkající se řízení o aplikaci čl. 85 odst. 3 Smlouvy ES (IV 33.242 - Yves Saint Laurent Parfums) (JO 1992, L 12, p. 24), jehož zákonnost, co se týče hlavních ustanovení, byla uznána rozhodnutím Soudu první instance z 16.12.1996 v právní věci T-19/92 Leclerc c/ Commission.
YSLP uzavřel dne 5. 2. a 6. 5. 1992 s Javico International, jehož sídlo je v Německu a který není součástí sítě selektivní distribuce YSLP v rámci Společenství, dvě smlouvy týkající se distribuce jeho výrobků, a to jednu pro Rusko a Ukrajinu a druhou pro Slovinsko.
Distribuční smlouva pro Rusko a Ukrajinu stanoví:
1. Naše výrobky jsou určeny k prodeji jedině na území republik Ruska a Ukrajiny. Za žádných okolností nemohou opustit území republik Ruska a Ukrajiny.
2. Vaše společnost slibuje a zaručuje, že konečné místo určení výrobků bude na území republik Ruska a Ukrajiny a že výrobky bude prodávat jen obchodníkům umístěným na území republik Ruska a Ukrajiny. Vaše společnost proto poskytne adresy míst distribuce výrobků na území republik Ruska a Ukrajiny, jakož i detaily výrobků distribučními místy.
Distribuční smlouva pro Slovinsko stanoví:
Aby byla chráněna vysoká kvalita distribuce výrobků v jiných státech světa, distributor se zavazuje neprodávat výrobky mimo území nebo neautorizovaným obchodníkům na území.
Brzy po uzavření uvedených dohod YSLP zjistil ve Velké Británii, Belgii a Nizozemí přítomnost výrobků prodávaných Javico, které měly být distribuovány v Rusku, na Ukrajině a Slovinsku. YSLP tedy dohody vypověděl a zahájil řízení před Obchodním soudem v Nanterre, který rozhodnutím z 21.10.1994 potvrdil platnost výpovědi smluv a YSLP přiznal smluvní odstupné a náhradu škody.
Javico podalo do tohoto rozhodnutí odvolaní k Odvolacímu soudu ve Versailles, který usoudil, že platnost ustanovení předmětných distribučních smluv musí být posouzena z pohledu čl. 85 odst. 1 Smlouvy; odvolatelé namítali neplatnost těchto ustanovení na základě čl. 85 odst. 2 Smlouvy.
Za těchto podmínek se odvolací soud rozhodl odložit své rozhodnutí a položil Evropskému soudnímu dvoru následující otázky:
1. Jestliže podnik (dodavatel), umístěný v jednom členském státě Evropské unie, svěří dohodou jinému podniku (distributorovi), umístěnému v jiném členském státě, distribuci svých výrobků na území mimo Unii, musí být čl. 85 odst. 1 Smlouvy zakládající Evropské hospodářské společenství vykládán jako zakazující ve výše uvedené dohodě ustanovení bránící distributorovi v každém prodeji na jiném než smluvním území, tedy v každém prodeji v Unii, jak přímou komercionalizací, tak i zpětným vývozem ze smluvního území.
2. Za předpokladu, že by zmíněný čl. 85 odst. 1 takové smluvní ustanovení zakazoval, musí být vykládán jako nevhodný k aplikaci, jestliže dodavatel na druhé straně distribuuje své výrobky na území Unie prostřednictvím sítě selektivní distribuce, která je předmětem rozhodnutí o výjimce na základě odstavce 3 stejného článku.
Z odůvodnění:
K první předběžné otázce
10. Svojí první předběžnou otázkou se národní soud dotazuje, zda čl. 85 odst. 1 Smlouvy brání dodavateli, umístěnému v jednom členském státě, v zákazu distributorovi, umístěnému v jiném členském státě, kterému svěří distribuci svých výrobků na území mimo Společenství, každého prodeje na území jiném než území smluvním, včetně území Společenství, jak přímou komercionalizací, tak i zpětným vývozem ze smluvního území.
11. Podle konstantní judikatury (viz zejména rozsudek z 30. 6. 1966, C-56/65 Société technique miniére c/ Maschinenbau Ulm,Rec. p. 337, a rozsudek z 13. 7. 1966 ve spojených právních věcech C-56/64 a C-58/64 Consten et Grundig c/ Commission, Rec. p. 429) mohou dohody mezi ekonomickými operátory na různých úrovních ekonomického procesu spadat pod zákaz stanovený čl. 85 odst. 1 Smlouvy.
12. Pro určení, zda dohody, takové jako ty uzavřené mezi YSLP a Javico, podléhají zmíněnému zákazu v tomto ustanovení, je nutné posoudit, zda-li zákaz dodávat, který z toho vyplývá, má za účinek nebo cíl omezit citlivým způsobem soutěž uvnitř společného trhu a zda-li může vyloučit obchod mezi členskými státy.
13. Z tohoto pohledu je vhodné uvést, že, co se týče dohod určených k použití uvnitř Společenství, Evropský soudní dvůr již měl příležitost vyslovit se, že dohoda mající za cíl zbavit prodejce obchodní svobody vybrat si své zákazníky, ukládajíc mu prodávat jen zákazníkům nacházejících se na smluvním území, je omezením soutěže ve smyslu čl. 85 odst. 1 Smlouvy (viz v tomto smyslu rozsudek z 21.2.1984, C-86/82 Hasselblad c/ Commission, Rec.p. 883, bod 46, a rozsudek z 24.10.1995, C-70/93 BMW c/ ALD, Rec. p. I-3439, bod 19 a 21).
14. Stejně tak Evropský soudní dvůr judikoval, že dohoda, která ukládá prodejci neprodávat smluvní výrobky mimo smluvní území, má za cíl vyloučit paralelní dovozy v rámci Společenství a omezit tak konkurenci na společném trhu (viz v tomto smyslu rozsudek z 8. 2. 1990, C-279/87 Tipp-Ex c/ Commission, Rec. p. I-261, stručné vydání, bod 22). Taková ustanovení ve smlouvách o distribuci výrobků uvnitř Společenství tedy zakládají svojí samotnou povahou omezení soutěže (viz rozsudek z 1. 2. 1978, C-19/77 Miller c/ Commission, Rec. p. 131, bod 7).
15. Nicméně chování, která způsobují újmu soutěži, mohou být sankcionována na základě čl. 85 odst. 1 Smlouvy, jen jestliže jsou způsobilá vyloučit obchod mezi členskými státy.
16. Aby dohoda, rozhodnutí nebo praktika byly způsobilé vyloučit obchod mezi členskými státy, musí být možné s dostatečnou mírou pravděpodobnosti předvídat na základě souhrnu objektivních právních a faktických okolností, že mohou mít vliv, přímý nebo nepřímý, skutečný nebo potenciální, na obchodní výměnu mezi členskými státy, a to způsobem vyvolávajícím obavu, že by mohly ohrozit dosažení jednotného trhu mezi členskými státy. Mimo to je třeba, aby tento vliv nebyl nevýznamný (rozsudek z 9. 7. 1969, C-5/69 Volk c/ Vervaecke, Rec. p. 295, bod 5).
17. Vliv, který může mít dohoda na obchod mezi členskými státy, se posuzuje zejména s ohledem na postavení a důležitost účastníků na trhu předmětných výrobků (rozsudek z 10. 7. 1980, C-99/79 Lancome et Cosparfrance Nederland c/ Etos, Rec. p. 2511, bod 24). Tedy, dohoda obsahující absolutní teritoriální ochranu může uniknout zákazu v čl. 85 odst. 1 Smlouvy, jen jestliže postihuje trh nevýznamným způsobem, s přihlédnutím ke slabému postavení dotčených subjektů na trhu předmětných výrobků (rozsudek z 7. 6. 1983, C-100/80 až 103/80 Musique diffusion francaise e.a. c/ Commission, Rec. p. 1825, bod 85).
18. Je proto důležité určit, v jaké míře jsou předcházející úvahy zároveň použitelné na dohody tímto sporem dotčené, které jsou určeny k použití na území mimo Společenství.
19. Z tohoto pohledu je důležité uvést, že v rámci dohod této povahy musí být ustanovení typu zmíněného v předběžné otázce vykládána ne jako směřující k vyloučení paralelních dovozů a uvedení na trh smluvního výrobku v rámci Společenství, ale jako směřující k zaručení výrobci proniknout na trh mimo Společenství pomocí odbytu dostatečného množství smluvních výrobků pro tento trh. Tento výklad je podporován skutečností, že v předmětných dohodách se zákaz prodeje mimo smluvní území týká zároveň všech ostatních nečlenských států.
20. Z toho plyne, že by dohoda, ve které dá prodejce výrobci slib, že bude prodávat smluvní výrobky na území mimo Společenství, neměla být posuzována jako dohoda mající za cíl omezit citelným způsobem soutěž uvnitř společného trhu a jako způsobilá vyloučit, jako taková, obchod mezi členskými státy.
21. V důsledku toho předmětné dohody zakazující prodejci Javico prodávat smluvní výrobek mimo smluvní území, které mu bylo poskytnuto, nezakládají dohody, které jsou svojí samotnou povahou zakázány čl. 85 odst. 1 Smlouvy. Stejně tak ustanovení předmětných dohod, ve kterých zakazují přímý prodej uvnitř Společenství, jakož i zpětný vývoz smluvního výrobku do Společenství, by neměly být svojí samotnou povahou v rozporu s čl. 85 odst. 1 Smlouvy.
22. Přestože sporná ustanovení uvedených dohod nemají tedy svojí samotnou povahou za cíl vyloučit, omezit nebo narušit soutěž uvnitř společného trhu ve smyslu čl. 85 odst. 1 Smlouvy, přísluší nicméně národnímu soudu určit, zda-li nemají tento účinek. Posouzení účinků těchto dohod zahrnuje nezbytnost vzít v úvahu jejich ekonomický a právní kontext (viz rozsudek z 27. 4. 1994, C-393/92 Almelo e. a. c/ Energiebedrjif Ijsselmij, Rec. p. I-1477, bod 37), a zejména fakt, že YSLP zavedl uvnitř Společenství systém selektivní distribuce požívající výjimku.
23. Z tohoto pohledu je třeba nejdříve určit, zda-li struktura komunitárního trhu předmětných výrobků je oligopolistická, připouštějící slabý stupeň soutěže uvnitř komunitární sítě distribuce těchto výrobků.
24. Poté je nutné zjistit, zda-li existuje citelný cenový rozdíl mezi cenami smluvních výrobků praktikovanými uvnitř Společenství a těmi praktikovanými mimo Společenství. Takový rozdíl nicméně není schopný ovlivnit soutěž, jestliže je narušován hladinou celních poplatků, jakož i přepravními náklady a jinými náklady vyplývajícími z vývozu výrobku do nečlenského státu následovaným jeho zpětným dovozem do Společenství.
25. Jestliže z tohoto posouzení vyplynulo, že sporná ustanovení předmětných dohod mají za výsledek způsobení újmy soutěži ve smyslu čl. 85 odst. 1 Smlouvy, bylo by třeba dále určit, zda, s přihlédnutím k postavení YSLP na komunitárním trhu a rozsahu jeho výroby a prodeje ve členských státech, sporná ustanovení směřující k vyloučení přímého prodeje, jakož i zpětného vývozu smluvních výrobků do Společenství, zahrnují nebezpečí citelného vlivu na obchodní výměny mezi členskými státy způsobilého ohrozit uskutečňování cílů společného trhu.
26. Z tohoto pohledu by interkomunitární trh neměl být vyloučen citelným způsobem, jestliže výrobky určené trhům mimo Společenství představují jen velmi slabé procento celkového poměru těchto výrobků na území společného trhu.
27. Přísluší národnímu soudu na základě všech jemu dostupných informací určit, zda-li předmětné dohody skutečně naplňují podmínky zákazu v čl. 85 odst. 1 Smlouvy.
28. Za těchto podmínek je vhodné odpovědět na první otázku, že čl. 85 odst. 1 Smlouvy brání dodavateli, umístěnému v jednom členském státě Společenství, v ukládání distributorovi, umístěnému v jiném členském státě, kterému svěří distribuci svých výrobků na území mimo Společenství, zákazu každého prodeje na jakémkoliv území jiném než smluvním, včetně území Společenství, jak přímou komercionalizací, tak i zpětným vývozem ze smluvního území, jestliže tento zákaz má za účinek vyloučení, omezení nebo narušení soutěže uvnitř Společenství a jestliže je schopný vyloučit obchodní výměny mezi členskými státy. To může být případ, kdy komunitární trh daných výrobků je charakterizován oligopolistickou strukturou nebo citelným rozdílem mezi cenami smluvního výrobku praktikovaných uvnitř Společenství a těmi praktikovanými mimo Společenství a když, s přihlédnutím k postavení dodavatele předmětných výrobků a rozsahu výroby a prodeje ve členských státech, zákaz zahrnuje nebezpečí citelného vlivu na obchodní výměny mezi členskými státy způsobilého ohrozit uskutečňování cílů společného trhu.
Ke druhé předběžné otázce
29. Druhou předběžnou otázkou se národní soud dotazuje, zda ustanovení, která směřují k vyloučení distributora přímo z prodeje ve Společenství, jakož i ze zpětného vývozu smluvních výrobků, které se zavázal prodávat v nečlenských státech, do Společenství, mohou uniknout zákazu v čl. 85 odst. 1 Smlouvy z důvodu, že komunitární dodavatel předmětných výrobků tyto distribuuje uvnitř Společenství prostřednictvím sítě selektivní distribuce, která je předmětem rozhodnutí o výjimce na základě čl. 85 odst. 3 Smlouvy.
30. Z tohoto pohledu je nutné posoudit, zda se rozhodnutí o individuální výjimce vydané Komisí YSLP týká jen standardních dohod o selektivní distribuci, které tento dodavatel vypracoval pro maloobchodní prodej svých výrobků v rámci Společenství. Sporná ustanovení se týkají distribuce těchto výrobků mimo území Společenství a neměla by být proto dotčena výjimkou, kterou požívá systém selektivní distribuce uvnitř Společenství.
31. Ze stejných důvodů by tyto dohody neměly požívat výjimky na základě nařízení Komise (CEE) n° 1983/83 z 22. června 1983 týkající se aplikace čl. 85 odst. 3 Smlouvy na kategorii dohod o výlučné distribuci (JO 1983 L 173, p. 1), kterého se YSLP dovolává ve svůj prospěch. Toto nařízení se v souladu se svým čl. 1 týká jen dohod, ve kterých „jedna strana se dohodne s druhou dodávat určité zboží za účelem prodeje na celém společném trhu nebo jeho určené části pouze této druhé straně“.
32. Co se týče otázky, zda sporná ustanovení jsou způsobilá uniknout zákazu v čl. 85 odst. 1 Smlouvy z důvodu, že existuje v rámci Společenství systém selektivní distribuce požívající výjimku, která tato ustanovení vymezuje k ochraně, stačí jen připomenout, že přijetím rozhodnutí o výjimce na základě čl. 85 odst. 3 Smlouvy Komise povoluje, aby byl vyjmut ze zákazu předvídaným čl. 85 odst. 1. Z toho vyplývá, že rozhodnutí o výjimce musí být vykládána restriktivním způsobem tak, aby bylo zaručeno, že jejich účinky se nevztahují na dohody nebo situace, které nejsou určeny k ochraně (viz v tomto smyslu výše citovaný rozsudek BMW c/ ALD, bod 28).
33. Z pohledu předcházejících úvah je třeba odpovědět na druhou otázku, že ustanovení, která směřují k vyloučení distributora přímo z prodeje ve Společenství, jakož i ze zpětného vývozu smluvních výrobků, které se distributor zavázal prodávat v nečlenských státech, do Společenství, neunikají zákazu v čl. 85 odst. 1 Smlouvy z důvodu, že komunitární dodavatel daných výrobků distribuuje tyto výrobky uvnitř Společenství prostřednictvím sítě selektivní distribuce, která je předmětem rozhodnutí o výjimce na základě čl. 85 odst. 3 Smlouvy.