Soudní dvůr Evropských společenství, C-108/97; C-109/97, [Soudní rozhledy 4/2000 str. 126]
čl. 3 odst. 1 písm. c) a odst. 3 směrnice č. 89/104/EHS Rady z 21. 12. 1988
Žalobcem výchozího německého řízení je společnost Windsurfing Chiemsee Produktions- und Vertriebs GmbH(WSC). Tato prodává moderní sportovní zboží, které nese název „Chiemsee“. „Chiemsee“ je současně největší jezero v Bavorsku. Žalobce požaduje, aby žalovaným bylo zakázáno užívat název „Chiemsee“ pro označování jimi vyráběného sportovního oblečení. Odvolává se přitom na to, že i přes odlišnosti v grafických podobách označení charakterizujících dané výrobky, existuje nebezpečí záměny s jeho zaregistrovanou ochrannou známkou obsahující název „Chiemsee“. Žalovaní na druhou stranu uvádějí, že výraz „Chiemsee“, jakožto údaj označující zeměpisný původ, a který z tohoto důvodu musí zůstat disponibilní, není způsobilý ochrany, takže jeho užívání v jiných grafických podobách než těch od Windsurfing Chiemsee by nemělo vyvolat nebezpečí záměny. Zemský soud v Mnichově, který se daným sporem na národní úrovni zabýval, požádal Evropský soudní dvůr o rozhodnutí série předběžných otázek, jejichž podstatou bylo posouzení rozlišovací způsobilosti a tím i zaregistrovatelnosti údaje o zeměpisném původu jako ochranné známky. Evropský soudní dvůr čl. 3 odst. 1 písm. c) vyložil tak, že tento nevylučuje registraci všech výlučně zeměpisných označení.
1. Čl. 3 odst. 1 písm. c) směrnice musí být vykládán v tom smyslu, že:
- nezakazuje registraci zeměpisných jmen jakožto ochranných známek v případech, kdy tato označují místa, která v současnosti představují v mysli relevantní skupiny osob spojení s kategorií předmětných výrobků; zároveň se aplikuje na zeměpisná jména způsobilá být v budoucnosti užívána dotčenými podniky jako údaj o zeměpisném původu dané kategorie výrobků:
- v případech, kdy zeměpisné jméno v současnosti nepředstavuje v mysli relevantní skupiny osob spojení s kategorií předmětných výrobků, příslušný orgán musí zhodnotit, zda je rozumné předvídat, že toto jméno může v mysli relevantní skupiny osob označovat zeměpisný původ této kategorie výrobků;
- při tomto hodnocení je třeba zejména přihlédnout ke větší či menší povědomosti, kterou má relevantní skupina osob o daném zeměpisném jménu, stejně tak k charakteristickým rysům místa jím označovaného a ke kategorii předmětných výrobků;
- spojení mezi předmětným výrobkem a zeměpisným místem nezávisí nezbytně na výrobě výrobku v tomto místě.
2. Čl. 3. odst. 3 věta první směrnice musí být vykládán v tom smyslu, že:
- rozlišovací způsobilost ochranné známky získaná užíváním znamená, že ochranná známka je způsobilá identifikovat výrobek, pro který je registrace požadována, jako výrobek pocházející od určitého podniku, a tedy rozlišovat tento výrobek od výrobků ostatních podniků;
- nedovoluje, aby se pojem rozlišovací způsobilost lišil podle vnímaného zájmu udržet zeměpisné jméno disponibilní pro užívání jinými podniky;
- při posuzování, zda ochranná známka získala užíváním rozlišovací způsobilost, musí příslušný orgán celkově zhodnotit prvky, které mohou prokazovat, že ochranná známka se stala způsobilou identifikovat příslušný výrobek, jako výrobek pocházející od určitého podniku, a tedy rozlišovat tento výrobek od výrobků ostatních podniků;
- jestliže se příslušný orgán domnívá, že významná část relevantní skupiny osob identifikuje díky ochranné známce výrobek jako výrobek pocházející od určitého podniku, musí stanovit, že podmínka požadovaná pro registraci je splněna;
- komunitární právo nebrání tomu, aby se příslušný orgán zjišťují zvláštní okolnosti pro stanovení rozlišovací způsobilosti ochranné známky, jejíž registrace je požadována, obrátil za podmínek stanovených jeho národním právem na průzkum veřejného mínění určený k objasnění jeho rozhodnutí․
Evropský soudní dvůr - rozsudek ze 4. 5. 1999, spojené právní věci C-108/97 a C-109/97 - Windsurfing Chiemsee Produktions- und Vertriebs GmbH (WSC) v. Bootsund Segelzubehör Walter Huber and Franz Attenberger
K věci:
K evropskému soudnímu dvoru byly Zemským soudem v Mnichově (Landgericht München I) v rámci sporu řešeného před soudy v SRN vzneseny na základě čl. 234 (ex-článek 177) předběžné otázky týkající se výkladu čl. 3 odst. 1 písm. c) a odst. 3 První směrnice Rady EHS č. 89/104 ke sbližování zákonů členských států o ochranných známkách (dále jen „směrnice“).
Tyto předběžné otázky byly vzneseny v rámci dvou právních sporů vzniklých mezi žalující společností Windsurfing Chiemsee Produktions- und Vertriebs GmbH(WSC) na straně jedné a Boots- und Segelzubehör Walter Huber a Franz Attenberger jako žalovanými na straně druhé, a týkajících se užívání názvu Chiemsee pro prodej sportovního oblečení žalovanými. Při posuzování daných případů vzal Evropský soudní dvůr v úvahu jednak úpravu komunitární, jednak právní úpravu národní, německou.
Komunitární úprava
Čl. 2 směrnice, nazvaný „Označení, která mohou tvořit ochrannou známku“, stanoví:
Ochrannou známku mohou tvořit jakákoli označení, schopná grafického ztvárnění, zejména slova, včetně vlastních jmen, kreseb, písmen, číslic, tvaru výrobku nebo jeho balení, pokud jsou tato označení schopna odlišit výrobky nebo služby jednoho podniku od výrobků či služeb podniků jiných.
Čl. 3 směrnice, nazvaný „Důvody pro zamítnutí nebo neplatnost“, stanoví:
1. Budou odmítnuty k registraci a byly-li zapsány, budou prohlášeny neplatnými:
a) označení, která nemohou tvořit ochrannou známku;
b) ochranné známky, které postrádají rozlišovací způsobilost;
c) ochranné známky, které jsou tvořeny výlučně označeními nebo údaji, které mohou sloužit v obchodě k označení druhu, jakosti, množství, účelu, hodnoty, zeměpisného původu nebo doby výroby výrobku nebo poskytnutí služby nebo jiných vlastností výrobků nebo služeb;
d) ochranné známky, které jsou tvořeny výlučně označeními nebo údaji, které se staly obvyklými v běžném jazyce nebo v bona fide a zavedených obchodních zvyklostech;
. . . .
g) ochranné známky, které jsou takové povahy, že by mohly vést ke klamání veřejnosti, např. o povaze, jakosti nebo zeměpisném původu výrobku nebo služby;
3. Ochranná známka nebude odmítnuta k registraci nebo, jestliže je zaregistrována, nebude prohlášena za neplatnou podle odstavce 1 písm. b), c), nebo d), pokud před podáním přihlášky v důsledku užívání získala rozlišovací způsobilost. Každý členský stát může stanovit, že toto ustanovení se použije také v případě, jestliže rozlišovací způsobilost byla získána po dni podání přihlášky nebo po dni registrace.
Čl. 6 směrnice, nazvaný „Omezení účinků ochranné známky“, stanoví:
1. Ochranná známka neopravňuje majitele, aby zakázal třetím osobám užívat v obchodním styku:
. . . .
b) údaje týkající se druhu, jakosti, množství, účelu, hodnoty, zeměpisného původu nebo doby výroby výrobku nebo poskytnutí služby nebo jiných vlastností výrobků nebo služeb;
. . . .
pokud je toto užívání v souladu s pravidly poctivého styku v průmyslu a obchodě.
Čl. 15 odst. 2 směrnice, nazvaný „Zvláštní ustanovení o známkách kolektivních, záručních a certifikačních“, stanoví:
Odchýlením se od čl. 3 odst. 1 písm. c) mohou členské státy stanovit, že označení nebo údaje, které mohou v obchodě sloužit k označení zeměpisného původu, mohou tvořit ochranné známky kolektivní, garanční nebo certifikační. Taková známka neopravňuje majitele, aby zakázal třetí straně užívat v obchodě tyto označení nebo údaje, pokud je toto užívání v souladu s pravidly poctivého styku v průmyslu a obchodě; zejména takovou známkou nelze uplatnit vůči třetí osobě, která je oprávněna zeměpisný název používat.
Národní úprava
Německý zákon o ochranných známkách (Markengesetz), který nabyl účinnosti 1. ledna 1995, transponoval směrnici do německého právního řádu. Podle jeho čl. 8 odst. 2 bod 2 jsou vyloučeny z registrace ochranné známky, „které jsou tvořeny výlučně ... údaji, které mohou sloužit v obchodě k označení ... zeměpisného původu ... nebo jiných vlastností zboží“. V souladu s čl. 3 odst. 2 německého zákona o ochranných známkách se čl. 8 odst. 2 bod 2 nepoužije, „jestliže se ochranná známka vžila do podvědomí relevantní skupiny osob přede dnem registrace v souvislosti s užíváním pro zboží..., pro které byla její registrace požadována“.
Podstata sporu a předběžné otázky
Chiemsee je se svojí rozlohou 80 km2 největší jezero v Bavorsku. Jedná se o místo oceňované turisty, kde se provozují vodní sporty, zejména surfování. Okolní region, nazvaný Chiemgau, se vyznačuje zemědělskými aktivitami.
Windsurfing Chiemsee, založený na březích Chiemsee, prodává módní sportovní oblečení a boty, jakož i jiné sportovní zboží navrhované sesterskou společností založenou na stejném místě, ale vyrábějící jinde. Toto zboží nese název Chiemsee. Mezi roky 1992 a 1994 si Windsurfing Chiemsee v Německu tento název zaregistroval jako obrazovou ochrannou známku, a to ve formě různých grafických ztvárněních doprovázených často doplňujícími prvky nebo poznámkami, jako např. Chiemsee Jeans nebo Windsurfing - Chiemsee - Active Wear.
Podle předkládajícího soudu neexistuje žádná německá ochranná známka chránící výraz Chiemsee jako takový. Až doposud pokládaly ve vztahu k registraci německé kompetentní orgány výraz Chiemsee jako údaj, který může sloužit pro označení zeměpisného původu a, v důsledku toho, jako nezpůsobilý k registraci jako ochranné známky. Na druhé straně registrovali jako obrazovou ochrannou známku nejrůznější vlastní grafická ztvárnění slova Chiemsee a doprovázející je doplňující poznámky.
Podnik Huber prodává od roku 1995 ve městě nacházejícím se na březích Chiemsee sportovní oblečení „t-shirts“ a „sweat-shirts“, které označuje výrazem Chiemsee, který je zobrazován v grafické podobě odlišné od té, která je typická pro ochranné známky identifikující výrobky Windsurfing Chiemsee.
Co se týče F. Attenbergera, ten prodává v okolí Chiemsee sportovní oblečení stejného typu, které stejně tak označuje výrazem Chiemsee, ale užívá přitom od Windsurfing Chiemsee rozdílných grafických podob a doplňujících poznámek.
V daných právních sporech se společnost Windsurfing Chiemsee bránila užívání názvu Chiemsee podniky Huber a F. Attenberger dovolávaje se přitom toho, že přes odlišnosti v grafických podobách charakterizující dané výrobky, existuje nebezpečí záměny s jeho názvem Chiemsee, které udává jako známé veřejnosti a užívané v této podobě již od roku 1990.
Žalovaní na druhou stranu uvádějí, že výraz Chiemsee, jakožto údaj označující zeměpisný původ, a který z tohoto důvodu musí zůstat disponibilní, není způsobilý ochrany, takže jeho užívání v jiných grafických podobách než těch od Windsurfing Chiemsee by nemělo vyvolat nebezpečí záměny.
Ve svých rozhodnutích o předložení věci Evropskému soudnímu dvoru k posouzení Zemský soud v Mnichově vyzdvihl následující:
- jestliže se ochranná známka z popisného údaje ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. c), graficky neobvykle zobrazeného, spočívají rozlišovací způsobilost a rozsah ochrany této ochranné známky na zvláštních grafických prvních. Nebezpečí záměny by mělo vyplývat z podobnosti těchto prvků a ne ze shody popisných částí;
- jestliže kompetentní orgán zaregistroval ochrannou známku jen na základě zvláštní grafické podoby daného výrazu samotného nezpůsobilého ochrany, může soudce při úvaze o porušování práv k ochranné známce dojít k závěru, že samotný výraz může požívat ochrany a definovat „celkový dojem“ a rozlišovací způsobilost sporné ochranné známky způsobem odlišným od registrujícího orgánu;
- je důležité určit, zda a v jaké míře je interpretace čl. 3 odst. 1 písm. c) směrnice určená a omezená imperativem disponibility (Freihaltebedürfnis), který v souladu s německou judikaturou musí být konkrétní, aktuální a opravdový. Jestliže tento není brán v úvahu, výraz Chiemsee je automaticky podřizen čl. 3 odst. 1 písm. c) směrnice, poněvadž může v tomto stavu sloužit pro označení zeměpisného původu textilního zboží. Naopak, jestliže je „opravdový imperativ disponibility“ na místě, je třeba zároveň brát v úvahu tu skutečnost, že na březích Chiemsee neexistuje textilní průmysl. Výrobky žalobce tam jsou navrhované, ale vyráběny jsou v cizině;
- v daném případě je mimo to kladena otázka, zda výraz Chiemsee může být v důsledku užívání chráněn jakožto ochranná známka bez registrace v souladu s čl. 4 bod 2 německého zákona o ochranných známkách, jehož základem je čl. 3 odst. 3 směrnice;
- je důležité položit si otázku, zda čl. 3 odst. 3 směrnice implikuje, že označení je způsobilé k registraci, když bylo užíváno jako ochranná známka velmi dlouho a v míře postačující k tomu, aby nezanedbatelná část relevantní skupiny osob jej vnímala jako ochrannou známku, nebo zda, jak navádí německý zákonodárce použitím pojmu implantace (něm. Verkehrsdurchsetzung) v čl. 8 odst. 3 německého zákona o ochranných známkách, mají být aplikovány přísné požadavky až doposud užívané v německé praxi, což by inter alia předpokládalo, že potřebný stupeň „implantace“ se mění v závislosti na důležitosti zájmu udržet disponibilitu názvu (Freihalteinteresse).
Za těchto okolností Zemský soud v Mnichově, považující výklad směrnice za nezbytný, rozhodl o odložení svého rozhodnutí a položil Evropskému soudnímu dvoru následující předběžné správy.
1. Předběžné otázky týkající se čl. 3 odst. 1 písm. c):
Musí být čl. 3 odst. 1 písm. c) vykládán v tom smyslu, že je dostačující možnost užívání názvu u označování zeměpisného původu nebo je třeba, aby tato možnost byla konkrétně myslitelná (v tom smyslu, že ostatní podobné podniky používají už tento výraz pro označování zeměpisného původu jejich výrobku stejným způsobem nebo alespoň, že jsou zde zvláštní důvody dovolující předvídat takové užívání v blízké budoucnosti), nebo zda je třeba, aby navíc existovala potřeba užívat tento název pro označování zeměpisného původu daného zboží, nebo je mimoto ještě nezbytné, aby existovala speciální potřeba pro užívání tohoto údaje o původu motivovaná např. tím, že výrobky uvedeného druhu, které byly vyrobeny v této oblasti, požívají určitého image?
Představuje omezení účinků ochranné známky na základě čl. 6 odst. 1 písm. b) závažnou skutečnost pro širší nebo užší interpretaci čl. 3 odst. 1 písm. c), co se týče údajů o zeměpisném původu?
Jsou údaji o původu výrobku podřízené čl. 3 odst. 1 písm. c) jedině ty, které se vztahují na výrobu výrobku v daném místě nebo stačí, aby tam byly tyto výrobky komercionalizovány, nebo v případě výroby textilních výrobků stačí, aby tyto byly v dané oblasti navrhovány a v této podobě poté jinými podle stanovené procedury vyráběny?
2. Předběžné otázky týkající se čl. 3 odst. 3 věty první:
Jaké jsou požadavky vyplývající z tohoto ustanovení pro zaregistrování popisného názvu ve smyslu čl. 3 odst. 3 písm. c)?
Obzvláště: jsou tyto požadavky ve všech případech stejné nebo jsou rozdílné podle stupně existujícího imperativu disponibility?
Je slučitelná s tímto ustanovením zásada, zejména aktuální německé soudní praxe, vyžadující pro popisné názvy, na které se vztahuje, imperativ disponibility, existenci a důkaz implantace zahrnující více než 50% relevantní skupiny osob?
Zakotvuje toto ustanovení požadavky na úpravu, podle níž má být zjišťována rozlišovací způsobilost získaná užíváním?
Z odůvodnění:
K předběžným otázkám týkajících se čl. 3 odst. 3 písm. c) věty první směrnice
19. Předběžné otázky, které je vhodné posoudit společně, směřují ve své podstatě k tomu, za jakých podmínek čl. 3 odst. 1 písm. c) směrnice brání registraci ochranné známky tvořené výlučně zeměpisným jménem. Zejména:
- zda aplikace čl. 3 odst. 1 písm. c) závisí na přítomnosti konkrétního, aktuálního nebo opravdového imperativu disponibility, a
- jaké spojení musí existovat mezi zeměpisným místem a výrobky, pro které je požadována registrace zeměpisného jména tohoto místa jakožto ochranné známky.
20. Windsurfing Chiemsee tvrdí, že čl. 3 odst. 1 písm. c) směrnice vylučuje registraci údaje o zeměpisném původu jakožto ochranné známky, jen když tento údaj ve skutečnosti označuje určité místo, několik podniků tam vyrábí výrobky, pro které je ochrana požadována a poznámka místa je obvykle užívána pro označení zeměpisného původu daných výrobků.
21. Podnik Huber a F. Attenberger jsou toho názoru, že vážná možnost, že název bude v budoucnosti užíván pro označování zeměpisného původu pro daný výrobek, stačí k vyloučení registrace tohoto názvu jakožto ochranné známky na základě čl. 3 odst. 1 písm. c) směrnice. Podle nich se toto ustanovení nevztahuje jedině na údaje o původu, které se týkají výroby výrobků.
22. Italská vláda tvrdí, že možnost užívat, ať už pro výrobu nebo obchod, údaj o zeměpisném původu pro označování výrobků, mající nějaké spojení s určitým místem, musí být ponechána ke zhodnocení u každého podniku. Sama možnost užívání údaje pro označování zeměpisného původu je postačující pro aplikaci čl. 3 odst. 1 písm. c) a není nutné, aby možnost obzvláště kvalifikovaná byla nezbytná pro jeho použitelnost.
23. Komise vzala v úvahu, že je na místě vykládat čl. 3 odst. 1 písm. c) v tom smyslu, že existence motivu pro odmítnutí registrace nezávisí na přítomnosti konkrétního nebo opravdového imperativu disponibility ve prospěch třetích osob. V případě módního sportovního zboží by vyzdvihla údaje o zeměpisném původu ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. c), místo nebo oblast, kde bylo toto zboží navrhováno a kde je v tomto případě umístěn podnik, který prováděl výrobu.
24. Nejdříve je třeba uvést, že podle čl. 3 odst. 1 písm. c) směrnice jsou z registrace vyloučeny popisné ochranné známky, a to ochranné známky tvořené výlučně z označení nebo údajů, které mohou sloužit pro označování kategorií výrobků nebo služeb, pro které je tato registrace požadována.
25. Čl. 3 odst. 1 písm. c) směrnice sleduje cíl, který je ve veřejném zájmu a který požaduje aby popisné údaje nebo označení kategorií výroků nebo služeb, pro které je požadována registrace, mohly být volně užívány všemi, v to započítávajíc jako kolektivní ochranné známky nebo ochranné známky složené či grafické. Toto ustanovení tudíž brání, aby taková označení nebo údaje byly vyhrazeny jedinému podniku z důvodu jejich registrace jako ochranné známky.
26. Pokud jde o údaje nebo označení, která mohou sloužit pro označování zeměpisného původu kategorií výrobků, pro které je požadována registrace, zejména zeměpisná jména, existuje veřejný zájem chránit jeho disponibilitu zejména z důvodu jeho schopnosti vyzdvihnout případně jakost a jiné vlastnosti kategorie předmětných výrobků, ale zároveň různě ovlivňovat priority spotřebitelů, např. spojujíc výrobky s místem, které může vyvolat kladné pocity.
27. Veřejný zájem, který tvoří základ ustanovení, jehož výklad je žádán předkládajícím soudem, je na druhé straně prokazován možností vyjádřenou v čl. 15 odst. 2 směrnice, která umožňuje členským státům cestou odchylky z čl. 3 odst. 1 písm. c) stanoví, že údaje nebo označení, schopná sloužit k označování zeměpisného původu výrobků, mohou tvořit kolektivní ochranné známky.
28. Zároveň je třeba uvést, že čl. 6 odst. 1 písm. b) směrnice, na který se předkládající soud odvolává ve svých předběžných otázkách, neodporuje tomu, co bylo stanoveno jako cíl čl. 3 odst. 1 písm. c), na druhé straně ani nemá vliv na výklad tohoto ustanovení. Ovšem čl. 6 odst. 1 písm. b), který dopadá zejména na případy, kdy byla zaregistrována ochranná známka tvořená zcela nebo zčásti zeměpisným jménem, neumožňuje třetím osobám užívání takového jména jako ochranné známky, ale omezuje se na zajištění toho, aby tyto osoby jej mohly užívat popisným způsobem, totiž jako údaje vztahující se k zeměpisnému původu, za podmínky, že toto užívání bude v souladu s poctivými zvyky v průmyslu a obchodě.
29. Dále je třeba poznamenat, že čl. 3 odst. 1 písm. c) směrnice nezakazuje registraci zeměpisných jmen jakožto ochranných známek v samotných případech, kdy tato označují určitá zeměpisná místa, která jsou již proslulá nebo známá pro kategorii dotčených výrobků a která tudíž představují místo, se kterým je spojováno toto zboží v mysli relevantní skupiny osob a tak i v obchodě a u průměrného spotřebitele této kategorie výrobků na území, pro které je registrace požadována.
30. Ze samotného textu čl. 3 odst. 1 písm. c), který se vztahuje na „...údaje, které mohou sloužit ... pro označování ... zeměpisného původu“ vyplývá, že zeměpisná jména způsobilá být užívána podniky, musí být zároveň ponechána disponibilními pro tyto podniky jakožto údaje o zeměpisném původu kategorie předmětných výrobků.
31. Kompetentní orgán musí tedy na základě čl. 3 odst. 1 písm. c) směrnice stanovit, zda zeměpisné jméno, pro které je požadována registrace jako ochranné známky, označuje místo, které v současnosti představuje v mysli relevantní skupiny osob spojení s kategorií předmětných výrobků nebo zda je rozumné v budoucnosti předvídat, že takové spojení může vzniknout.
32. Při úvaze o tom, zda v tomto posledním případě je toto zeměpisné jméno způsobilé v mysli relevantní skupiny osob označovat původ kategorie daných výrobků je třeba zejména přihlédnout ke větší či menší povědomosti, kterou výše uvedení mají o tomto jménu, stejně tak k charakteristickým rysům místa, které tyto označují a ke kategorii předmětných výrobků.
33. Z tohoto pohledu je třeba uvést, že čl. 3 odst. 1 písm. c) v zásadě nebrání registraci zeměpisných jmen, která jsou neznámá relevantní skupině zákazníků, nebo přinejmenším neznámá jakožto označení zeměpisného místa nebo jako jména, pro která z důvodu charakteristických rysů označeného místa (např. hora nebo jezero) není pravděpodobné, že by relevantní skupina osob mohla danou kategorii výrobků spojovat s tímto místem.
34. Je třeba nicméně uvést, že by nemělo být vyloučeno, aby jméno jezera mohlo označovat zeměpisný původ předmětných výrobků ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. c), a to za podmínky, že toto jméno může být vnímáno relevantní skupinou osob jako jméno označující břehy jezera nebo okolní region.
35. Z výše uvedeného vyplývá, že aplikace čl. 3 odst. 1 písm. c) směrnice nezávisí na existenci konkrétního, aktuálního a opravdového imperativu disponibility (Freihaltebedürfnis) ve smyslu německé soudní praxe, tak jak je to uvedeno v bodě 16 větě třetí tohoto rozsudku.
36. Nakonec je třeba uvést, že, jestliže údaj o zeměpisném původu zboží podle čl. 3 odst. 1 písm. c) směrnice je opravdu v daných případech údajem o místě, kde byl výrobek vyroben nebo by mohl být vyroben, tak spojení mezi kategorií výrobků a zeměpisným místem závisí na jiných přidružených skutečnostech, jako např. že výrobek byl vytvořen a navrhnout v daném zeměpisném místě.
37. S ohledem na shora uvedené je namístě odpovědět na předběžné otázky týkající se čl. odst. 1 písm. c) směrnice, a to tak, že tento musí být vykládán v tom smyslu, že:
- nezakazuje registraci zeměpisných jmen jakožto ochranných známek v případech, kdy tato označují místa, která v současnosti představují v mysli relevantní skupiny osob spojení s kategorií předmětných výrobků; zároveň se aplikuje na zeměpisná jména způsobilá být v budoucnosti užívána dotčenými podniky jako údaj o zeměpisném původu dané kategorie výrobků;
- v případech, kdy zeměpisné jméno nepředstavuje v současnosti v mysli relevantní skupiny osob spojení s kategorií předmětných výrobků, příslušný orgán musí zhodnotit, zda je rozumné předvídat, že toto jméno může v mysli relevantní skupiny osob označovat zeměpisný původ této kategorie výrobků;
- při tomto hodnocení je třeba zejména přihlédnout ke větší či menší povědomosti, kterou má relevantní skupina osob o daném zeměpisném jménu, stejně tak k charakteristickým rysům místa jím označovaného a ke kategorii předmětných výrobků;
- spojení mezi předmětným výrobkem a zeměpisným místem nezávisí nezbytně na výrobě výrobku v tomto místě.
K předběžným otázkám týkajících se čl. 3 odst. 3 věty první směrnice
38. Předběžné otázky předkládajícího soudu směřují ve své podstatě k tomu, které požadavky musí být podle čl. 3 odst. 3 věty první směrnice splněny, aby ochranná známka získala užíváním rozlišovací způsobilost. Zejména, zda jsou tyto požadavky rozdílné podle stupně existujícího imperativu disponibility (Freihaltebedürfnis) a zda tato ustanovení zakotvuje požadavky, podle nichž má být zjišťována rozlišovací způsobilost získaná užíváním.
39. Windsurfing Chiemsee tvrdí, že stupeň rozlišovací způsobilosti potřebný na základě čl. 3 odst. 3 je stejný jako ten, který je vyžadován od počátku při registraci ochranné známky, a že z tohoto důvodu není pojem imperativu disponibility důležitý. V případě, že je konstatována rozlišovací způsobilost získaná užíváním, měly by být připuštěny a hodnoceny veškeré důkazní prostředky, zejména ty, které se týkají výtěžku z ochranné známky, nákladů na reklamu a referencí v tisku.
40. Podnik Huber uvádí, že čl. 3 odst. 3 směrnice a čl. 8 odst. 3 německého zákona o ochranných známkách představují „dvě strany mince“:první článek stanoví výsledek, tj. získání rozlišovací způsobilosti, druhý předvídá způsob, kterým je tento výsledek dosahován, totiž implantaci ochranné známky v rámci relevantní skupiny osob jakožto rozlišujícího označení výrobku. Možnost registrace popisného názvu závisí na druhu a zejména stupni existujícího imperativu disponibility. Požadavek, aby implantace popisných názvů zahrnovala více než 50 % relevantní skupiny osob, by měl být slučitelný s čl. 3 odst. 3 směrnice. Huber má mimo jiné za to, že metoda konstatování implantace ochranné známky vyplývá z národního práva.
41. F. Attenberger vychází z toho, že požadavky týkající se rozlišovací způsobilosti ve smyslu čl. 3 odst. 3 směrnice jsou rozdílné od těch, které jsou uvedeny v čl. 3 odst. 1 písm. b), a že pojem rozlišovací způsobilost má stejný význam jako pojem „implantace“ ve smyslu čl. 8 odst. 3 německého zákona o ochranných známkách. Podle něj ochranná známka získala rozlišovací způsobilost užíváním, jestliže alespoň 50% relevantní skupiny osob v rámci členského státu rozpoznalo užívané označení jakožto identifikační obchodní označení. Potřebný stupeň implantace závisí na důležitosti existujícího imperativu disponibility. Závisí na národním soudu, aby na základě ustanovení národního práva určil metodu, podle které má být stanovena rozlišovací způsobilost získaná užíváním.
42. Italská vláda tvrdí, že jestliže ochranná známka obsahující zeměpisný název získala užíváním rozlišovací způsobilost nezávisle na svém grafickém zobrazení, není zde žádný důvod pro odmítnutí nejširší ochrany majiteli dané ochranné známky, a to na úkor třetích osob; takové hodnocení, které vyžaduje v případě absence přesných údajů ve směrnici opatrnost, musí být ponecháno na národním soudu.
43. Komise bere v úvahu, že ochranná známka získala z důvodu svého užívání rozlišovací způsobilost v souladu s čl. 3 odst. 3, jestliže spotřebitel před žádostí o registraci pokládal předmětný údaj za ochrannou známku, a po této stránce je pak imperativ disponibility málo důležitý. Mimo to platí, že stanovení rozlišovací způsobilosti vyžaduje posouzení ve vlastních případech, aniž by bylo nezbytné dokazovat implantaci zahrnující více než 50% relevantní skupiny osob. Podle Komise je třeba brát v úvahu nejen průzkum veřejného mínění, ale zároveň např. stanoviska obchodních či průmyslových komor, profesionálních sdružení nebo odborníků.
44. Na prvním místě je třeba připomenout, že čl. 3 odst. 3 stanoví, že označení může získat daným užíváním rozlišovací způsobilost, kterou nemělo zpočátku a může být tedy zaregistrováno jako ochranná známka. Je to tedy užívání, kterým označení získává rozlišovací způsobilost, která je podmínkou pro jeho registraci.
45. Čl. 3 odst. 3 tudíž přináší důležité zmírnění pravidla stanoveného v čl. 3 odst. 1 písm. b), c) a d), podle kterého jsou z registrace vyloučeny, pokud se týče ochranných známek postrádajících rozlišovací způsobilost, popisné ochranné známky výlučně tvořené údaji, které jsou obvyklé v běžné řeči nebo v zavedených obchodních zvyklostech.
46. Na druhém místě je třeba uvést, že rozlišovací způsobilost ochranné známky získaná užíváním, přesně jako rozlišovací způsobilost, která podle čl. 3 odst. 1 písm. b) představuje jednu z hlavních podmínek registrace ochranné známky znamená, že tato ochranná známka je způsobilá identifikovat výrobek, pro který je registrace požadována, jako výrobek pocházející od určitého podniku, a tedy rozlišovat tento výrobek od výrobků ostatních podniků.
47. Z toho vyplývá, že zeměpisný název může být zaregistrován jako ochranná známka, jestliže se užíváním stal způsobilým identifikovat výrobek, pro který je registrace požadována jako výrobek pocházející od určitého podniku, a tedy rozlišovat tento výrobek od výrobků ostatních podniků. Jen v takovém případě zeměpisný název získal nový rozsah a význam, který není jen popisný a ospravedlňuje svoji registraci jakožto ochranné známky.
48. Windsurfing Chiemsee a Komise mají proto pravdu, když uvádějí, že čl. 3 odst. 3 nepřipouští rozlišení rozlišovací způsobilosti podle vnímaného zájmu udržet zeměpisné jméno disponibilní pro užívání jinými podniky.
49. Při posuzování, zda ochranná známka získala užíváním rozlišovací způsobilost, musí příslušný orgán celkově zhodnotit prvky, které mohou prokazovat, že ochranná známka se stala způsobilou identifikovat příslušný výrobek, jako výrobek pocházející od určitého podniku a tedy rozlišovat tento výrobek od výrobků ostatních podniků.
50. V této souvislosti je třeba vzít v úvahu zejména specifický charakter daného zeměpisného jména. V případě velmi známého zeměpisného jména je toto způsobilé získat rozlišovací způsobilost ve smyslu čl. 3 odst. 3 směrnice, jen když existuje déletrvající a intensivní užívání ochranné známky podnikem, který požaduje registraci. A fortiori, jestliže se jedná o jméno již dobře známé jako údaj o zeměpisném původu určité kategorie výrobků, je třeba, aby u podniku požadujícího svou registraci pro výrobek stejné kategorie bylo dáno užívání ochranné známky, jehož délka a intenzita jsou obzvláště obecně známé.
51. Při posuzování rozlišovací způsobilosti ochranné známky, která je předmětem žádosti o registraci, mohou být zároveň brány v úvahu část trhu dotčeného ochrannou známkou, intenzita, zeměpisná rozloha a doba trvání užívání této ochranné známky, výše podporujících investic podniku, podíl relevantní skupiny osob, který díky ochranné známce identifikuje výrobek pocházející od určitého podniku, jakož i stanoviska obchodních či průmyslových komor nebo jiných profesionálních sdružení.
52. Jestliže se na základě takovýchto činitelů příslušný orgán domnívá, že relevantní skupina osob nebo alespoň její významná část identifikovala díky ochranné známce výrobek pocházející od určitého podniku, musí stanovit, že podmínka pro ochranné známky vyžadovaná čl. 3 odst. 3 je splněna. Nicméně okolnosti, za kterých může být taková podmínka pokládána za postačující, by neměly být postaveny na všeobecných a abstraktních údajích, např. takových jako je určitá procentní sazba.
53. Co se týče otázky vztahující se k metodě, která umožňuje stanovit rozlišovací způsobilost ochranné známky, jež má být zaregistrována, je třeba uvést, že komunitární právo nebrání tomu, aby se příslušný orgán zjišťující v této souvislosti zvláštní okolnosti obrátil, za podmínek stanovených jeho národním právem, na průzkum veřejného mínění k objasnění svého rozhodnutí (viz v tomto smyslu rozsudek ze dne 16. července 1998, Gut Springen et Husky, C-210/96,Sb. rozh. sv. I., str. 4657, bod 37).
54. S ohledem na shora uvedené je namístě odpovědět na předběžné otázky týkající se čl. 3 odst. 3 věty první směrnice, a to tak, že tento musí být vykládán v tom smyslu, že:
- rozlišovací způsobilost ochranné známky získaná užíváním znamená, že ochranná známka je způsobilá identifikovat výrobek, pro který je registrace požadována, jako výrobek pocházející od určitého podniku, a tedy rozlišovat tento výrobek od výrobků ostatních podniků;
- nedovoluje, aby se pojem rozlišovací způsobilost lišil podle vnímaného zájmu udržet zeměpisné jméno disponibilní pro užívání jinými podniky;
- při posuzování, zda ochranná známka získala užíváním rozlišovací způsobilost, musí příslušný orgán celkově zhodnotit prvky, které mohou prokazovat, že ochranná známka se stala způsobilou identifikovat příslušný výrobek, jako výrobek pocházející od určitého podniku, a tedy rozlišovat tento výrobek od výrobků ostatních podniků;
- jestliže se příslušný orgán domnívá, že významná část relevantní skupiny osob identifikuje díky ochranné známce výrobek jako výrobek pocházející od určitého podniku, musí stanovit, že podmínka požadovaná pro registraci je splněna;
- komunitární právo nebrání tomu, aby se příslušný orgán zjišťující zvláštní okolnosti pro stanovení rozlišovací způsobilosti ochranné známky, jejíž registrace je požadována, obrátil za podmínek stanovených jeho národním právem na průzkum veřejného mínění určený k objasnění jeho rozhodnutí.
Poznámka:
Význam předkládaného rozhodnutí Evropského soudního dvora spočívá jednak v přesném vymezení působnosti předmětných ustanovení směrnice č. 89/104 ke sbližování zákonů členských států o ochranných známkách upravujících tzv. výluky (překážky) ze zápisné způsobilosti, jednak v potvrzení významu veřejného zájmu při hodnocení rozlišovací způsobilosti získané užíváním u popisného označení.
Komentářový výklad k tomuto rozhodnutí1 v této souvislosti zmiňuje právní závěry generálního advokáta M. G. Cosmase. Podle něj nejsou vyloučeny z registrace všechny zeměpisné údaje, ale jen ty, které pro neexistenci důkazů o jejich distinktivnosti získané užíváním postrádají rozlišovací způsobilost. Generální advokát odmítl možnost, že by směrnice uznávala jako hlavní zásadu možnost volně užívat určitá označení ostatními obchodníky v případech, kde tito mají legitimní zájem na jejich užívání. Z tohoto pohledu je podle něj jediným přípustným principem stanoveným směrnicí ten, že určité označení by mohlo být zaregistrováno jako ochranná známka jedině tehdy, jestliže by nebylo konfliktní se staršími ochrannými známkami jiných subjektů.
Generální advokát dále poukazuje na dvě dřívější (před přijetím směrnice) zcela rozdílné tendence v členských státech ohledně registrace zeměpisných označení, které charakterizuje jako flexibilní a rigidní. Flexibilní přístup, příznačný např. pro Francii, Itálii nebo země Beneluxu, připouštěl registraci zeměpisných jmen jako ochranných známek i za předpokladu, že tato nevykazovala úzké spojení s předmětným zbožím. Rigidní přístup, typický pro Německo, Velkou Británii či skandinávské země, odmítal zeměpisné ochranné známky vždy kdy bylo pravděpodobné, že by ostatní obchodníci s daným zbožím mohli v budoucnosti požadovat užívání předmětného označení a kde by proto nebylo ve veřejném zájmu udělit monopol. Tento druhý přístup pak generální advokát považuje za neslučitelný se směrnicí. V této souvislosti podrobuje kritice rozhodnutí německých a anglických soudů, zejména pak rozhodnutí Sněmovny lordů v případě York Trade Mark z roku 1982, kde odmítnutí registrace ochranné známky skládající se ze slova „York“ a vyobrazení javorového listu pro přívěsy bylo založeno na té skutečnosti, že „město (York) má zřetelně existující strojírenskou základnu a zdá se zcela rozumné předpokládat, že v blízké budoucnosti, když ne nyní, zde mohou být přívěsy, návěsy nebo nákladní kontejnery včetně těch nejdokonalejších druhů vyráběny“.2 Sněmovna lordů tak považovala za pravděpodobné, že by v budoucnosti mohli ostatní obchodníci též požadovat pro své vlastní přívěsy vyjíždějící z nebo blízkosti města Yorku užívání slova „York“. Uznávala přitom, že dané označení získalo 100% rozlišující způsobilost pro předmětný výrobek. Jeho registraci však odmítla z toho důvodu, že spadalo do třídy označení, která by nemohla být ve veřejném zájmu monopolizována.
Rozhodnutí Evropského soudního dvora je zajímavé a inspirativní i z pohledu našeho právního řádu, neboť zákon č. 137/1995 Sb., o ochranných známkách, důsledně vychází z pojetí známkoprávní ochrany, jak vyplývá zejména ze směrnice č. 89/104. Jako jednu z absolutních překážek zápisné způsobilosti, které mají veřejnoprávní povahu a které jsou ex officio vznášeny Úřadem průmyslového vlastnictví, přitom v ustanovení § 2 odst. 2 písm. c) uvádí tu skutečnost, že označení je tvořeno výlučně z údajů o zeměpisném původu. Určité zmírnění tohoto režimu pak představuje odst. 2 výše zmiňovaného ustanovení, které nevylučuje registraci daného označení, jestliže přihlašovatel prokáže, že takové označení užíváním v obchodním styku, které započalo nejméně dva roky před podáním přihlášky ochranné známky, získalo rozlišovací způsobilost pro jeho výrobky či služby a stalo se tak pro ně příznačným.
Mgr. Pavel Utěšený, Brno
____________
1Fox, A. Does the Trade Mark Harmonisation Directive Recognise a Public Interest in Keeping Non-distinctive Sings Free for Use. European Intellectual Property Review, N°1, London: Sweet & Maxwell, 2000, s. 1-6.
2 (1984) R. P. C. 231 at 238.
čl. 3 odst. 1 písm. c) a odst. 3 směrnice č. 89/104/EHS Rady z 21. 12. 1988
Žalobcem výchozího německého řízení je společnost Windsurfing Chiemsee Produktions- und Vertriebs GmbH(WSC). Tato prodává moderní sportovní zboží, které nese název „Chiemsee“. „Chiemsee“ je současně největší jezero v Bavorsku. Žalobce požaduje, aby žalovaným bylo zakázáno užívat název „Chiemsee“ pro označování jimi vyráběného sportovního oblečení. Odvolává se přitom na to, že i přes odlišnosti v grafických podobách označení charakterizujících dané výrobky, existuje nebezpečí záměny s jeho zaregistrovanou ochrannou známkou obsahující název „Chiemsee“. Žalovaní na druhou stranu uvádějí, že výraz „Chiemsee“, jakožto údaj označující zeměpisný původ, a který z tohoto důvodu musí zůstat disponibilní, není způsobilý ochrany, takže jeho užívání v jiných grafických podobách než těch od Windsurfing Chiemsee by nemělo vyvolat nebezpečí záměny. Zemský soud v Mnichově, který se daným sporem na národní úrovni zabýval, požádal Evropský soudní dvůr o rozhodnutí série předběžných otázek, jejichž podstatou bylo posouzení rozlišovací způsobilosti a tím i zaregistrovatelnosti údaje o zeměpisném původu jako ochranné známky. Evropský soudní dvůr čl. 3 odst. 1 písm. c) vyložil tak, že tento nevylučuje registraci všech výlučně zeměpisných označení.
1. Čl. 3 odst. 1 písm. c) směrnice musí být vykládán v tom smyslu, že:
- nezakazuje registraci zeměpisných jmen jakožto ochranných známek v případech, kdy tato označují místa, která v současnosti představují v mysli relevantní skupiny osob spojení s kategorií předmětných výrobků; zároveň se aplikuje na zeměpisná jména způsobilá být v budoucnosti užívána dotčenými podniky jako údaj o zeměpisném původu dané kategorie výrobků:
- v případech, kdy zeměpisné jméno v současnosti nepředstavuje v mysli relevantní skupiny osob spojení s kategorií předmětných výrobků, příslušný orgán musí zhodnotit, zda je rozumné předvídat, že toto jméno může v mysli relevantní skupiny osob označovat zeměpisný původ této kategorie výrobků;
- při tomto hodnocení je třeba zejména přihlédnout ke větší či menší povědomosti, kterou má relevantní skupina osob o daném zeměpisném jménu, stejně tak k charakteristickým rysům místa jím označovaného a ke kategorii předmětných výrobků;
- spojení mezi předmětným výrobkem a zeměpisným místem nezávisí nezbytně na výrobě výrobku v tomto místě.
2. Čl. 3. odst. 3 věta první směrnice musí být vykládán v tom smyslu, že:
- rozlišovací způsobilost ochranné známky získaná užíváním znamená, že ochranná známka je způsobilá identifikovat výrobek, pro který je registrace požadována, jako výrobek pocházející od určitého podniku, a tedy rozlišovat tento výrobek od výrobků ostatních podniků;
- nedovoluje, aby se pojem rozlišovací způsobilost lišil podle vnímaného zájmu udržet zeměpisné jméno disponibilní pro užívání jinými podniky;
- při posuzování, zda ochranná známka získala užíváním rozlišovací způsobilost, musí příslušný orgán celkově zhodnotit prvky, které mohou prokazovat, že ochranná známka se stala způsobilou identifikovat příslušný výrobek, jako výrobek pocházející od určitého podniku, a tedy rozlišovat tento výrobek od výrobků ostatních podniků;
- jestliže se příslušný orgán domnívá, že významná část relevantní skupiny osob identifikuje díky ochranné známce výrobek jako výrobek pocházející od určitého podniku, musí stanovit, že podmínka požadovaná pro registraci je splněna;
- komunitární právo nebrání tomu, aby se příslušný orgán zjišťují zvláštní okolnosti pro stanovení rozlišovací způsobilosti ochranné známky, jejíž registrace je požadována, obrátil za podmínek stanovených jeho národním právem na průzkum veřejného mínění určený k objasnění jeho rozhodnutí․
Evropský soudní dvůr - rozsudek ze 4. 5. 1999, spojené právní věci C-108/97 a C-109/97 - Windsurfing Chiemsee Produktions- und Vertriebs GmbH (WSC) v. Bootsund Segelzubehör Walter Huber and Franz Attenberger
K věci:
K evropskému soudnímu dvoru byly Zemským soudem v Mnichově (Landgericht München I) v rámci sporu řešeného před soudy v SRN vzneseny na základě čl. 234 (ex-článek 177) předběžné otázky týkající se výkladu čl. 3 odst. 1 písm. c) a odst. 3 První směrnice Rady EHS č. 89/104 ke sbližování zákonů členských států o ochranných známkách (dále jen „směrnice“).
Tyto předběžné otázky byly vzneseny v rámci dvou právních sporů vzniklých mezi žalující společností Windsurfing Chiemsee Produktions- und Vertriebs GmbH(WSC) na straně jedné a Boots- und Segelzubehör Walter Huber a Franz Attenberger jako žalovanými na straně druhé, a týkajících se užívání názvu Chiemsee pro prodej sportovního oblečení žalovanými. Při posuzování daných případů vzal Evropský soudní dvůr v úvahu jednak úpravu komunitární, jednak právní úpravu národní, německou.
Komunitární úprava
Čl. 2 směrnice, nazvaný „Označení, která mohou tvořit ochrannou známku“, stanoví:
Ochrannou známku mohou tvořit jakákoli označení, schopná grafického ztvárnění, zejména slova, včetně vlastních jmen, kreseb, písmen, číslic, tvaru výrobku nebo jeho balení, pokud jsou tato označení schopna odlišit výrobky nebo služby jednoho podniku od výrobků či služeb podniků jiných.
Čl. 3 směrnice, nazvaný „Důvody pro zamítnutí nebo neplatnost“, stanoví:
1. Budou odmítnuty k registraci a byly-li zapsány, budou prohlášeny neplatnými:
a) označení, která nemohou tvořit ochrannou známku;
b) ochranné známky, které postrádají rozlišovací způsobilost;
c) ochranné známky, které jsou tvořeny výlučně označeními nebo údaji, které mohou sloužit v obchodě k označení druhu, jakosti, množství, účelu, hodnoty, zeměpisného původu nebo doby výroby výrobku nebo poskytnutí služby nebo jiných vlastností výrobků nebo služeb;
d) ochranné známky, které jsou tvořeny výlučně označeními nebo údaji, které se staly obvyklými v běžném jazyce nebo v bona fide a zavedených obchodních zvyklostech;
. . . .
g) ochranné známky, které jsou takové povahy, že by mohly vést ke klamání veřejnosti, např. o povaze, jakosti nebo zeměpisném původu výrobku nebo služby;
3. Ochranná známka nebude odmítnuta k registraci nebo, jestliže je zaregistrována, nebude prohlášena za neplatnou podle odstavce 1 písm. b), c), nebo d), pokud před podáním přihlášky v důsledku užívání získala rozlišovací způsobilost. Každý členský stát může stanovit, že toto ustanovení se použije také v případě, jestliže rozlišovací způsobilost byla získána po dni podání přihlášky nebo po dni registrace.
Čl. 6 směrnice, nazvaný „Omezení účinků ochranné známky“, stanoví:
1. Ochranná známka neopravňuje majitele, aby zakázal třetím osobám užívat v obchodním styku:
. . . .
b) údaje týkající se druhu, jakosti, množství, účelu, hodnoty, zeměpisného původu nebo doby výroby výrobku nebo poskytnutí služby nebo jiných vlastností výrobků nebo služeb;
. . . .
pokud je toto užívání v souladu s pravidly poctivého styku v průmyslu a obchodě.
Čl. 15 odst. 2 směrnice, nazvaný „Zvláštní ustanovení o známkách kolektivních, záručních a certifikačních“, stanoví:
Odchýlením se od čl. 3 odst. 1 písm. c) mohou členské státy stanovit, že označení nebo údaje, které mohou v obchodě sloužit k označení zeměpisného původu, mohou tvořit ochranné známky kolektivní, garanční nebo certifikační. Taková známka neopravňuje majitele, aby zakázal třetí straně užívat v obchodě tyto označení nebo údaje, pokud je toto užívání v souladu s pravidly poctivého styku v průmyslu a obchodě; zejména takovou známkou nelze uplatnit vůči třetí osobě, která je oprávněna zeměpisný název používat.
Národní úprava
Německý zákon o ochranných známkách (Markengesetz), který nabyl účinnosti 1. ledna 1995, transponoval směrnici do německého právního řádu. Podle jeho čl. 8 odst. 2 bod 2 jsou vyloučeny z registrace ochranné známky, „které jsou tvořeny výlučně ... údaji, které mohou sloužit v obchodě k označení ... zeměpisného původu ... nebo jiných vlastností zboží“. V souladu s čl. 3 odst. 2 německého zákona o ochranných známkách se čl. 8 odst. 2 bod 2 nepoužije, „jestliže se ochranná známka vžila do podvědomí relevantní skupiny osob přede dnem registrace v souvislosti s užíváním pro zboží..., pro které byla její registrace požadována“.
Podstata sporu a předběžné otázky
Chiemsee je se svojí rozlohou 80 km2 největší jezero v Bavorsku. Jedná se o místo oceňované turisty, kde se provozují vodní sporty, zejména surfování. Okolní region, nazvaný Chiemgau, se vyznačuje zemědělskými aktivitami.
Windsurfing Chiemsee, založený na březích Chiemsee, prodává módní sportovní oblečení a boty, jakož i jiné sportovní zboží navrhované sesterskou společností založenou na stejném místě, ale vyrábějící jinde. Toto zboží nese název Chiemsee. Mezi roky 1992 a 1994 si Windsurfing Chiemsee v Německu tento název zaregistroval jako obrazovou ochrannou známku, a to ve formě různých grafických ztvárněních doprovázených často doplňujícími prvky nebo poznámkami, jako např. Chiemsee Jeans nebo Windsurfing - Chiemsee - Active Wear.
Podle předkládajícího soudu neexistuje žádná německá ochranná známka chránící výraz Chiemsee jako takový. Až doposud pokládaly ve vztahu k registraci německé kompetentní orgány výraz Chiemsee jako údaj, který může sloužit pro označení zeměpisného původu a, v důsledku toho, jako nezpůsobilý k registraci jako ochranné známky. Na druhé straně registrovali jako obrazovou ochrannou známku nejrůznější vlastní grafická ztvárnění slova Chiemsee a doprovázející je doplňující poznámky.
Podnik Huber prodává od roku 1995 ve městě nacházejícím se na březích Chiemsee sportovní oblečení „t-shirts“ a „sweat-shirts“, které označuje výrazem Chiemsee, který je zobrazován v grafické podobě odlišné od té, která je typická pro ochranné známky identifikující výrobky Windsurfing Chiemsee.
Co se týče F. Attenbergera, ten prodává v okolí Chiemsee sportovní oblečení stejného typu, které stejně tak označuje výrazem Chiemsee, ale užívá přitom od Windsurfing Chiemsee rozdílných grafických podob a doplňujících poznámek.
V daných právních sporech se společnost Windsurfing Chiemsee bránila užívání názvu Chiemsee podniky Huber a F. Attenberger dovolávaje se přitom toho, že přes odlišnosti v grafických podobách charakterizující dané výrobky, existuje nebezpečí záměny s jeho názvem Chiemsee, které udává jako známé veřejnosti a užívané v této podobě již od roku 1990.
Žalovaní na druhou stranu uvádějí, že výraz Chiemsee, jakožto údaj označující zeměpisný původ, a který z tohoto důvodu musí zůstat disponibilní, není způsobilý ochrany, takže jeho užívání v jiných grafických podobách než těch od Windsurfing Chiemsee by nemělo vyvolat nebezpečí záměny.
Ve svých rozhodnutích o předložení věci Evropskému soudnímu dvoru k posouzení Zemský soud v Mnichově vyzdvihl následující:
- jestliže se ochranná známka z popisného údaje ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. c), graficky neobvykle zobrazeného, spočívají rozlišovací způsobilost a rozsah ochrany této ochranné známky na zvláštních grafických prvních. Nebezpečí záměny by mělo vyplývat z podobnosti těchto prvků a ne ze shody popisných částí;
- jestliže kompetentní orgán zaregistroval ochrannou známku jen na základě zvláštní grafické podoby daného výrazu samotného nezpůsobilého ochrany, může soudce při úvaze o porušování práv k ochranné známce dojít k závěru, že samotný výraz může požívat ochrany a definovat „celkový dojem“ a rozlišovací způsobilost sporné ochranné známky způsobem odlišným od registrujícího orgánu;
- je důležité určit, zda a v jaké míře je interpretace čl. 3 odst. 1 písm. c) směrnice určená a omezená imperativem disponibility (Freihaltebedürfnis), který v souladu s německou judikaturou musí být konkrétní, aktuální a opravdový. Jestliže tento není brán v úvahu, výraz Chiemsee je automaticky podřizen čl. 3 odst. 1 písm. c) směrnice, poněvadž může v tomto stavu sloužit pro označení zeměpisného původu textilního zboží. Naopak, jestliže je „opravdový imperativ disponibility“ na místě, je třeba zároveň brát v úvahu tu skutečnost, že na březích Chiemsee neexistuje textilní průmysl. Výrobky žalobce tam jsou navrhované, ale vyráběny jsou v cizině;
- v daném případě je mimo to kladena otázka, zda výraz Chiemsee může být v důsledku užívání chráněn jakožto ochranná známka bez registrace v souladu s čl. 4 bod 2 německého zákona o ochranných známkách, jehož základem je čl. 3 odst. 3 směrnice;
- je důležité položit si otázku, zda čl. 3 odst. 3 směrnice implikuje, že označení je způsobilé k registraci, když bylo užíváno jako ochranná známka velmi dlouho a v míře postačující k tomu, aby nezanedbatelná část relevantní skupiny osob jej vnímala jako ochrannou známku, nebo zda, jak navádí německý zákonodárce použitím pojmu implantace (něm. Verkehrsdurchsetzung) v čl. 8 odst. 3 německého zákona o ochranných známkách, mají být aplikovány přísné požadavky až doposud užívané v německé praxi, což by inter alia předpokládalo, že potřebný stupeň „implantace“ se mění v závislosti na důležitosti zájmu udržet disponibilitu názvu (Freihalteinteresse).
Za těchto okolností Zemský soud v Mnichově, považující výklad směrnice za nezbytný, rozhodl o odložení svého rozhodnutí a položil Evropskému soudnímu dvoru následující předběžné správy.
1. Předběžné otázky týkající se čl. 3 odst. 1 písm. c):
Musí být čl. 3 odst. 1 písm. c) vykládán v tom smyslu, že je dostačující možnost užívání názvu u označování zeměpisného původu nebo je třeba, aby tato možnost byla konkrétně myslitelná (v tom smyslu, že ostatní podobné podniky používají už tento výraz pro označování zeměpisného původu jejich výrobku stejným způsobem nebo alespoň, že jsou zde zvláštní důvody dovolující předvídat takové užívání v blízké budoucnosti), nebo zda je třeba, aby navíc existovala potřeba užívat tento název pro označování zeměpisného původu daného zboží, nebo je mimoto ještě nezbytné, aby existovala speciální potřeba pro užívání tohoto údaje o původu motivovaná např. tím, že výrobky uvedeného druhu, které byly vyrobeny v této oblasti, požívají určitého image?
Představuje omezení účinků ochranné známky na základě čl. 6 odst. 1 písm. b) závažnou skutečnost pro širší nebo užší interpretaci čl. 3 odst. 1 písm. c), co se týče údajů o zeměpisném původu?
Jsou údaji o původu výrobku podřízené čl. 3 odst. 1 písm. c) jedině ty, které se vztahují na výrobu výrobku v daném místě nebo stačí, aby tam byly tyto výrobky komercionalizovány, nebo v případě výroby textilních výrobků stačí, aby tyto byly v dané oblasti navrhovány a v této podobě poté jinými podle stanovené procedury vyráběny?
2. Předběžné otázky týkající se čl. 3 odst. 3 věty první:
Jaké jsou požadavky vyplývající z tohoto ustanovení pro zaregistrování popisného názvu ve smyslu čl. 3 odst. 3 písm. c)?
Obzvláště: jsou tyto požadavky ve všech případech stejné nebo jsou rozdílné podle stupně existujícího imperativu disponibility?
Je slučitelná s tímto ustanovením zásada, zejména aktuální německé soudní praxe, vyžadující pro popisné názvy, na které se vztahuje, imperativ disponibility, existenci a důkaz implantace zahrnující více než 50% relevantní skupiny osob?
Zakotvuje toto ustanovení požadavky na úpravu, podle níž má být zjišťována rozlišovací způsobilost získaná užíváním?
Z odůvodnění:
K předběžným otázkám týkajících se čl. 3 odst. 3 písm. c) věty první směrnice
19. Předběžné otázky, které je vhodné posoudit společně, směřují ve své podstatě k tomu, za jakých podmínek čl. 3 odst. 1 písm. c) směrnice brání registraci ochranné známky tvořené výlučně zeměpisným jménem. Zejména:
- zda aplikace čl. 3 odst. 1 písm. c) závisí na přítomnosti konkrétního, aktuálního nebo opravdového imperativu disponibility, a
- jaké spojení musí existovat mezi zeměpisným místem a výrobky, pro které je požadována registrace zeměpisného jména tohoto místa jakožto ochranné známky.
20. Windsurfing Chiemsee tvrdí, že čl. 3 odst. 1 písm. c) směrnice vylučuje registraci údaje o zeměpisném původu jakožto ochranné známky, jen když tento údaj ve skutečnosti označuje určité místo, několik podniků tam vyrábí výrobky, pro které je ochrana požadována a poznámka místa je obvykle užívána pro označení zeměpisného původu daných výrobků.
21. Podnik Huber a F. Attenberger jsou toho názoru, že vážná možnost, že název bude v budoucnosti užíván pro označování zeměpisného původu pro daný výrobek, stačí k vyloučení registrace tohoto názvu jakožto ochranné známky na základě čl. 3 odst. 1 písm. c) směrnice. Podle nich se toto ustanovení nevztahuje jedině na údaje o původu, které se týkají výroby výrobků.
22. Italská vláda tvrdí, že možnost užívat, ať už pro výrobu nebo obchod, údaj o zeměpisném původu pro označování výrobků, mající nějaké spojení s určitým místem, musí být ponechána ke zhodnocení u každého podniku. Sama možnost užívání údaje pro označování zeměpisného původu je postačující pro aplikaci čl. 3 odst. 1 písm. c) a není nutné, aby možnost obzvláště kvalifikovaná byla nezbytná pro jeho použitelnost.
23. Komise vzala v úvahu, že je na místě vykládat čl. 3 odst. 1 písm. c) v tom smyslu, že existence motivu pro odmítnutí registrace nezávisí na přítomnosti konkrétního nebo opravdového imperativu disponibility ve prospěch třetích osob. V případě módního sportovního zboží by vyzdvihla údaje o zeměpisném původu ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. c), místo nebo oblast, kde bylo toto zboží navrhováno a kde je v tomto případě umístěn podnik, který prováděl výrobu.
24. Nejdříve je třeba uvést, že podle čl. 3 odst. 1 písm. c) směrnice jsou z registrace vyloučeny popisné ochranné známky, a to ochranné známky tvořené výlučně z označení nebo údajů, které mohou sloužit pro označování kategorií výrobků nebo služeb, pro které je tato registrace požadována.
25. Čl. 3 odst. 1 písm. c) směrnice sleduje cíl, který je ve veřejném zájmu a který požaduje aby popisné údaje nebo označení kategorií výroků nebo služeb, pro které je požadována registrace, mohly být volně užívány všemi, v to započítávajíc jako kolektivní ochranné známky nebo ochranné známky složené či grafické. Toto ustanovení tudíž brání, aby taková označení nebo údaje byly vyhrazeny jedinému podniku z důvodu jejich registrace jako ochranné známky.
26. Pokud jde o údaje nebo označení, která mohou sloužit pro označování zeměpisného původu kategorií výrobků, pro které je požadována registrace, zejména zeměpisná jména, existuje veřejný zájem chránit jeho disponibilitu zejména z důvodu jeho schopnosti vyzdvihnout případně jakost a jiné vlastnosti kategorie předmětných výrobků, ale zároveň různě ovlivňovat priority spotřebitelů, např. spojujíc výrobky s místem, které může vyvolat kladné pocity.
27. Veřejný zájem, který tvoří základ ustanovení, jehož výklad je žádán předkládajícím soudem, je na druhé straně prokazován možností vyjádřenou v čl. 15 odst. 2 směrnice, která umožňuje členským státům cestou odchylky z čl. 3 odst. 1 písm. c) stanoví, že údaje nebo označení, schopná sloužit k označování zeměpisného původu výrobků, mohou tvořit kolektivní ochranné známky.
28. Zároveň je třeba uvést, že čl. 6 odst. 1 písm. b) směrnice, na který se předkládající soud odvolává ve svých předběžných otázkách, neodporuje tomu, co bylo stanoveno jako cíl čl. 3 odst. 1 písm. c), na druhé straně ani nemá vliv na výklad tohoto ustanovení. Ovšem čl. 6 odst. 1 písm. b), který dopadá zejména na případy, kdy byla zaregistrována ochranná známka tvořená zcela nebo zčásti zeměpisným jménem, neumožňuje třetím osobám užívání takového jména jako ochranné známky, ale omezuje se na zajištění toho, aby tyto osoby jej mohly užívat popisným způsobem, totiž jako údaje vztahující se k zeměpisnému původu, za podmínky, že toto užívání bude v souladu s poctivými zvyky v průmyslu a obchodě.
29. Dále je třeba poznamenat, že čl. 3 odst. 1 písm. c) směrnice nezakazuje registraci zeměpisných jmen jakožto ochranných známek v samotných případech, kdy tato označují určitá zeměpisná místa, která jsou již proslulá nebo známá pro kategorii dotčených výrobků a která tudíž představují místo, se kterým je spojováno toto zboží v mysli relevantní skupiny osob a tak i v obchodě a u průměrného spotřebitele této kategorie výrobků na území, pro které je registrace požadována.
30. Ze samotného textu čl. 3 odst. 1 písm. c), který se vztahuje na „...údaje, které mohou sloužit ... pro označování ... zeměpisného původu“ vyplývá, že zeměpisná jména způsobilá být užívána podniky, musí být zároveň ponechána disponibilními pro tyto podniky jakožto údaje o zeměpisném původu kategorie předmětných výrobků.
31. Kompetentní orgán musí tedy na základě čl. 3 odst. 1 písm. c) směrnice stanovit, zda zeměpisné jméno, pro které je požadována registrace jako ochranné známky, označuje místo, které v současnosti představuje v mysli relevantní skupiny osob spojení s kategorií předmětných výrobků nebo zda je rozumné v budoucnosti předvídat, že takové spojení může vzniknout.
32. Při úvaze o tom, zda v tomto posledním případě je toto zeměpisné jméno způsobilé v mysli relevantní skupiny osob označovat původ kategorie daných výrobků je třeba zejména přihlédnout ke větší či menší povědomosti, kterou výše uvedení mají o tomto jménu, stejně tak k charakteristickým rysům místa, které tyto označují a ke kategorii předmětných výrobků.
33. Z tohoto pohledu je třeba uvést, že čl. 3 odst. 1 písm. c) v zásadě nebrání registraci zeměpisných jmen, která jsou neznámá relevantní skupině zákazníků, nebo přinejmenším neznámá jakožto označení zeměpisného místa nebo jako jména, pro která z důvodu charakteristických rysů označeného místa (např. hora nebo jezero) není pravděpodobné, že by relevantní skupina osob mohla danou kategorii výrobků spojovat s tímto místem.
34. Je třeba nicméně uvést, že by nemělo být vyloučeno, aby jméno jezera mohlo označovat zeměpisný původ předmětných výrobků ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. c), a to za podmínky, že toto jméno může být vnímáno relevantní skupinou osob jako jméno označující břehy jezera nebo okolní region.
35. Z výše uvedeného vyplývá, že aplikace čl. 3 odst. 1 písm. c) směrnice nezávisí na existenci konkrétního, aktuálního a opravdového imperativu disponibility (Freihaltebedürfnis) ve smyslu německé soudní praxe, tak jak je to uvedeno v bodě 16 větě třetí tohoto rozsudku.
36. Nakonec je třeba uvést, že, jestliže údaj o zeměpisném původu zboží podle čl. 3 odst. 1 písm. c) směrnice je opravdu v daných případech údajem o místě, kde byl výrobek vyroben nebo by mohl být vyroben, tak spojení mezi kategorií výrobků a zeměpisným místem závisí na jiných přidružených skutečnostech, jako např. že výrobek byl vytvořen a navrhnout v daném zeměpisném místě.
37. S ohledem na shora uvedené je namístě odpovědět na předběžné otázky týkající se čl. odst. 1 písm. c) směrnice, a to tak, že tento musí být vykládán v tom smyslu, že:
- nezakazuje registraci zeměpisných jmen jakožto ochranných známek v případech, kdy tato označují místa, která v současnosti představují v mysli relevantní skupiny osob spojení s kategorií předmětných výrobků; zároveň se aplikuje na zeměpisná jména způsobilá být v budoucnosti užívána dotčenými podniky jako údaj o zeměpisném původu dané kategorie výrobků;
- v případech, kdy zeměpisné jméno nepředstavuje v současnosti v mysli relevantní skupiny osob spojení s kategorií předmětných výrobků, příslušný orgán musí zhodnotit, zda je rozumné předvídat, že toto jméno může v mysli relevantní skupiny osob označovat zeměpisný původ této kategorie výrobků;
- při tomto hodnocení je třeba zejména přihlédnout ke větší či menší povědomosti, kterou má relevantní skupina osob o daném zeměpisném jménu, stejně tak k charakteristickým rysům místa jím označovaného a ke kategorii předmětných výrobků;
- spojení mezi předmětným výrobkem a zeměpisným místem nezávisí nezbytně na výrobě výrobku v tomto místě.
K předběžným otázkám týkajících se čl. 3 odst. 3 věty první směrnice
38. Předběžné otázky předkládajícího soudu směřují ve své podstatě k tomu, které požadavky musí být podle čl. 3 odst. 3 věty první směrnice splněny, aby ochranná známka získala užíváním rozlišovací způsobilost. Zejména, zda jsou tyto požadavky rozdílné podle stupně existujícího imperativu disponibility (Freihaltebedürfnis) a zda tato ustanovení zakotvuje požadavky, podle nichž má být zjišťována rozlišovací způsobilost získaná užíváním.
39. Windsurfing Chiemsee tvrdí, že stupeň rozlišovací způsobilosti potřebný na základě čl. 3 odst. 3 je stejný jako ten, který je vyžadován od počátku při registraci ochranné známky, a že z tohoto důvodu není pojem imperativu disponibility důležitý. V případě, že je konstatována rozlišovací způsobilost získaná užíváním, měly by být připuštěny a hodnoceny veškeré důkazní prostředky, zejména ty, které se týkají výtěžku z ochranné známky, nákladů na reklamu a referencí v tisku.
40. Podnik Huber uvádí, že čl. 3 odst. 3 směrnice a čl. 8 odst. 3 německého zákona o ochranných známkách představují „dvě strany mince“:první článek stanoví výsledek, tj. získání rozlišovací způsobilosti, druhý předvídá způsob, kterým je tento výsledek dosahován, totiž implantaci ochranné známky v rámci relevantní skupiny osob jakožto rozlišujícího označení výrobku. Možnost registrace popisného názvu závisí na druhu a zejména stupni existujícího imperativu disponibility. Požadavek, aby implantace popisných názvů zahrnovala více než 50 % relevantní skupiny osob, by měl být slučitelný s čl. 3 odst. 3 směrnice. Huber má mimo jiné za to, že metoda konstatování implantace ochranné známky vyplývá z národního práva.
41. F. Attenberger vychází z toho, že požadavky týkající se rozlišovací způsobilosti ve smyslu čl. 3 odst. 3 směrnice jsou rozdílné od těch, které jsou uvedeny v čl. 3 odst. 1 písm. b), a že pojem rozlišovací způsobilost má stejný význam jako pojem „implantace“ ve smyslu čl. 8 odst. 3 německého zákona o ochranných známkách. Podle něj ochranná známka získala rozlišovací způsobilost užíváním, jestliže alespoň 50% relevantní skupiny osob v rámci členského státu rozpoznalo užívané označení jakožto identifikační obchodní označení. Potřebný stupeň implantace závisí na důležitosti existujícího imperativu disponibility. Závisí na národním soudu, aby na základě ustanovení národního práva určil metodu, podle které má být stanovena rozlišovací způsobilost získaná užíváním.
42. Italská vláda tvrdí, že jestliže ochranná známka obsahující zeměpisný název získala užíváním rozlišovací způsobilost nezávisle na svém grafickém zobrazení, není zde žádný důvod pro odmítnutí nejširší ochrany majiteli dané ochranné známky, a to na úkor třetích osob; takové hodnocení, které vyžaduje v případě absence přesných údajů ve směrnici opatrnost, musí být ponecháno na národním soudu.
43. Komise bere v úvahu, že ochranná známka získala z důvodu svého užívání rozlišovací způsobilost v souladu s čl. 3 odst. 3, jestliže spotřebitel před žádostí o registraci pokládal předmětný údaj za ochrannou známku, a po této stránce je pak imperativ disponibility málo důležitý. Mimo to platí, že stanovení rozlišovací způsobilosti vyžaduje posouzení ve vlastních případech, aniž by bylo nezbytné dokazovat implantaci zahrnující více než 50% relevantní skupiny osob. Podle Komise je třeba brát v úvahu nejen průzkum veřejného mínění, ale zároveň např. stanoviska obchodních či průmyslových komor, profesionálních sdružení nebo odborníků.
44. Na prvním místě je třeba připomenout, že čl. 3 odst. 3 stanoví, že označení může získat daným užíváním rozlišovací způsobilost, kterou nemělo zpočátku a může být tedy zaregistrováno jako ochranná známka. Je to tedy užívání, kterým označení získává rozlišovací způsobilost, která je podmínkou pro jeho registraci.
45. Čl. 3 odst. 3 tudíž přináší důležité zmírnění pravidla stanoveného v čl. 3 odst. 1 písm. b), c) a d), podle kterého jsou z registrace vyloučeny, pokud se týče ochranných známek postrádajících rozlišovací způsobilost, popisné ochranné známky výlučně tvořené údaji, které jsou obvyklé v běžné řeči nebo v zavedených obchodních zvyklostech.
46. Na druhém místě je třeba uvést, že rozlišovací způsobilost ochranné známky získaná užíváním, přesně jako rozlišovací způsobilost, která podle čl. 3 odst. 1 písm. b) představuje jednu z hlavních podmínek registrace ochranné známky znamená, že tato ochranná známka je způsobilá identifikovat výrobek, pro který je registrace požadována, jako výrobek pocházející od určitého podniku, a tedy rozlišovat tento výrobek od výrobků ostatních podniků.
47. Z toho vyplývá, že zeměpisný název může být zaregistrován jako ochranná známka, jestliže se užíváním stal způsobilým identifikovat výrobek, pro který je registrace požadována jako výrobek pocházející od určitého podniku, a tedy rozlišovat tento výrobek od výrobků ostatních podniků. Jen v takovém případě zeměpisný název získal nový rozsah a význam, který není jen popisný a ospravedlňuje svoji registraci jakožto ochranné známky.
48. Windsurfing Chiemsee a Komise mají proto pravdu, když uvádějí, že čl. 3 odst. 3 nepřipouští rozlišení rozlišovací způsobilosti podle vnímaného zájmu udržet zeměpisné jméno disponibilní pro užívání jinými podniky.
49. Při posuzování, zda ochranná známka získala užíváním rozlišovací způsobilost, musí příslušný orgán celkově zhodnotit prvky, které mohou prokazovat, že ochranná známka se stala způsobilou identifikovat příslušný výrobek, jako výrobek pocházející od určitého podniku a tedy rozlišovat tento výrobek od výrobků ostatních podniků.
50. V této souvislosti je třeba vzít v úvahu zejména specifický charakter daného zeměpisného jména. V případě velmi známého zeměpisného jména je toto způsobilé získat rozlišovací způsobilost ve smyslu čl. 3 odst. 3 směrnice, jen když existuje déletrvající a intensivní užívání ochranné známky podnikem, který požaduje registraci. A fortiori, jestliže se jedná o jméno již dobře známé jako údaj o zeměpisném původu určité kategorie výrobků, je třeba, aby u podniku požadujícího svou registraci pro výrobek stejné kategorie bylo dáno užívání ochranné známky, jehož délka a intenzita jsou obzvláště obecně známé.
51. Při posuzování rozlišovací způsobilosti ochranné známky, která je předmětem žádosti o registraci, mohou být zároveň brány v úvahu část trhu dotčeného ochrannou známkou, intenzita, zeměpisná rozloha a doba trvání užívání této ochranné známky, výše podporujících investic podniku, podíl relevantní skupiny osob, který díky ochranné známce identifikuje výrobek pocházející od určitého podniku, jakož i stanoviska obchodních či průmyslových komor nebo jiných profesionálních sdružení.
52. Jestliže se na základě takovýchto činitelů příslušný orgán domnívá, že relevantní skupina osob nebo alespoň její významná část identifikovala díky ochranné známce výrobek pocházející od určitého podniku, musí stanovit, že podmínka pro ochranné známky vyžadovaná čl. 3 odst. 3 je splněna. Nicméně okolnosti, za kterých může být taková podmínka pokládána za postačující, by neměly být postaveny na všeobecných a abstraktních údajích, např. takových jako je určitá procentní sazba.
53. Co se týče otázky vztahující se k metodě, která umožňuje stanovit rozlišovací způsobilost ochranné známky, jež má být zaregistrována, je třeba uvést, že komunitární právo nebrání tomu, aby se příslušný orgán zjišťující v této souvislosti zvláštní okolnosti obrátil, za podmínek stanovených jeho národním právem, na průzkum veřejného mínění k objasnění svého rozhodnutí (viz v tomto smyslu rozsudek ze dne 16. července 1998, Gut Springen et Husky, C-210/96,Sb. rozh. sv. I., str. 4657, bod 37).
54. S ohledem na shora uvedené je namístě odpovědět na předběžné otázky týkající se čl. 3 odst. 3 věty první směrnice, a to tak, že tento musí být vykládán v tom smyslu, že:
- rozlišovací způsobilost ochranné známky získaná užíváním znamená, že ochranná známka je způsobilá identifikovat výrobek, pro který je registrace požadována, jako výrobek pocházející od určitého podniku, a tedy rozlišovat tento výrobek od výrobků ostatních podniků;
- nedovoluje, aby se pojem rozlišovací způsobilost lišil podle vnímaného zájmu udržet zeměpisné jméno disponibilní pro užívání jinými podniky;
- při posuzování, zda ochranná známka získala užíváním rozlišovací způsobilost, musí příslušný orgán celkově zhodnotit prvky, které mohou prokazovat, že ochranná známka se stala způsobilou identifikovat příslušný výrobek, jako výrobek pocházející od určitého podniku, a tedy rozlišovat tento výrobek od výrobků ostatních podniků;
- jestliže se příslušný orgán domnívá, že významná část relevantní skupiny osob identifikuje díky ochranné známce výrobek jako výrobek pocházející od určitého podniku, musí stanovit, že podmínka požadovaná pro registraci je splněna;
- komunitární právo nebrání tomu, aby se příslušný orgán zjišťující zvláštní okolnosti pro stanovení rozlišovací způsobilosti ochranné známky, jejíž registrace je požadována, obrátil za podmínek stanovených jeho národním právem na průzkum veřejného mínění určený k objasnění jeho rozhodnutí.
Poznámka:
Význam předkládaného rozhodnutí Evropského soudního dvora spočívá jednak v přesném vymezení působnosti předmětných ustanovení směrnice č. 89/104 ke sbližování zákonů členských států o ochranných známkách upravujících tzv. výluky (překážky) ze zápisné způsobilosti, jednak v potvrzení významu veřejného zájmu při hodnocení rozlišovací způsobilosti získané užíváním u popisného označení.
Komentářový výklad k tomuto rozhodnutí1 v této souvislosti zmiňuje právní závěry generálního advokáta M. G. Cosmase. Podle něj nejsou vyloučeny z registrace všechny zeměpisné údaje, ale jen ty, které pro neexistenci důkazů o jejich distinktivnosti získané užíváním postrádají rozlišovací způsobilost. Generální advokát odmítl možnost, že by směrnice uznávala jako hlavní zásadu možnost volně užívat určitá označení ostatními obchodníky v případech, kde tito mají legitimní zájem na jejich užívání. Z tohoto pohledu je podle něj jediným přípustným principem stanoveným směrnicí ten, že určité označení by mohlo být zaregistrováno jako ochranná známka jedině tehdy, jestliže by nebylo konfliktní se staršími ochrannými známkami jiných subjektů.
Generální advokát dále poukazuje na dvě dřívější (před přijetím směrnice) zcela rozdílné tendence v členských státech ohledně registrace zeměpisných označení, které charakterizuje jako flexibilní a rigidní. Flexibilní přístup, příznačný např. pro Francii, Itálii nebo země Beneluxu, připouštěl registraci zeměpisných jmen jako ochranných známek i za předpokladu, že tato nevykazovala úzké spojení s předmětným zbožím. Rigidní přístup, typický pro Německo, Velkou Británii či skandinávské země, odmítal zeměpisné ochranné známky vždy kdy bylo pravděpodobné, že by ostatní obchodníci s daným zbožím mohli v budoucnosti požadovat užívání předmětného označení a kde by proto nebylo ve veřejném zájmu udělit monopol. Tento druhý přístup pak generální advokát považuje za neslučitelný se směrnicí. V této souvislosti podrobuje kritice rozhodnutí německých a anglických soudů, zejména pak rozhodnutí Sněmovny lordů v případě York Trade Mark z roku 1982, kde odmítnutí registrace ochranné známky skládající se ze slova „York“ a vyobrazení javorového listu pro přívěsy bylo založeno na té skutečnosti, že „město (York) má zřetelně existující strojírenskou základnu a zdá se zcela rozumné předpokládat, že v blízké budoucnosti, když ne nyní, zde mohou být přívěsy, návěsy nebo nákladní kontejnery včetně těch nejdokonalejších druhů vyráběny“.2 Sněmovna lordů tak považovala za pravděpodobné, že by v budoucnosti mohli ostatní obchodníci též požadovat pro své vlastní přívěsy vyjíždějící z nebo blízkosti města Yorku užívání slova „York“. Uznávala přitom, že dané označení získalo 100% rozlišující způsobilost pro předmětný výrobek. Jeho registraci však odmítla z toho důvodu, že spadalo do třídy označení, která by nemohla být ve veřejném zájmu monopolizována.
Rozhodnutí Evropského soudního dvora je zajímavé a inspirativní i z pohledu našeho právního řádu, neboť zákon č. 137/1995 Sb., o ochranných známkách, důsledně vychází z pojetí známkoprávní ochrany, jak vyplývá zejména ze směrnice č. 89/104. Jako jednu z absolutních překážek zápisné způsobilosti, které mají veřejnoprávní povahu a které jsou ex officio vznášeny Úřadem průmyslového vlastnictví, přitom v ustanovení § 2 odst. 2 písm. c) uvádí tu skutečnost, že označení je tvořeno výlučně z údajů o zeměpisném původu. Určité zmírnění tohoto režimu pak představuje odst. 2 výše zmiňovaného ustanovení, které nevylučuje registraci daného označení, jestliže přihlašovatel prokáže, že takové označení užíváním v obchodním styku, které započalo nejméně dva roky před podáním přihlášky ochranné známky, získalo rozlišovací způsobilost pro jeho výrobky či služby a stalo se tak pro ně příznačným.
Mgr. Pavel Utěšený, Brno
____________
1Fox, A. Does the Trade Mark Harmonisation Directive Recognise a Public Interest in Keeping Non-distinctive Sings Free for Use. European Intellectual Property Review, N°1, London: Sweet & Maxwell, 2000, s. 1-6.
2 (1984) R. P. C. 231 at 238.